Amaltea - švédský manga klenot

Princezna se vinou rodičů, zlého černokoněžníka nebo jen nepřízní osudu dostane do věže, spárů draka a podobně. Je potřeba aby se našel sličný princ (ideálně nejmladší ze tří sourozenců) nebo dokonce jen náhodný vesničan aby jí zachránil. Takhle to chodí ve většině evropských pohádek a koneckonců i ve spoustě jiných fantasy (nelžeme si do kapsy, že naše pohádky jsou něco jiného než fantasy). Co kdyby se ale všechno co známe tak trochu pomíchalo?

Amaltea je druhorozená princezna a jako druhorozená to nemá lehké. Její sestra je totiž následovnicí trůnu a dědičkou království a společně se svým budoucím mužem/princem budou dědit a vše jim spadne do klína. Ona to Amalteina sestra měla na první pohled vždycky jednoduché a byla lepší i v šermu, jezdectví a dalších disciplínách, které musí princezna ovládat. Je tedy na Amaltee aby se vydala najít nejbližšího draka, který vězní sličného prince, vyrvat ho z jeho spárů a oženit se s tím neschopným chlapečkem v šatičkách, který myslí jen na to, jak si učesat vlasy, jak se obléct na bál a jak být krásný, aby z ní byla královna vlastního královenství. 

Vyráží tedy se suitou obrněných strážných rytířek na draka, ale to jí přijde jako malá výzva a skutek, který by byl spíš než hrdinský čin pouhou parodií, a proto nejbližší noci uteče a vrhne se po hlavě do obrovského dobrodružství na jehož pouhém začátku je souboj s drakem a záchrana prince, který se má stát jejím nastávajícím. A věřte mi, že to dorbodružství stojí za to!

První co vás dozajista napadne je slovo parodie. A ve skutešnosti velmi dobrá parodie. Ono se totiž dá na parodii podívat dvojím pohledem. První je prosté zesměšňování populárního či hloupého díla, tématu nebo fenoménu. Pokud je to film, tak vám většinou stačí vidět ho jednou v životě, protože všechno stojí a padá jen na pár vtípkách. Druhý pohled je ten, že i když něco parodujete, můžete vystavět plnohodnotné umělecké dílo, fungující a originální svět, a i tak se nevyhnout tomu, co by mělo být parodii vlastní, tedy humor a nadsázku.

Autorka Amaltey, Natalia Batista je sice autorkou mladou, ale Amalteou rozhodně přesvědčila. Feministické téma a genderové archetypy boří a rozebírá s grácií, kterou je vidět třeba u Gail Simone. Umí upozornit na nesmysl stereotypu, aniž by tím násilně ničila příběhovou kontinuity, nedělá z žen uměle mučednice a neschopné, muži utlačované husičky, a do těchto pozic tak trochu staví muže a dělá to zatraceně dobře. Namátkou můžu vybrat scénu, když jsou Amaltee a její sestře na bále představeni princové na vdávání ve večerních róbách a červenají se, chichotají a vůbec chovají jako nejdebilnější představy pubertálních idiotů nebo staromódních páprdů.

Amaltea rozhodně je svěžím větrem na poli fantasy i humorných comicsů a neměla by ujít ničí pozornosti jen proto, že jde o mangu. Ono koneckonců s tou mnagou je to taky kříž. Amaltea je evropská manga a přesto, že má japonský comcis svá specifika, která se logicky v Amaltee promítnou, tak mnohými západními čtenáři byla manga chybně povýšena na žánr. Nejvtipnější pak je, že nejhlasitější hejtři mangy žádnou nebo takřka žádnou nečetli. Styl kresby běžně užívaný v japonských mangách se podařil Natálii převzít více než důstojně a stejně tak dobře pracuje i s emotivními a kresebními výstřelky, které jsou japonským comicsům vlastní. Jedinou vadou na kráse tohoto comicsu je tak obálka, která se opravdu moc nepovedla a od interipru comicsu se diametrálně liší a připomíná spíše ufouna než cokoliv jiného. 

Amaltea je vynikající počin na poli fantasy a evropské mangy, který mne neskutečně mile překvapil a doufám, že o autorce ještě u nakladatele Zaniru uslyšíme. 

Autor: Vojtěch Rabyniuk Thunair

Galerie: