Conan 15: Šálení žlutého lotosu

Zatímco Bêlit hledá únik ve své domovině, Conan se při jejím hledání nedobrovolně stává žoldákem. Společně pak okusí mámení žlutého lotosu.

Jak většina čtenářů již ví, na konci minulého dílu sice smrt do své náruči nepřivítala ani Conan, ani jeho pirátskou královnu Bêlit, ale přesto si vybrala svou velmi krutou daň a ústřední hrdiny ponechala pod rouškou deprese a nicoty, které se každý snaží čelit jinak. Konec jejich společných dobrodružství? Naštěstí zatím ne. Cesta dlážděna k tragickému konci? Zcela určitě.

Po Smrti se Bêlit od Conana čím dál více odvrací, až se rozhodne vrátit do svého pouštního rodiště v Šému a pevnosti Ramah En Ram, kde byla zplozena jako plod nemanželské lásky místního místodržícího a služebné, a ke stvoří přízračnou dámu na hradbách. Avšak Conan hnán v podstatě až posedlostí po své královně nemůže věci nechat jen tak, a proto opouští posádku Tygřice a vydává se vstříc neznámému. A kupodivu skončí jako žoldnéř v armádě, které se pár silných paží s pořádným mečem vždy hodí. Jaké je ale překvapení, že armáda, jíž se nedobrovolně stává členem, obléhá právě rodné město jeho společnice? Jak už to tak bývá, musí náš oblíbený barbar pro svou lásku podstoupit nemalé trápení opět lemované litry krve, a to jen aby nakonec oba skončili před složitou volbou. Láska nebo život? A že to není typicky conanovské? Ano i ne!

Druhý příběh, který v knize najdete, sleduje osudu ústřední dvojice po jejich opětovném sloučení a radovánkách, než se opět vypraví na moře a za posádkou. Právě zde se nechají oblouznit tajemným žlutým lotosem, který dokáže ukázat mnohé z minulosti, přítomnosti a možná i budoucnosti. Ale co Conan uvidí? A jak se mu tahle možnost zalíbí? A má vůbec někdy šanci dojít poklidného konce nebo ho čeká smrt válečníka s mečem v ruce? Právě tahle část příběhu mě osobně asi svým zařazením do celého oblouku Královny Černého pobřeží překvapila nejvíc, nejedná se totiž o nic, co bych doposud u Conana četl a namísto klasické rubačky, loupeží a záchrany dívek v nesnázích dostáváme ve většině konverzační drama postavené na životě a rodině a takovém „what if…?“ Překvapení, že?

Brian Wood již od počátku bere Conana dle sebe a předvádí poměrně originální ztvárnění známé postavy, kdy sice z počátku byl stále tím mladým nespoutaným barbarem s touhou po zlatě a dobrodružství, ale čím dál více příběh postupuje, tím více se mění i Conan, které tíží nejen jeho život, ale i pochybnosti, osud a minulost, ale i přítomnost a budoucnost. Už není tím prostým válečníkem, ale mnohem více je zapleten do osidel lásky, citů a ženské krásy, které postupně propadl. Zároveň ale pomalu cítíte nevyhnutelný tragický konec, který v příběhu musí přijít a zpečetit tak osud jak cimmeřana, tak jeho šémské královny.

Ano, Conan se ve Woodově příběhu mění v tragickou a citovou postavu, ale o to více smutně a tragicky vyznívá finální vyústění příběhu. Ne, tenhle Conan jistě nebude mnoha čtenářům sedět a je třeba se zkrátka připravit na to, že tohle nejsou dobrodružství zloděje nebo válečníka, tady se ne vše řeší mečem, žádné ústřední monstrum a záchrana dívek v nesnázích nebo tajemné kulty. Zatím ne. Je to špatně? Je to dobře? Za sebe musím říct, že oceňuji vývoj celé postavy a změnu a vývoj. Žádný drsný Conan po 100 a první. Byť samozřejmě i zde najdete tradiční prvky, kterým se kniha sem tam nevyhne.

Čím u nás kniha rozhodně zabodovala, to je výtvarná stránka, o kterou se postarala hned čtveřice autorů Mirko Colak, Andrea Mutti, Pierluigi Baldassini a Davide Gianfelice a jejich ztvárnění příběhů je rozhodně krokem opět směrem vpřed oproti předchozí Smrti, která svým ztvárněním Conana výrazně nezaujala. Samotná kresba je dostatečně drsná a podmračená, jakož i podkreslující emoce postav, ale hlavně vykresluje Conan opět jako podmračeného svalovce, který se nebojí okamžitě sáhnout po meči a proklát jím všechny, kdo u stojí v cestě. V příbězích pak tempu vyprávění a celému vyznění pomáhá i nepravidelné rozložení panelů na stránkách, které zpomaluje či zrychluje tempo přesně jak je potřeba.

Co se mi líbí, to je obálka, kterou v Comics Centru vybrali, stejně jako jejich zpracování a překlad. Jo, mám rád pevnou vazbu, byť se samozřejmě jedná o možná zbytný luxus.

Věřím, že se mnou nebude řada čtenářů souhlasit a můžete nám nechat komentář třeba na sítích, ale pro mě osobně je celá příběhová řada Conana od Briana Wooda povedeným vyprávěním. Šálení žlutého lotosu po možná trochu slabší Smrti opět získává pevnou půdu pod nohama v kožených sandálech a předkládá sice netradiční, ale o to zajímavější vhled do Conanova života a jeho osobnosti. Pokud čekáte tradičně maskulinního válečníka, který bude přes stovku stránek máchat mečem a ničit a loupit vše, co mu přijde do cesty, tak vás nejspíš patnáctý svazek zklame. Pokud však budete ochotni přistoupit na Woodovu hru prohlubující se tragédie, pochopíte, proč se příběh odvíjí právě tímto směrem. Ostatně příště se již podíváme na úplný závěr celého vyprávění. Těšíte se?

 

Knihu můžete koupit se slevou u Comics Centra zde!

 

Conan 15: Šálení žlutého lotosu

Scénář: Brian Wood

Kresba: Mirko Colak, Andrea Mutti, Pierluigi Baldassini a Davide Gianfelice

Vydavatelství: Comics Centrum

Rok vydání: 2024

Překlad: Alexandra Niklíčková

Počet stran: 160

Formát: pevná vazba s přebalem, 158 x 239 mm

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: