Partneři
E.A.Poe - Duchové Mrtvých
Edgar Alan Poe se zasloužil v rámci literatury o mnohé. Patří mezi zakladatele hororu, průkopníky detektivního žánru a jako jeden z prvních definoval formu povídky. Proto se není čemu divit, že krátké útvary, především pak povídky a básně, jsou jeho stěžejním dílem a odkazem, který je tak kvalitnía silný, že je dodnes čten miliony lidí po celém světě. Richard Corben je stejně silná osobnost v comicsu a spojením těchto dvou jmen vznikla kniha Duchové Mrtvých.
Spojení těchto dvou velikánů je naprosto dokonalé a to dokazuje i fakt, že mezi tvůrci najdeme opravdu jen dvě jména Poe a Corben. Corben je navíc nejen autorem kresby, ale i scénáře a to se u něj nestává často. Jako scénárista měl u tohoto comicsu Corben práci na jednu stranu lehčí a na druhou těžší. Lehčí proto, že jen zpracovával námět, kterým jsou básně a povídky E. A. Poea a těžší proto, že zpracovával námět, kterým jsou básně a povídky E. A. Poea. Zmateni? Rád vysvětlím. Ulehčením dozajista bylo, že nemusel přijít s úplně novými příběhy, ale měl se od čeho takříkajích odpíchnout. Těžší proto, že jde o Poea. Adaptací Poeova díla jsou stovky, ne-li tisíce. Knihy, comicsy, filmy a pravděpodobně i nějaké ujeté maňáskové hry s ponožkami doprovázené hudbou hranou výhradně slepými psy (zkrátka jich bylo spousty). I sám Corben zadaptoval do comicsu svého prvního „Poea“ před více než 40 lety a věnoval se tomuto autorovi realtivně často a pravidelně! Očekávání jsou tedy nastaveny automaticky vysoko. Jak se s tím nakonec Richard popral?
Jedním slovem perfektně. Osobně jsem sledoval vydání této antologie už ve formě sešitů a mnohokrát sem vyzdvihoval kvality jednotlivých kapitol. Comics Centrum nám je nyní naservírovalo všechny na jednom podnose a je to pořádná porce! Celkem se na 224 stran vešlo pět adaptovaných básní a devět povídek. Nebudu se tu rozepisovat o každé jedné povídce zvlášť, ale jednu přeci jen zmíním. Jedná se o Pád Domu Usherů. Neupřednostňuji ji proto, že je zdaleka nejdelší povídkou, ale především proto, že zde se Corben jak se patří vyřádil. Coloring je sice na první pohled jakoby málo výrazný, s použitím studenějších barev než jindy, ale to jen přidává na intenzitě Corbenovi přiznačné kresby. Kresby, která je na první pohled technicky dokonalá, ale nesnaží se být hezká. Ne. U Corbena nehledejte stáda supermodelek na každém kroku, nebo svalnaté a sošné hrdiny. Corben kreslí tak, aby každý jednotlivý panel působil až do hloubky jak má a můžete si představit, že v případě E.A. Poea nejde o pocit lásky k růžovému jednorožci uprostřed světa huňatých medvídků.
Atmosféra je vlastně to, co hraje v této knize prim a na čem stavěl i autor původních textů. Atmosféra a umění zapůsobit na čtenáře tak, že sdílel například autorův strach z pohřbení zaživa. Ten tísnivý pocit probuzení se uprostřed neproniknutelné tmy a z každé strany mít pár centimetrů od sebe dřevěné stěny. Klaustrofobii, která z vás vysaje všechnu sílu a příčetnost. Ruce snažící se rozbít a následně rozdrápat dřevěnou stěnu nad vámi. Zlomené nehty, které zůstanou trčet v krvavých šmouhách zaražené v prknech, které znamenají smrt. A právě toto podvědomé působení na všechny smysly a pudy člověka mají Corben a Poe společné. A spojili své síly přes propast života a smrti i času.
Mistr slova a strachu. Mistr atmosféry a kresby. Oba na stránkách jedné knihy - to jsou Duchové mrtvých!
Edgar Allan Poe's Spirits of the Dead
Námět: Edgar Allan Poe
Scénář a kresba: Richard Corben
Překlad: Jan Kantůrek
Počet stran: 224 barevných
Vazba: vázaná s matným přebalem a parciálním lakem
Autor: Vojtěch Rabyniuk Thunair
Galerie:
Partneři
