Druuna 2

Comics recenze

Druuna, černovlasá naivka vyzývající k prznění, zaznamenala u nás nebývalý úspěch ( nebo minimálně množství kladných ohlasů). Proto vydavatelství Crew narychlo zařadilo do svého portfolia komiksů z edice MDEK i druhou knihu oplývající kosmickou lodí stiženou zničující Nákazou. A spoustou prasáren.

Hned na úvod začneme odkazem na recenzi prvního dílu. Ta je ZDE. V ní jsem úspěch Druuny stavěl do souvislosti s rozvojem a dostupností pornografie. Tedy s tím, že oproti ostatním erotickým komiksům byla Druuna vykreslena s chorobnou pečlivostí, což je znát zejména v albech Delta a Tvor. Děj je trochu jednodušší, ale to všechno se dá přehlédnout, protože v Druuně nejde prvoplánově o sci-fi zápletku, jako spíše o vykreslení krásy ženského těla a mužských chlípných choutkách. A ty jsou s každým dalším albem obhroublejší a perverznější. Ale k tomu se dostanu později.

 Vraťme se nyní k dějové lince. První album s názvem Masožroutka nás zastihuje na kosmické lodi, která se i s Druunou dostala na hranice vesmíru ( WTF?), kde narazila na neznámou formu života. Replikanty, kteří rychle ovládly celou loď. Jedná se o mimozemšťany žijící v napodobeninách svých obětí, zatímco skuteční členové posádky jsou pomalu požíráni zaživa v prapodivném slizském hnusu, který tvoří hnízdo mimozemšťanů. Jen pro formu dodám, že emzáci vypadají jako velcí pavouci. Nebudu na vás spiklenecky mrkat, okem, jestli jste mé předchozí narážky pochopily a napíšu to rovnou bez obalu. Zatímco první album - Morbus gravis - je vykrádačkou románu Nonstop od Briana W. Aldisse, Masožroutka balancuje na hranici silné inspirace/kopie Vetřelců. Vznikla v roce 1992 ( kdy měl premiéru Alien 3) a krom zmíněných reálií doprovází Druunu zkušená mariňačka. Masožroutka je uzavřený příběh, který ale při bližsím zkoumání obsahuje hlubší prvky, jež nám autor sděluje zcela nepokrytě. Zároveň ale k příběhu samotnému nemají bližší vztah.

Další dvě alba - Mandragora a Afrodisia - jsou odlišné a vrací se zpět k Druuniným začátkům. Celkově shrnuto se jedná o toto: Druuna hledá v napojení na centrální palubní počítač, ve kterém je obsaženo vědomí Schastara a Lewise, lék proti zhoubné Nákaze, která se stačila rozšířit i na palubu nové lodi. Jejími společníky jsou kapitán lodi, již zmiňovaná zbytečná mariňačka a hlavně doktor. Ti z nás, kteří četli první knihu jistě ví, že postava doktora je autobiografickou projekcí samotného autora, tedy Paola Eleuteriho Serpieriho. V druhé knize má mnohem víc prostoru a děje se zúčastňuje aktivně, již ne pouze jako divák. Více to asi nemá cenu rozvádět.

 Jak jsem napsal i v předchozí recenzi, s Druunou mám jednu potíž. A tou je příběh. Dějová linka je slaboučká a prosťoučká, byť se snaží pokládat velké cíle. Ale hledat význam je stejně zbytečné a marné, jako hledat duševno v písních od Kabátů. Druuna je o sexu. A snaha dát tomu všemu jednotný tvar a pocit uzavřenosti tomu všemu podkopává základy. Sledujete její putování ( většinou) snovým světem, během kterého je do příběhu násilně napasována nějaká ta erotická pasáž. Když píši násilně, myslím tím opravdu násilně, beze smyslu ke zbytku vyprávění. Místo toho, aby byla Druuna jednoduchým dějem ve smyslu "Jdi tam a tam a nech se zprznit od toho a toho...", je všechno smilstvo zaobaleno do celkového děje, ačkoli by se to klidně obešlo bez nahoty. Ale kdo by pak Druunu kupoval?

 Dalším nevyváženým prvkem je stupňující se perverznost jednotlivých praktik, které na nebohou Druunu čekají. Skoro vždy jsou to nižší tvorové, lůza a plebs, kteří s hnijícíma rukama a černými nehty zkoumají každý záhyb Druunina těla. A na rozdíl od softcoru, kterým byla první kniha prostoupená, tady Serpieri opouští kompozici "hekající hlavy" a nabízí nám detaily. Zepředu, zezadu, zblízka, mutanti s obřími prsy a ještě většími penisy, vyžívající se v análním znásilňování svázané hrdinky. Chapadla, pařáty a oběšení při ejakulaci. Ten nepoměr - snaha o filozofii v příběhu, kde na další stránce strká mutant Druuně do zadku bič - je zarážející. Serpieri se snaží říct, že Druuna je něco víc, ale  sám tuto snahu podrývá.

 Kresebně se posledních pět alb neliší. Serpieri si našel svůj standart, kterého se drží. I když jsem měl pocit, že Druuna je občas trochu disproporční, příliš velké kozy k malé hlavě nebude řešit nikdo :) Kupodivu se mi jako nejstáleji nakreslený jevil sám autor.

Co říci závěrem: Druuna 2 není vysloveně špatný komiks. Ale chatrnost děje, násilné začleňování erotických scén a neutuchající snaha dát tomu všemu větší smysl sráží Druunu 2 na kolena. Alespoň že přitom na nás vyšpulí tu svojí perfektní zadnici :)

 

KOUPIT ZDE

Druuna 2 ( Serpieri collection. Druuna 2: Carnivora, Druuna 3: Mandragora, Aphrodisia)

Paolo Eleuteri Serpieri

Vydavatelství: Crew

Rok vydání: 9/2016

Překlad: Míša Šmakalová

Formát: 195 x 265 mm

Počet stran: 176

Provedení: Paperback, hardback s přebalem ( 500 Ks)

Autor: Robin Podéšť RaptoR

Galerie:

Kam dál?

Comics recenze

Druuna