Zombicide: Živí nebo nemrtví

Taste kolty, tomahawky do ruky, gatling připravit a vzhůru proti zombíkům na pořádně Divokém v západě v nejnovější oblíbené figurkové rubačky Zombicide.

Některé hry se vrací stejně jako nemrtví v různých inkarnacích znovu a znovu. A někdy je to víc než dobře. Jedním z takových titulů je řada Zombicide vydavatelství CMON a v české verzi ADC Blackfire. Už jsme mohli kosit zombíky ve středověku, zombie vlky, orky ve fantasy kabátku, ale i klasické zombíky v současných USA. No ale prostě pořádně odlehčené figurkově kostkové rubačky není nikdy dost a tak přichází další výprava za ustřelováním hlav, tentokráte na Divokém západě ve stylu klasických westernů – a víte co? Je to pořád stejná zábava, jako poprvé! A zase o něco vylepšená!

Za hrou stojí trojice Jean-Baptiste Lullien, Nicolas Raoult a Raphaël Guiton, kteří už jsou tradičními tvůrci série a je jako vždy určena pro 1-6 hráčů s věkovým doporučením 14 let a herní dobou v závislosti na vybraném scénáři okolo 60-120 min na partii. Hráči se zhostí role pistolníků, inženýrů a dalších ikonických postav divokého západu a snaží se prostřílet horami zombíků a splnit vytyčené úkoly. Takže kvéry připravit a pojďme na to.

 

Krabice narvaná obsahem

Jakmile uslyším spojení Zombicide a CMON, okamžitě se mi vybaví plná krabice komponent, které dominuje hromada skvělých plastových figurek. Když to po otevření hezky westernově laděné krabice sečteme, tak v novince dostanete rovnou 88 figurek, rozdělených mezi 73 zombíků (chodců, běžců, ranařů a zrůdy), 14 různých přeživších a jeden ikonický kulomet gatling. Figurky jsou tradičně na skvělé úrovni, přeživí jsou každý naprosto jiný a odpovídá své ilustraci na kartě do posledních detailů. Ani zombie nejsou genericky stejní, ale všechny typy mají několik póz a ztvárnění, což hře dává pěknou živost. A samozřejmě pokud figurky nabarvíte, hra získává úplně novou „šťávu“.

Není to samozřejmě jen o figurkách, které hrají prim, ale i o hromadách dalších komponent – kvalitní pěkně tlusté a ztvárněné karty, spousta různých žetonů, karty přeživších, pořádně velké mapové díly, ze kterých si vždy složíte variabilní herní plán, stylové dřevěné kostky nebo třeba plastové desky pro hráče, kam si naprosto perfektně uložíte všechny komponenty dané postavy. Navíc do desek zasunete plastové ukazatele, takže i když do nich drcnete, nic se nestane. A je vidět, že nad těmihle komponenty návrháři opravdu přemýšlí, protože na deskách jsou prohlubně a výseky, aby se daly komponenty dobře zvedat bez poškození.

Trochu mě vystrašila pravidla, protože ta čítají skoro 60 stran a sešit vypadá opravdu drsně. Na druhou stranu je fakt, že pokud znáte Zombicide, budete až na pár novinek (viz dále) jako doma. A pokud ne, tak se nelekejte, protože pravidla jsou sice obsáhlá, ale je to dána velkým množstvím příkladů, detailním vysvětlením i těch nejjednodušších věcí a také závěrečnými scénáři, kterých je zde 10 a zabírají čtvrtinu pravidel. 10 se sice může zdát jako nic moc, ale CMON svou hru dále podporuje a lze si stáhnout další mise na jejich webu, případně od fanoušků.

Zombicide zkrátka patří z hlediska zpracování mezi absolutní špičku. A když už si myslím, že to nemůže být lepší, přijde CMON s novou verzí a zase je to o kus dál. Když srovnám Živé nebo nemrtvé třeba s první edicí Zombicide nebo Černým morem, je zkrátka ve zpracování vidět posun. A to byly obě zmíněný hry parádní. Hromada naprosto parádních figurek, ještě větší hromada kartónových dílků a dílů, parádní karty. U téhle hry se mi strašně líbí, že je vidět, že nad komponenty designéři skutečně přemýšlí a nic neponechají náhodě a hru skutečně ve všech ohledech stylizují na divoký západ – no vezměte si třeba takovou věc jako dřevěné kostky se symboly z pokerových karet nebo plastové piny ve tvaru dynamitu. Krása. Osobně sice nemůžu říct, že bych u her koukal primárně na zpracování (to bych si některé hry nikdy nezahrál), ale je fakt, že rozložený Zombicide na stole vypadá skvěle a naprosto si obhajuje každou korunu svojí ceny.

 

Likvidace na 100+1 způsob

Z herního hlediska je Zombicide: Živí nebo nemrtví čirá esence zábavy v likvidaci hord zombíků v kulisách divokého západu. Byť hra je příjemně obtížná – ani moc lehká, ani úplně hardcore, ale tak akorát výzvou, abyste se cítili tlačeni, ale ne formou „tohle se nedá vyhrát“.

Za předpokladu, Zombicide a jeho herní mechanismy znáte z nějaké jiné verze (Černý mor, Zelená horda, 2. edice), budou pro vás následující řádky pouhým opakováním a o novinkách a změnách se dozvíte až níže.

Každá partie začíná výběrem jednoho ze scénářů a přípravou. Misí/scénářů je rovná desítka a lze jen doporučit hrát je postupně, protože se zvyšuje obtížnost a výzva. Mapové dílky, všechny žetony, desky hráčů se musí zaplnit kartami přeživších a počátečním vybavením a barevnými značkami, to vše je třeba vybalit a připravit, na stole to zabere dost místa, takže křupky stranou. Stále mě mrzí, že je třeba hrát za 6 přeživších a ani v x-té verzi hry tohle nebylo upraveno. Je jedno, kolik hráčů se sejde, vždy je doporučeno 6 postav. Lze si sice zvýšit obtížnost, a některé scénáře hrát jen ve čtyřech, ale je to jen takový house rule. Jakmile však máte připraveno, může začít ta pravá drsná rubačka zombíků mezi dřevěnými baráky.

Celá hra se v kostce řečeno dělí na dvě dominantní fáze - fázi hráčů/přeživších a fázi zombie. V první se na tah dostanou hráči a jejich postavy. Každý přeživší (v libovolném pořadí) má možnost vykonat v základu až 3 akce, mezi které patří pohyb po mapě, boj a likvidace zombie, hledání předmětů, vyrážení dveří, výměna vybavení, aktivování cíle či vábení zombíků hlukem. Jak už to u podobných ameritrashových her bývá, tak tu prim hraje náhoda v podobě kostek, ale i tahán karet. I když minimálně ty kostky se dají poměrně dobře různě modifikovat vybavením a dovednostmi. Navíc se dá vyvodit lehká rovnice – čím dál postoupíte ve scénáři, tím menší je vliv náhody s tím, jak roste síla postav. Zkrátka z nýmandů jsou vraždící mašiny.

Jakmile všechny postavy odehrají své tahy, je jejich neplecha ukončena a svou chvíli slávy si užijí nemrtví. Jejich část probíhá ve dvou krocích - aktivace a oživení. V první části se ty již umístěné na mapě pohnou směrem k přeživším nebo na ně rovnou zaútočí (a některé udělají klidně oboje), v části druhé se na místech oživění objeví nové chodící mrtvoly v neustálém přívalu dle otočení speciální karty, přičemž jejich počet a úroveň ovlivňuje úroveň přeživších, což je jedna ze skvělých věcí u téhle série, jak se hra stává těžší s tím, jak se hráči, respektive postavy, vylepšují.

Není to samozřejmě kompletní přehled pravidel, spíš jen základní rámec, abyste věděli, do čeho se pouštíte.

Výhru ve hře lze zajistit splněním daných podmínek scénáře. Naopak jakmile zemře jen jediný přeživší, na plánu je 7 aktivních zón pro příchod zombíků nebo už nelze misi splnit, všichni společně prohráli.

A co přináší Divoký západ nového?

Živí nebo nemrtví vycházejí pravidlově z druhé edice moderní Zombicide, která posunula pravidla pěkně dopředu a odstranila některé „hlouposti“ jako upravení zásahů do vlastních řad nebo zmatené běhání po plánu pro všechny komponenty na molotov.

Pamatujete si na staré westerny, jak na každém domě byla veranda nebo balkón nad zaplivanou prachem posetou ulicí? Tak právě to je jedna z novinek ve hře umožňující lepší rozhled a ideální místo k zastřílení si.

Víte, kde se objevují oživlé mrtvoly? No jasně, na hřbitovech! A tady také v dolech. Tyhle zóny se aktivují s příchodem zrůdy Buřináře a mohou způsobit nemalé problémy, pokud s nimi hráči nepočítají.

Zajímavým přídavkem je vlak, který v některých scénářích může doslova přifrčet na herní plán pomocí oboustranných dílků a dokonce smést zombie, které mu stojí v cestě. No a v některých scénářích může být i úkolem na něj vyskočit a ujet. Vlak zkrátka dává hře nové taktické možnosti a výzvy.

Mou oblíbenou hračkou v téhle hře je každopádně kulomet gatling, který naložený na voze udělá takovou zombie sekanou, že by i tvůrci hororových filmů mohli jen tiše závidět.

Svěží nápad, který oživuje hratelnost série, jsou třídy, do kterých jsou rozděleni přeživší. Čtveřice tříd – usedlíci, pistolníci, věřící a rváči – má vždy nějakou unikátní schopnost pro danou kategorii, která pomáhá hráčům v přežití. Rváči lépe bojují, pistolníci střílí hlava nehlava, věřící si vytvoří svěcenou vodu, která je na nemrtvé parádní no a třeba usedlíci umí rychleji prohledávat pro skryté poklady (rozumějte – více zbraní). Ideální je samozřejmě role správně kombinovat a maximálně využívat k celkovému úspěchu.

 

Inovovaná tradice

Zombicide: Živí nebo nemrtví je v kostce řečeno povedené pokračování oblíbené nenáročné ameritrashové zábavy, která není pravidlově a herně náročná a svým pojetím si získala už pořádnou porci hráčů. Jenže když to funguje, proč nevyzkoušet jiné prostředí a nekosit nemrtváky v jiných kulisách a s novými prvky, že ano?

Zpracování hry je jako tradičně skvělé. Plná hromada do posledního detailu vytvořených a promyšlených komponent a plato figurek, které jen křičí „namalujte nás“. Zkrátka tohle v CMONu umí a nelze proti tomu říct ani slovo.

Z čistě herního hlediska je hra v základu v podstatě stejná, jako její předchůdci. Hlavním cílem je samozřejmě splnit scénáře, ale také si užít přístupnou a poměrně jednoduchou rubačku. Pravidla série se sice postupně vyvíjí a zlepšují, ale změny nejsou tak zásadní, abyste si podle nich vybírali vaši verzi hry. Pokud by někdo váhal, kterou verzi chce mít doma, spíš je lepší řídit se oblíbeností tématu. Byť musím narovinu říct, že ze všech verzí se mi zatím Živí nebo nemrtví hráli nejlépe a nejvyladěněji. Ale je to i tím, že mám rád westernovou tématiku.

Nové prvky přinášejí svěží nápady a mění hratelnost, tak aby hráči museli přizpůsobovat strategii a využívat je k vítězství, ať už se jedná o kulomet, schopnosti nebo vlak.

Jasně, tím jak zůstává základ pravidel, jsou některé věci, které přetrvávají i v tom negativnějším smyslu. Jako třeba nutnost hraní za šest postav oficiálně (neoficiálně lze použít 4, ale buď si tím hru ztížíte nebo musíte upravit přidávání zombíků). No a taky je třeba se připravit na delší údržby herní plochy, zejména v pozdějších fázích hry, kdy se plán plní a vy v každém kole musíte řešit hromady nemrtvých valících se ulicemi.

V krabici je sice „jen“ 10 scénářů, ale nemyslím si, že by jich nebyl dostatek. Upřímně neřešíme nějaké krátké příběhy na úvod, jde o to si tuhle hru prostě užít a to jí jde na jedničku. Nakonec tedy možná projedete scénáře aspoň poprvé postupně, ale pak si volíte spíš podle výzvy a chutě.

Na nové verzi se mi hodně líbí variabilita hrdinů. Nejen že mají různé třídy, ale taky jich je rovných 14 a i když jsou si podobní, každý si může vybrat podle svého gusta.

Možná to bude znít morbidně, ale pro mě je Zombicide obecně velký odpočinek. Mohu dostatečně vypnout hlavu a nechat se unášet kooperativní střílečkou/rubačkou a v dobře nastavené výzvě a obtížnosti. Hra není úplně lehká, ale zároveň není nijak nemožné jí vyhrát. Dokáže dát zabrat, ale tak akorát aby nebyla frustrující.

Příjemná hratelnost, pěkná variabilita, dobrá znovuhratelnost a zajímavé nové prvky, které ocení i zkušení harcovníci série. No a samozřejmě perfektní zpracování. To vše dělá ze Zombicide: Živí nebo nemrtví parádní figurkově akční zážitek, který si užijete jak se zkušenými, tak méně zkušenými hráči, a který vám ukáže, že Divoký západ může být ještě divočejší, než kdy dřív.

 

Hru můžete koupit třeba na Cechu hráčů zde!

 

Zombicide: Živí nebo nemrtví

Autoři: Raphael Guiton, Jean-Baptiste Lullien, Nicolas Raoult a Edouard Guiton

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2023

Počet hráč: 1-6

Věk: 14+

Herní doba: 45-120 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: