Partneři
Dlouhá chladná tma na MAX
Pokud máte rádi Franka Castla stejně jako já, určitě jste blahořečili BB art, že se po dlouhé době opět pustil do vydávání drsné řady MAX. Radost je o to větší, že v době, kdy píšu tyto řády, jsem v očekávání posledním Punisherem od Ennise, pecky s názvem Valley forge, Valley forge. Začněme ale pěkně popořádku. Dlouhou chladnou tmou.
A to novým příběhem táhnoucím se přes pět sešitů. První strana: Umírající muž vedle své zastřelené manželky. A v pozadí plešatej černoch, který má jen jedno oko. Počkat, počkat! Toho už známe, ne? Ten už tu někdy byl. Ano, řeč není o nikom menším, než miamském gangsterovi, který si říká Barracuda. Nebo spíš „Barracuda pičo.“ Týpek, který se neztotožnil s Punisherovou snahou zprovodit ho ze světa a jenž se rozhodně nenechal sežrat žralokem, jak by se na konci knihy s podtitulem Barracuda mohlo zdát. A teď je zpátky, zapojil svůj dinosauří mozeček s tím, že se zkusí Frankovi dostat na kobylku. A světe div se, ono se mu to povedlo! Dlouhá chladná tma nám tak nabízí příběh, který bude mrazit nejen dospělé čtenáře, ale hlavně rodiče.
Co se mi na Ennisově MAXovském Punisherovi líbí nejvíc je výběr témat, tolik vhodných pro zkrácené přelíčení končící s pistolí u hlavy. Dříve jsme mohli zabrousit do všeho od válek gangů po obchod s bílým masem. Tentokrát si vzal Garth Ennis na paškál noční můru každého rodiče, totiž únosy dětí. Barracuda unese malou holčičku a láká na její záchranu Punishera. Který samozřejmě nemá jinou možnost, než vlézt do připravené pasti.
Příběh, kde slovy klasika „chybí cihla či trám“ ale jako celek působí neochvějně a jasně. Já sám jako otec vnímal Dlouhou chladnou tmu o to silněji. A stejně jako Sam Childers ve filmu Kazatel Kalašnikov, ani vás by netrápilo, jakým způsobem byste dostali své dítě zpět. I kdyby přitom měl někdo zemřít (já sám bych to spíš viděl jako bonus). Stejně jako Ennis. Punisherovi metody jsou pečlivě plánované, přímočaré a smrtící. A často nám dávají pocit jakéhosi zadostiučinění, které nespraví pohled na bastarda za mřížemi, kterého tam dopravil maskovaný hrdina se slipama nataženýma na kalhotách.
„Co by se mohlo stát, kdybych se jenom na vteřinku díval jinam. Co by jim svět mohl udělat, kdybych je neohlídal.“
Zmíněný citát se samozřejmě týká rodičovství a dětí. Přitom ho lze uplatnit i na komiksovou řadu. Konkrétně na Punishera. A bohužel na padesátý sešit, kterým se nám představí kreslíř Howard Chaykin. Matador, jehož jméno je spjato hlavně s komiksovými Star Wars, se ukáže v celé své síle. Bohužel. Protože je to už dávno, předávno, kdy jsem viděl naposledy tak hnusnou kresbu. Věru nevím, co mám vytknout dříve. Jestli přepálený digitální koloring, vyžrané hlavy se znaky Dawnova syndromu nebo prostou absenci jakékoli snahy o přehlednost děje. Frank Castle vypadá na každém panelu jinak, Barracuda je po řádném botoxu a místo úsměvů všichni zatínají zuby jako při řiťorvoucí záchodový tlačenici. Postavy jsou celkově nesouměrné a sešit může sloužit jako ukázka při výuce o špatné kompozici komiksu. Co mě ale dožralo nejvíce je něco jiného: Jak může kreslit Punishera člověk, který ví kulový o zbraních? Punisher míří mimo, závěry nelítají, je to tak odfláklé, že jsem ho dočetl s největším sebezapřením. Naštěstí zanedlouho nastupuje Goran Parlov, který není u MAXovslého Punishera žádným nováčkem a jehož jednoduchá linka ostře kontrastuje s Chaykynovo „Naser na stránku co se dá“. Krom toho působí syrovějším dojmem a dává příběhu ten správný náboj. Díky bohu za to!
Punisher: Dlouhá černá tma je MAX jak to máme rádi. Drsný, krvavý, mrazivý. I přes pohromu v podobě Howarda Chaykina, je to Punisher, který mě dostal. Ale již slyším volání, z něhož se mi ježí vlasy na zátylku. Valley forge, Valley forge!
Punisher MAX: Dlouhá chladná tma (Punisher MAX 9: Long cold dark, Punisher MAX 50 - 54)
Garth Ennis, Howard Chaykin, Goran Parlov
Vydavatelství: BB art
Rok vydání: 4/2017
Překlad: Richard Podaný
Formát: 165 x 260 mm
Počet stran: 128
Provedení: Paperback
Autor: Robin Podéšť RaptoR
Galerie:
Partneři
