Conan 5: Darebáci v domě

Cimmeřan Conan, zloděj, válečník, hrdina, drancíř, jenž poznal hluboký zármutek i bezuzdné veselí je opět tady. A je z něj pěkný darebák. I když tedy tím Darebákem v domě rozhodně není sám a zaplétá se do intrik mocných i do nebezpečných chlupatých pracek.

Každý spisovatel svou tvorbu může rozdělit do různých období. Nikdo učený z nebe zkrátka nespadl, a proto myslet si, že hned první (nebo spíš prvních pár) věc kterou vytvoříte, bude víc než průměrná, je holý nesmysl. Někdo to přijímá hůř, někdo lépe, ale je to prostý fakt. Ani dnes legendární R. E. Howard nepsal okamžitě ty nejlepší povídky a příběhy. Pokud ale chcete najít nějaký vrchol jeho raného období, pak to jistě jsou „Darebáci v domě“, po kterémžto příběhu si dal autor od urostlého barbara nějaký čas pauzu. Ale proč jsou právě darebáci tak oblíbenou povídkou?

 

Už v minulém článku o knize Síně mrtvých jsem avizoval změnu na pozici scénáristy, kdy Kurta Busieka vystřídal u kormidla Timothy Truman. Ten si půdu pro své vyprávění připravil v závěrečných sešitech předchozí knihy a na své vyprávění v podstatě bezprostředně navazuje.

 

Darebáci v domě vznikly v roce 1933 jako jedenáctý příběh v pořadí, tedy jak jsem psal výše na konci Howardova raného conanovského období. Většina nejpoutavějších a nejzásadnějších příběhů tak v té době stále ještě ležela v autorově hlavě a čekala na svou chvíli. Každopádně v Darebácích Howard v podstatě definoval a ustanovil hlavní prvky Conanova charakteru. Zatímco v předchozích povídkách byl budován svět Hyborei, autor se vyžíval v tajemstvích a temných zákoutích či mytologii – za čímž můžeme jistě vidět vliv H. P. Lovecrafta – v aktuální povídce se mnohem více zaměřil jak na jednotlivé postavy, tak hlavně na ústředního hrdinu. Ten není jen tím svalnatým barbarem a zlodějem, ale myslícím mužem cti, do kterého je (ač se to nemusí zdát) převtěleno dost z tehdejší americké společnosti. Ostatně celý příběh je jistým obrazem doby a autorova vnímání světa kolem. Asi netřeba podotýkat, že se do příběhu vešly i věci kontroverzní, které by dnes prošly jen velmi obtížně. Ale prostě rok 1933 byla jiná doba.

 

Příběh knihy pokračuje a volně navazuje na závěr předchozího děje. Conan, Gundeřan a Yiara jsou na útěku a zabydlí se v cizím městě, kde prvně dva jmenovaní dále vykonávají své zlodějské řemeslo. Bohužel ale nic netrvá věčně a tahle „idylka“ je násilně roztříštěna a sám Conan je uzavřen ve vězení, kde čeká na smrt. A teď střih. Každé město, každá země, každá vláda trpí politickými půtkami mezi mocnými. Tady je to souboj mezi princem Murillem a Rudým knězem Nabonidem. Jeden druhého nesnáší, nemůže ho vystát a chce se ho zbavit. A proč nevyužít k dobrému účelu jednoho barbarského rváče v base, že ano? Murillo se rozhodne dohodnout s Conanem na zabití kněze, výměnou za odměnu a možnost útěku z města. Samozřejmě nic nemůže jít podle plánu a vše nakonec skončí trochu jinak. Conan, Murillo a nakonec i Nabonid jsou uvězněni ve spletitém labyrintu knězova domu a musí čelit chlupatému krvelačnému tvorovi, který je i pro našeho hrdinu pořádnou výzvou. A dál už nebudu spoilerovat, jen si to přečtěte, protože to opravdu zase stojí za to.

 

Timothy Truman zvládl adaptaci původní povídky na jedničku. Schválně jsem si přečetl nejdřív předlohu a hned poté komiks a musím smeknout. Samozřejmě hlavně začátek je trochu jinak, ale to odpovídá návaznosti na předchozí knihu. V komiksu krásně vyznívají ozvěny doby, ve které povídka vznikla. Vezměte si třeba scénu, kde je Conanova milenka hozena do bláta - sakra, kolik zástupkyň hnutí feministek by se dnes ozvalo a vyzvalo k bojkotu autora? A v roce 33? Scéna zcela v pořádku. Nebo Conanovo pohrdání autoritami - člověk jako člověk, smrt jako smrt, krev jako krev - zde se objevuje odraz samotného Howarda, který opakovaně ignoroval společenské postavení. Zkrátka v Darebácích v domě se v Conanovi a jeho životě a skutcích odráží nejen doba a dění v tehdejších Spojených státech, ale i osobní Howardovi myšlenky a cítění. Koho by napadlo, že Conan, ta v podstatě braková fantasy, má takový přesah? A přece tam je.

 

Výraznou změnou prochází v pátém svazku kresba, a to hned ze dvou důvodů. V první řadě se loučí Carry Nord a nahrazuje ho Tomás Giorello. A je to změna zajímavá. Nordovu kresbu s výraznou černí jsem si oblíbil, Giorello ve mně spíš evokoval něco hrdinského a více do mainstreamu. Ale zvlášť drsné podmračené pohledy jsou fajn. A akční soubojové scény ostatně taky. Druhá změna v grafickém ztvárnění už pro mě byla výraznější - Stewarta a jeho perfektní coloring, o kterém toho už bylo napsáno mnoho v rámci jak Conana, tak i třeba série Ú.P.V.O., nahradil Richard Isanove a jeho digitální barvy. Je to sice líbivé, ale Stewart a jeho kombinace tmavých odstínů s barvou to zkrátka není. Musíme si ovšem zvyknout.

 

Darebáci v domě jsou dalším povedeným Conanovým dobrodružstvím. Najdeme zde všechno, proč máme barbarovi příběhy rádi. Ženy, krev, souboje, intriky, myšlenkový a společenský přesah, zajímavou zápletku i promyšlené charaktery. A také nečekaný závěr. To vše v perfektním překladu Jana Kantůrka, bez kterého si už nikdo z nás nedokáže Conana představit. A také v perfektním provedení Comics Centra. 

 

Je zkrátka mnoho cest, kterými se může barbar a válečník ve svých kožených sandálech vydat, ale jedna věc je jistá - vy budete vždy chtít být u toho a hltat další úžasná dobrodružství.

 

Koupit se slevou u Comics Centra!

 

Conan 5: Darebáci v domě

Scénář: Timothy Truman

Kresba: Cary Nord a Tomás Giorello

Vydavatelství: Comics Centrum

Rok vydání: 2020

Překlad: Jan Kantůrek

Počet stran: 160

Formát: pevná vazba s přebalem, 160 x 240 mm

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: