Zóna: Tajemství Černobylu

Staňte se „mrchožroutem“, hledačem pokladů a tajemství a vypravte se do zakázané oblasti Černobylu. Zóna je plná lákadel, ale i nebezpečí.

V roce 1986 se stalo hodně méně či více známých událostí. Třeba tragicky explodoval raketoplán Chalenger, což stálo život celou posádku. Nejznámější a nejtragičtější událost, jejíž následky si neseme dodnes a nejspíš další desetiletí poneseme, způsobili kluci z tehdejšího sovětského svazu, kteří si hráli s atomy. Respektive trochu „blbli“ s jaderným reaktorem v elektrárně v Černobylu a ten jim tak trochu pod rukama vyletěl do vzduchu. To že to rozhodně nebyla zrovna legrace se asi bavit nemusíme, vždyť o Černobylu slyšel určitě každý. A jen si to řekněte potichu - Černobyl. Taky vás při tom názvu mrazí a ježí se vám vlasy?

A přesně do zakázané oblasti kolem Černobylské jaderné elektrárny a třeba i do betonového sarkofágu kolem „slavného“ čtvrtého reaktoru se můžete vypravit v nové deskové hře polského vydavatelství Rebel a v české verzi od ADC Blackfire.

Zajímavostí budiž to, že hra vychází z jedné počítačové předlohy, kterou asi bude mnoho hráčů znát, ale její název se nesmí používat. Takže žádné stalkery ve hře nenajdete a roli „hrdinů“ převzali mrchožrouti. To jen kulturní okénko.

Zóna: Tajemství Černobylu, jak zní celý název hry, je novinka dvojice autorů Macieje Drewinga a Krzysztofa Głośnickiho určená pro 1-4 hráče s věkovým doporučením 18+, což je ale hlavně kvůli tématu, ne obtížnosti hry. Herní doba partie se pohybuje v závislosti na počtu hráčů okolo 2 a více hodin. Každý z hráčů se ujme role jednoho z (ne)hrdinů - mrchožroutů, jejichž cíl je jasný a poměrně i snadný - přežít. Respektive ono se tedy chcete probít do sarkofágu a tam přežít finální střet, ale o tom už dále.

 

Spousta věcí pod víkem

Zóna je ráj pro milovníky hromady komponent. Doslova. Po otevření krabice na vás v první řadě vykouknou pravidla, která se drží post-apo stylu, velký oboustranný herní plán a plata žetonů k vyloupání.

Co se pravidel týká, tak u těch asi málokoho zajímá hezký design, ale hlavní je se z nich hru naučit a pochopit. Naštěstí musím říct, že tady je kniha pravidel zvládnutá dobře, má přehlednou a dobře danou strukturu, a i když je těch věcí hodně, není problém během partie cokoliv rychle dohledat, bez toho aby to nějak razantně prodlužovalo herní dobu.

Žetonů je ve hře skutečně hodně, což ostatně u podobných velkých ameritrashových her bývá zvykem. Však si taky musíte označit spoustu statistik, ukazatelů a předmětů. Nebo si v nich nasbírat pár rublů, protože jak se říká „bez peněz do hospody nelez“. Kromě klasických ukazatelů je zde i desítka destiček postav, desky batohu pro střádání vybavení na cestách, ukazatele únavy - no nedivte se, ono běhat po radioaktivní oblasti těžko bude pohodová vycházka. Fajn je, že při vývoji hry někdo přemýšlel a insert na všechny různé komponenty myslí a vše si pěkně roztřídíte, což pomáhá při přípravě každé partie.

Povedený je rozhodně velký herní plán. Ten se skládá jednak z různých lokací v Zóně, ale také z míst pro umístění karet a žetonů. Jo a taky je oboustranný pro 1-2 nebo 3-4 hráče. A taky je graficky povedený. A taky pěkně velký, takže doporučuji větší stůl. A taky si k němu musíte přidat zvlášť desku tržiště pro karty předmětů. Doporučuji tedy stůl velikosti +++.

Další velkou součástí hry jsou karty. Zcela logicky mezi nimi najdete různé vybavení, ať už obyčejné nebo speciální, či artefakty. Nabídku karet doplňuje třeba všudypřítomná radiace či karty zvěstí, pro které je připravena speciální fáze hry. Zvláštním typem jsou karty lokací, rozdělené dle barev do různých úrovní, plus k nim místa speciální jako třeba laboratoř či observatoř. Jednotlivé karty asi nemá cenu blíže vysvětlovat, na to tu jsou pravidla a různé přehledy.

Co ve hře potěší, a to hlavně umělce mezi deskovkáři, to je sada 10 figurek, ke každé postavě ve hře jedna - Lovec, Špeh, Samotář, Vědec, Pašerák, Žoldák, Zmetek, Zlatokopka, Ožrala a Mystik. A asi by stálo za to doplnit, že všechny figurky jsou velmi povedené, hezké a pěkně doplňují celkové zpracování hry. Samozřejmě by se celá hra obešla i bez nich a mohly by být nahrazeny kartónem, ale figurky jsou figurky.

Na co nesmím zapomenout - a co je pro mě osobně absolutně největší překážka ve většině AT her - to jsou kostky. V Zóně sice vypadají na klasické šestistěnky, ale nemají čísla 1-6, nýbrž speciálně rozloženou symboliku.

Celkově je zpracování hry z produkčního hlediska velmi povedené a hra si lehce obhájí svou cenovku. Celý líbivý grafický design od plánu, přes karty až po žetony se nese v postapo stylu radioaktivní zóny, kde se mísí jednak tmavé a k nim naopak poměrně výrazné barvy. Co se nám líbilo byla přehlednost všech komponent - texty jsou dostatečně velké, dobře je zvolený font.

O stupeň výš posouvá celou produkční stránku i promyšlený insert, do kterého se všechny komponenty uloží. Navíc díky němu hra nevypadá, jako že jste dostali jen část a budete čekat na dodání rozšíření, jako třeba u konkurenční Falloutu nebo ostatně prakticky všech nových her od FFG.

 

Dobrodružství v zakázané oblasti

Rozepisovat celá pravidla Zóny by nemělo smysl. Už jen protože nejsou zrovna krátká a těžko bych zachytil vše. Pojďme se ale mrknout na základ a některé zajímavé prvky.

Už samotná příprava hry je taková malá hra. Herní plán se připraví doprostřed stolu dle počtu hráčů a na něj a kolem něj se rozloží všechny možné karty a žetony. Každý hráč si vybere jednu z postav a nafasuje její desku, figurku a základní vybavení. A vzhůru do dobrodružství.

Hráči se tradičně střídají v tazích jeden po druhém, přičemž každý má vždy dvě akce. Asi nikoho nepřekvapí, že hra se nese v duchu dobrodružných RPG a mezi možnostmi najdete typické akce jako pohyb, průzkum, akce dané lokace či odpočinek. Následně se vyhodnotí dvojice událostí - jednak jedna příslušející sektoru, kde se hráč nachází a jedna „celosvětová“. Zajímavé je, že pořadí hráčů není fixní záležitostí, ale mění se v každém kole, čímž hra vyrovnává nerovnosti a šance jednotlivých účastníků. Kola probíhají v zásadě stále stejně až do konce hry, který nastane ve chvíli, kdy jeden z hráčů přežije nástrahy samotného sarkofágu. Což ovšem není žádná sranda.

Při svém putování Zónou narazí hráči na všudypřítomné hrozby, nebezpečí, nepřátele a hrozby. A v tu chvíli přichází na řadu testy a zkoušky, které jsou řešeny - ano hádáte správně - kostkami. A štěstěna je vrtkavá věc, a i když můžete jít štěstí a úspěchu naproti, jedná se zkrátka o ameritrashovou hru, kde se můžete snažit sebevíc, ale někdy vám to zkrátka nepadne, i kdybyste se postavili na hlavu a skočili si pro štěstí do středu reaktoru a ani kdybyste danou schopnost, na kterou hrozba cílí měli sebelepší. Můžete mít super vybavení, můžete vyčerpat všechny své síly a stejně „prohrajete“. A když prohrajete, musíte se připravit na nějaké to zranění a další negativní postihy.

Zcela zásadním prvkem hry jsou výše zmíněné události. Ty ovlivňují dění ve hře, přinášejí do hry příběh a vystavují (ne)hrdiny všem možným zkouškám. Podobný systém jsme mohli zažít třeba v konkurenčním Falloutu.

Při svém toulání zakázanou oblastí tvoří nedílnou součást vašeho života i všemožné vybavení v podobě karet. A v zóně ho najdete hned několik druhů, lišících se třeba v kvalitě - běžné veteš z počátečního vybavení nikdy nebude tak dobrá jako pracně získané vybavení z hledání. A pokud chcete přežít a vyhrát, musíte se vybavit pořádně, ale také se o kousky starat, protože nic není věčné a ono vám to na větru a dešti prostě koroduje hoši!

Docela zajímavé je, že ve hře můžete i zemřít. Nasbíráte moc zranění, zaklepete gumáky a jste pod drnem. V tu chvíli pro vás ale hra nekončí, můžete nafasovat novou postavu a vrátit se do děje. Jen můžete těžko počítat s útokem na vítězství, protože dohnat ostatní je dost obtížné.

Že vítěz může být jen jeden, Zóna není žádná kooperativka a musíte přežít finální střet v sarkofágu jsem se už určitě zmínil. A tak tedy na hodnocení.

 

Dobrý výlet do Černobylu nebo okleštěná nuda?

Jak tuhle hru hodnotit.... Máte rádi a fascinuje vás jaderná havárie v Černobylu? Zkuste si Zónu. Nemáte rádi AT hry plné náhody a potřebujete si všechno přesně dopočítat? Zapomeňte na Zónu.

Začneme obráceně, tedy od záporných bodů. V první řadě je třeba říct, že Zóna má dlouhou herní dobu. Ve dvou to šlo, ve třech to bylo horší, ve čtyřech jsem Zónu hrál jednou a naposled - skoro 4 hodiny herního času pro mě zkrátka bylo nadmíru. Nemám problém hrát hry dlouho a prosedět u nich den, ale tady mi hra nenabízela dostatek možností a motivace, proč u ní tak dlouho být.

Dalším záporem je „neduh“ všech podobných her - náhoda. Zkrátka tu jsou kostky, které sice můžete různě přehazovat, ale když vám to pětkrát nepadne, má i ten největší kliďas chuť mrsknout kostkami o zeď - zažito.

Třetím bodem (dobře, to je spíš hooodně subjektivní) je velikost hry. Na Zónu vám nestačí ani středně velký stůl, hlavně když hrajete ve větším počtu a chcete se všichni pohodlně rozložit.

Posledním bodem je poměrně velká komplexnost hry a rozsah pravidel. Ve hře je toho zkrátka hodně a ze Zóny se pro mě stala jedna z těch her, kdy je ideální, když si všichni přečtou pravidla sami a ne když je jeden vysvětluje před partií. Už jen protože i s vysvětlováním si vyhraďte tak o 30 minut víc.

A ještě jedna věc mě u hry trochu mrzela - v zásadě se jedná tak trochu o solitér, kdy si každý hraje svojí hru, než aby docházelo k velké interakci mezi hráči. A přitom by se k tomu hra přímo nabízela.

A teď na druhou stranu barikády.

Velkou pochvalu si zaslouží celkové zpracování hry - od figurek, přes karty a plán, přes žetony až po insert. Vše je produkčně na vysoké úrovni a nejen že to hezky vypadá, ale také má vše své opodstatnění a ve hře funguje.

V Zóně je dobře zpracované téma do hry. Různé předměty, různé typy zranění - autorům se povedlo převést atmosféru jadernou katastrofou zamořeného prostředí plného nebezpečí na herní stůl. Ten pocit toho, že můžete kdykoliv zemřít a neustále balancujete na hraně, protože nebezpečí je všude a vy prostě musíte riskovat se povedl.

Dalším plusem je variabilita hry, která přijde vhod zvlášť při častějším procházení Zóny. Rozdílná příprava, rozdíly při počtu hráčů nebo celých 10 hratelných postav. Ty se sice neliší tak výrazně, jak by mohly, přesto ale všechny přinášejí změny a trochu jiný přístup. Asymetrii Rootu nečekejte, přesto ovšem různé zvláštní schopnosti a jinak nastavené atributy potěší.

Paradoxně jedním z plusů je i předešlé mínus - pravidlový rámec a komplexnost hry. Ano, na jednu stranu můžete nadávat (jako já) na velký rozsah herních pravidel a jejich rozsah, ale na druhou to jednak potěší zkušenější hráče, kterým je Zóna určena, a zároveň jakmile do hry jednou proniknete a vším se prokoušete, už to plyne velmi hezky a do pravidel budete koukat málokdy.

Plusem budiž i zapracování legendární počítačové hry do deskoherní podoby. I když trochu nepřiznaně, samozřejmě. Ale hráče PC her musí tato hra víc než potěšit.

Zóna: Tajemství Černobylu není dokonalá hra. Ostatně to není žádná deskovka, věřte mi. Není to ani hra určená pro každého. Zkrátka je to velká ameritrashová záležitost, kterou si užijí hlavně zkušenější hráči, kteří budou míc radost z objevování tajemství, zákoutí a nebezpečí jadernou katastrofou zamořené oblasti, a kteří si užijí originální atmosféru uvnitř oblasti. Osobně se do Zóny ještě rád několikrát vypravím. Samozřejmě s dozimetrem v jedné ruce a AK-47 v druhé ruce.

 

Více info u ADC Blackfire!

 

Zóna: Tajemství Černobylu

Autoři: Macieje Drewinga a Krzysztofa Głośnickiho

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2020

Počet hráčů: 1-4

Věk: 18+

Herní doba: 120-180 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: