Zaklínač: Starý svět

Velká deskoherní událost roku je konečně tady a dlouho vyhlížený Zaklínač s podtitulem Starý svět je tady. Vydejte se do světa monster a magie a užijte si výpravu v rolích zabijáků monster.

Od veleúspěšné crowdfundingové kampaně vydavatelství Go on Board uplynuly více než dva roky. Pro mnoho fanoušků Zaklínače takřka nekonečná doba čekání na vyhlíženou hru z jejich oblíbeného světa. Naštěstí ale letos přišel Santa dřív a tak desková hra v celé své velikosti přistála nejen podporovatelům, ale i všem ostatním deskoherním nadšencům díky vydavatelství ADC Blackfire. A to nejen včetně třech rozšíření (Legendární lov, Skellige, Mágové), ale i ve dvou provedeních – jednom standardním a jednom epickém s podtitulem deluxe, které obsahuje 28 detailních figurek monster, které dělají hru na stole ještě okázalejší. V ruce jsem měl verze obě a obě mají něco do sebe. Deluxe verze je prostě luxusní a figurky jsou opravdu krásné. Potřebujete je? To si musí každý zvážit sám, zda investice více než dvojnásobku ceny hry mu stojí za miniatury. Pokud figurky rádi barvíte, volba je asi jasná. Pokud ne, tak za své peníze dostanete odpovídající obsah. No ale dost spekulování a pojďme na hru samotnou. V té „méně“ epické standardní verzi.

Zaklínač: Starý svět je dobrodružnou fantasy kartami řízenou hrou Lukasze Woźniaka určenou pro 1-5 hráčů od 14 let s herní dobou – a ne, nedá se zde věřit krabici, která uvádí 90-150 min – takových 180-240 min. Ano, opravdu myslím 3-4 hodiny v závislosti na počtu hráčů u stolu. Rekord byl necelé dvě hoďky ve dvou, ale to ve chvíli, kdy jsme hru znali. Každý z hráčů se ujme role jednoho ze zaklínačů z pětice rozdílných škol – vlka, kočky, medvěda, gryfa a zmije – a v průběhu hry putují krajem, hledají stopy, vylepšují své schopnosti a dovednosti, bojují s monstry i mezi sebou a snaží se získat pětici trofejí dřív než ostatní. Žádné body, tady se jede čistě na výsledek a vítězem může být jen jeden vědmák.

 

Zaklínačské vybavení

První co mě při rozbalování Zaklínače napadlo, bylo prosté „wow“. Musím uznat, že produkčně se hra více než povedla a úspěch kampaně je znát z každé komponenty. A že jich je hodně.

Vše najdete rozložené ve funkčním a dobře navrženém plastovém insertu, do které se vejdou mj. i obalené karty. Těch je skoro ke čtyřem stovkám a zastupují setkání, příběhy, herní karty, ale i třeba nestvůry, které budete lovit. Všechny karty mají nejen velmi pěknou gramáž, ale hlavně stejně jako celá hra graficky vycházejí z oceňovaných her CD Projektu a tedy obsahují povedené ilustrace, což zejména u nestvůr oceníte. Celkově karty pěkně dotvářejí atmosféru světa Zaklínače u stolu a vypadají skvěle.

Pokud se budeme bavit o standardní verzi hry, čeká na vás hromada potvor v podobě žetonů. Ty jsou rozděleny do třech úrovní a vzhledem k tomu, že během hry jen pouze nalosujete a rozložíte na plán a po zabití zase uklidíte, v podstatě jsou absolutně dostačující. Zcela upřímně – figurky jsou sice krásné, ale rozhodování zda ano či ne je na každém. Chcete absolutně vytuněnou deskovku? Pak ano. Hrajete hodně do šířky a nepotřebujete plast navíc? Pak klidně standard. Funkčně jsou každopádně obě varianty stejné.

Když už jsme u toho herní plánu, tak ten je opravdu velký, přehledný, velmi zdařilý a kromě samotné mapy obsahuje i místo na jednotlivé karty a jejich nabídky. Navíc plán dává jasnou strukturu kola a jednotlivých fází jak jdou za sebou.

Pro každého hráče je připravena zejména pořádná zaklínačská výbava – detailní figurky, dvojitá herní deska postavy a barevné označovače. I v tomto případě je vše kvalitní, figurky opravdu povedené a v akčních pózách a při vývoji samotné desky někdo přemýšlel ze všech herních hledisek.

Kromě všeho zmíněného najdete ve hře i kostky, protože nedílnou součástí hry je minihra v podobě kostkového pokeru, kterým se dají vydělávat nějaké ty mince.

Celkově musím zpracování hry hodnotit kladně. Je zkrátka na vysoké úrovni ve všech ohledech. Grafika je povedená, kvalita komponent perfektní, insert dobře vymyšlený. Snad jediné na co je třeba myslet je místo, které hra zabere, protože opravdu není malá a je třeba počítat s prostorem nejen na velký herní plán, ale i pro hráče a jejich komponenty. Na stole hra (v obou variantách) i bez rozšíření působí krásně a epicky. A pokud přidáte třeba expanzi Skellige, hra je ještě větší. Ze zpracování jde vidět, že na kvalitě se díky KS nešetřilo.

 

Lovící závod v zaklínačském stylu

Asi nemá cenu detailně popisovat hraní Zaklínače. V zásadě je to docela jednoduché – jde o závod o to, kdo jako první získá 4 trofeje. Tento hráč se stává vítězem a králem mezi Zaklínači. A jak toho dosáhnout? Inu postupně.

Na stůl musíte připravit herní plán, balíčky karet a žetony nestvůr první úrovně. Každý hráč se vybaví figurkou a její deskou s příslušnými barevnými ukazateli a dostane základní balíček karet, které jsou alfou a omegou celé hry.

Celá hra následně probíhá po kolech a po tazích jednotlivých hráčů, které jsou rozděleny do trojice, při bližším zkoumání, jednoduchých fází.

1. V první řadě tu máme pohyb po mapě (pomocí karet stejného terénu) a možnost využití akcí daného místa/míst nebo si zahrát zmiňovaný kostkový poker s jiným hráčem,

2. Jakmile se už hráč nechce či nemůže pohybovat, musí si v cílové lokaci zvolit z možností průzkum, boj nebo meditace. Při průzkumu se jednoduše vyhodnotí karta města nebo okolí, při boji dojde na střet s nestvůrou nebo jiným zaklínačem pro zisk trofeje, v případě meditace hráč získá trofej za jednu svoji vlastnost vylepšenou na maximální úroveň,

3. V poslední fázi si hráč dobere karty do ruky ze svého balíčku a zároveň si musí vybrat a koupit jednu novou kartu z nabídky.

V zásadě je to vše. Opravdu nic komplikovaného to není. Pojďme se ale podívat na jednotlivé herní mechanismy, protože ty budou většině hráčů známé. Jen jsou tady šikovně propojeny do celku.

V první řadě je tu závod. Ne, Zaklínač není o shánění bodů, není o nějakém dlouhém prozkoumávání a skoro se dá říct, že není primárně ani o boji. Zaklínač je závod s ostatními kolem stolu o dosažení vytyčené mety 4 trofejí. Jakmile se to někomu povede, hra končí, žádné další tahy. A na to je třeba myslet od počátku, ještě než si hru pořídíte, abyste nebyli zklamaní. Jasně, lze hrát pomalu, levelovat si postavu a líně se toulat krajem, ale aby to dávalo teoretickou možnost vítězství, museli by takhle hrát všichni hráči u stolu. A vzhledem k tomu, že lze jet maximální rychlostí na vítězství, tak na rozkoukávání a nějaké oťukávání většinou není moc čas. V tomhle ohledu mě trochu mrzí, že téma Zaklínače jde ve finále stranou a hra by se mohla odehrávat v jakémkoliv jiném světě. Jasně, v kulisách Sapkowského světa funguje a mnoho věcí dává smysl, ale z hodně soutěživými hráči se většinou dostanete do situace, kdy se prostě jen rychlostí bleskového výpadu honíte maximálním tempem za trofejemi a svět okolo nevnímáte.

Pak tu máme deck-building v podobě karet hráčů a jejich nákupu. Jasně, stavba balíčku to je, ale občas mě zamrzelo, že jsem si tu kartu na konci tahu prostě „musel“ vzít, i když se mi nic vyloženě nelíbilo. Vlastně se tím ztrácí jistá volnost. Ano, počet karet v balíčku je důležitý při soubojích, protože zároveň slouží jako životy, takže teoreticky ty karty navíc chcete, ale jako správný „stavbař“ mám zkrátka rád maximální kontrolu nad tím, z čeho si svůj pool tvořím.

Karty jsou alfou a omegou celé hry. Pomocí nich putujete podle terénu (nebo libovolně, ale stojí to karty dvě), zároveň pomocí nich bojujete, ale i tvoří vaše životy při souboji, ale i pro placení karet na konci tahu. Tohle maximálně využití jedné komponenty se mi ve hře líbilo hodně. Ostatně i ten pohyb mi přišel pomocí karet jednoduchý a pěkně vyřešený, stejně jako souboje. Při těch je využit systém skládání kombinací karet podle barev a využívání jejich symbolů pro zásahy, obranu, dobírání karet atd. Jasně, můžete zahrát do boje i jen jednu kartu (což je mimochodem věc, kterou jsem v pravidlech četl asi 3x pro plné pochopení), ale kouzlo hry je právě v tom vymýšlení a nejlepších kombinacích, kterými udělíte hromadu zranění, získáte co nejlepší krytí atd. Celý boj a kombinace karet je vlastně vyřešen velmi jednoduše a přívětivě a ani méně zkušení hráči s ním nemají problém, což beru jako velké plus. Má to ovšem i své nevýhody, a to zejména možnost analytické paralýzy, než vykoumáte to nejlepší kombo, což u některých prodlužuje tahy.

Co se týká nestvůr, ty využívají svůj balíček (všechny společný) a hraje za ně jeden z oponentů, kdy vždy musí zvolit buď výpad, nebo kousnutí a podle toho se provede příslušný efekt karty. Jediným modifikátorem příšer jsou jejich schopnosti, které jsem ovšem docela limitující (odhoď jednu kartu před bojem, modré karty dávají o jedno zranění méně apod.) a počet životů. Zda to stačí? Upřímně je to těžké posoudit. Pořád mi souboj přijde mnohonásobně lepší, než ho řešit kostkami. Variabilita nestvůr? Ano, jsou jiné. Ne tak moc, jak by mohly být, ale odlišují se. Zda ten rozdíl herně vnímáte? Z počátku ano, po pár hrách to jde trochu stranou a je vám jedno, zda lovíte vlkodlaka nebo wyvernu. Prostě jen hlavně složit nejlepší kombo a je jedno, zda kolem vás létá chlupatá bestie nebo okřídlené větší kuře.

Velká otázka mnoha hráčů budou jistě karty průzkumu, které by měly vytvářet u hry příběh a jejich dopad na hru a počet z důvodu variability. A upřímně těch je prostě v základní hře málo. Už v základní hře by jich klidně mohl být dvojnásobek. Ano, chápu, že je to úlitba podporovatelům a rozšíření přinášející pořádný pakl 200 karet vyjde příští rok, ale tenhle prvek mi trochu přijde jako ze hry násilně vyříznutý a separovaný. Fungování karet pak můžete vidět v podobných hrách – máte příběhový text a hráč se musí rozhodnout pro jednu z možností, kdy podle toho dojde k vyhodnocení. Nic víc, nic míň. Problematicky na nás působila minimálně subjektivní nevyváženost karet, kdy (a možná to bylo situačně) někomu karty přinesly podstatně lepší zisk.

 

Dojmy

Zaklínače mám rád. Tedy myšleno předlohu. Knihy jsem přečetl všechny, odehrál jsem hry (třeba první díl snad 10x nebo 15x komplet) a klidně bych se do drsného fantasy středověkého světa vědmáků a monster kdykoliv vrátil. Co se deskoherní podoby týká, nabízela se doteď dobrodružná hra z dílny FFG a Blackfire Zaklínač: Dobrodružná hra a karetní Gwent. A možná paradoxně druhá jmenovaná byla podstatně lepší než první. Jaké jsou ale mé dojmy ze Starého světa? Inu dostal jsem Zaklínače i nedostal, dostal jsem dobrou hru i nedostal. Jako Chytrá Horákyně.

Tak předně, a to jsem zatím nezmínil, zapomeňte na Geralta, Yennefer nebo Triss. Starý svět je zařazen, inu nepřekvapivě, do starého světa mnoho let před známé příběhy. Do doby kdy svět byl po konjukci sfér plný nestvůr a zaklínače všichni potřebovali a fungovala pětice (nebo šestice?) škol. Což je vlastně pozitivní zpráva, protože to tvůrcům dalo jistou volnost ve vyprávění příběhů své hry.

Zpracování hry je super. Na hře je ve všech ohledech vidět vysoká kvalita produkce a promyšlenost komponent. Jediné co vám bude v klasické verzi chybět, jsou figurky nestvůr. Jejich potřeba je na uvážení každého hráče.

Líbí se mi přístupná pravidla – tedy pravidlový rámec. Jejich sešit sice vypadá obsáhle, ale je to způsobeno zejména množstvím příkladů a vysvětlivek situací, stejně jako přehledu celého jednoho kola. Největší nejasnost u mě osobně vznikla u jednokaretní kombinace v boji. Jinak nebyl žádný problém vše pochopit a vysvětlit. Navíc díky přístupnost hru vysvětlíte i méně zkušeným hráčům – řadím jí někam ke střední obtížnosti, řekněme komplexita 2,5 – a vysvětlení nezabere nijak extrémní čas. Ostatně než hru rozložíte celou, můžete vysvětlovat a jakmile ostatní pochopí význam karet, máte vyhráno. Btw důležité pravidlo – když nevíte, snažte se zachovat smysl hry. Např. schopnost na 5. úrovni se prostě nesnižuje. Zároveň je pravda, že řazení některých prvků mohlo být podstatně lepší.

Rozhodně se nedá říct, že hra sází na nějakou příběhovost nebo hloubku. V rámci tématu Zaklínače funguje, ale zároveň místy působí dost genericky. Pořád zde hraje prim zmiňovaný závod a karty průzkumu to nezachraňují. Měl jsem ovšem možnost vyzkoušet jednu partii v koop variantě (rozšíření Divoký hon, dostupné snad příští rok), a to už bylo o něčem jiném. Nechápejte mě špatně – ano, jste zaklínač, ano lovíte monstra a putujete po mapě, ale příběhové to hluboké není. Je to ostatně podobné jako třeba s Gloomhavenem.

Co mi ale na hře osobně nejvíc nesedí? To je její délka. Zaklínač je prostě dlooooouhá hra. Rovnou musím napsat, že v plném počtu pěti hráčů jí nehrajte. U stolu strávíte klidně 6 hodin a čekat na tah budete i půl hodiny. Ani ve čtyřech to není o moc lepší. Ideální počet je do 3 hráčů. Dva jsou skvělí, ale přicházíte o větší míru interakce, protože se hráči na mapě méně potkávají. Na krabici najdete údaj 90-150 min. No ve dvou možná. V jakémkoliv vyšším počtu jen když budete hrát opravdu hodně rychle. Nejhorší ale není samotná herní doba (ostatně 120+ her je dnes spousta), ale zejména to dlouhé čekání na tahy, než si soupeři vše rozmyslí a odehrají. Jasně, dá se to upravit podle pravidel a hrát částečně simultálně, ale v tom případě jsem měl pocit, že tlačíme na sílu, zbytečně rushujeme a okrádáme se o společně strávený zážitek, kdy si každý hráč nevšímá moc dění okolo a hraje čistě na sebe. A nemám pocit, že tohle je stav, který bych u podobné hry chtěl. Jasně, je tu poker, je tu boj s ostatními a někdo musí aktivnímu hráči číst karty, ale to prostě nestačí.

Hra ale velmi pěkně funguje v sólu. Liší se jen v detailech, ale úkol je stejný (tedy liší se v tom, že musíte striktně porazit 3 nestvůry, každou o jedné úrovni), tedy dosáhnut v součtu 4 trofejí. Podle počtu tahů vám pak hra řekne, jak (ne)úspěšný jste zaklínač. Upřímně musím říct, že i když je sólo fajn, na nejlepší úroveň 6 tahů na hru jsem se zatím ani nepřiblížil.

Mechanicky se mi hra líbí. Boje, putování, hlavně maximální využití karet pro všechno možné je prostě super. Ne, není to v jádru inovativní, ale funguje to a tvůrci poskládali známé mechanismy funkčně do sebe.

O Zaklínači toho bude ještě napsáno hodně. A i já budu o téhle hře ještě hodně přemýšlet. Ne, není dokonalá. Na druhou stranu si nemyslím, že by základní hře něco výrazně chybělo, pro co by byla nutná rozšíření. Jasně, těmi si hru zpestříte, ale must have? To si nemyslím. Mechanicky mě prvky hry baví. Je to dáno tím, že mám ve hrách rád podobné využívání karet, ale i fakt, že mám pro zaklínače slabost. Přesto ale má hra nedostatky a ten největší vidím zejména v herní době a ne úplně tematických kartách průzkumu, kterých je navíc v základu málo a po pár hrách budete chtít oživení. Hra jako taková funguje, ale je třeba si uvědomit, že se vlastně jedná o velmi přístupnou hru, která je cílena na široké deskoherní a i lore publikum a tomuto je přizpůsobena. Nemůžete v ní hledat žádné extrémně komplexní mechaniky nebo absenci náhody a pokud jí chcete hrát, musíte jí některé přešlapy zkrátka odpustit.

Když to napíšu hodně subjektivně, tak z první hry jsem byl vlastně dost rozčarovaný. Byla dlouhá, táhla se, žádné přílišné nadšení. Pak jsme ale snížili počet hráčů, oprostili hlavy od problémů a začali si plnými doušky užívat herní prvky a ve finále to byl příjemně strávený herní čas.

Ano, mnoho hráčů bude jistě nad Zaklínačem brblat, ale znáte tu poučku – sto lidí, sto chutí. Pořád se jedná o nejlepší hru ze světa Zaklínače a příjemně fungující hru, kterou si užijete se širokou škálou hráčů. A pokud se vám hra omrzí, vždy je tu zástup rozšíření.

 

Hru můžete koupit v Cechu hráčů zde!

 

A to i v Deluxe edici a všechna rozšíření!

 

Zaklínač: Starý svět

Autor: Łukasz Woźniak

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 1-5

Věk: 14+

Herní doba: 90-150 min (reálně 180 min)

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: