Přírodní geometrie je dokonalá. Evoluce trvající miliony let nám ukazuje tvary, které člověk s ubohostí sobě vlastní může jen kopírovat. Vemte si jen takovou spirálu. Není hledání středu přímo fascinující? A co když máte celé město spirálou prokleté?
Představte si město, kde je fascinace spirálou na denním pořádku. OK, to až tak strašidelně nezní. Jenže co když je za tím něco hlubšího, neuchopitelnějšího, ale rozhodně zlověstnějšího? Přesně nad tím dumal i Džundži Itó, když tvořil svou Spirálu. Povídkové příběhy přímořského městečka, kde se šílenství skrývá i v těch nejnečekanějších obrazech.
Naše hlavní hrdinka se jmenuje Kirie Gošima a bydlí v šestitisícovém Kurouzu spolu se svojí rodinou. Lenivý, ospalý život, pro puberťačku možná trochu nudný, což se ale má již brzy změnit. Město totiž začne zajímat spirála. Spirála šnečí ulity. Víry ve vodě i ve vzduchu. Podivné meteorologické jevy, pro jejichž existenci nemá moderní věda vysvětlení. A spirála šílenství je teprve na svém začátku...
Popsat mangu Spirála je věc věru složitá. Spíše než o děj jedná se o záležitost, která stojí na budování atmosféry a pocitu, že "něco je sakra špatně." A nevnímají to pouze obyvatelé Kurouzu. Džundži Itó nám předkládá řadu nečekaných a mnohdy i šokujících skutečností, které nemají pouze děsit: Spíše mu jde o posouvání toho, co lze ještě snést bez doživotního pobytu ve svěrací kazajce. Z knihy si tam odnesete svíravou tíseň, která nemá daleko k depresi nad nevyhnutelností osudu. Spirála je všudypřítomná. Spirále nelze uniknout. Spirála vás dříve či později dostane!
Ale jak? Co je tak strašidelného na pouhém tvaru? V podstatě nic. Děsivé je to, jak pokřivuje mysl lidí. Jak Džundži Idó vyextrahuje děs i z kudrlin ve vlasech. Umně rozesívá strach do srdcí obyvatel městečka, zároveň je také paralyzuje a nutí brát věci tak, jak jsou. A spirála neskutečna se roztáčí.
Musím zmínit i inspiraci, kterou je pro Itóa celá řada japonských umělců a tvůrců hororů. Nicméně ve Spirále je zdroj pouze jeden: H. P. Lovecraft. Nad spojením "lovecraftovský horor" se mi sice už protáčí bulvy, ale pokud to někde platí dvojnásob, je to v našem Kurousu. Atmosféra je tísnivá. Klid městečka je pouze zdánlivý, zatímco v jeho ulicích se nebudete cíti bezpečně, pokud tam budete chodit sami. Nemusíte mít starobylé ruiny. Živoucí může být i moderní městys, jak nám to ukazuje právě Itó. Kurousu chrabě snese srovnání s Lovecraftových Innsmouthem. Je to právě ten nepopsatelný pocit, stěží uchopitelný, který vám našeptává vzadu v hlavě, že i kdyby v Kurousu hlídkovala armáda a stovky policistů, nic by to na výsledku nezměnilo (což je další prvek srovnatelný s tvorbou HPL: Hrdinové si své problémy řeší sami: úřady zde nemají pražádnou moc). Kirie a její přítel Šuiči jsou dobrými průvodci. A sami se snaží ze všech sil přežít. Ale jde ti vůbec?
Džundži Itó ve Spirále provokuje temnými vizemi šílených lidí. A právě jejich šílenství, které sublimuje skrze stránky přímo ke čtenáři, je skvělým hnacím motorem celé knihy. Stejně jako u jeho sborníku Balónky oběšenců i zde je na prvním místě snaha o vzbuzování tísně, byť šokovaní budete jistě i přízemním vyobrazením anatomie obyčejné spirály. Že ne? Tak se ponořte do uliček prokletého města Kurouzu a uvidíte sami, jak dlouho vám eukleidovská mysl bude říkat, že je všechno v pořádku!
Spirála
Džundži Itó
Nakladatelství: CREW
Rok vydání: 9/2021
Překlad: Jan Horgoš
Formát: 145 * 215 mm
Počet stran: 648
Provedení: Paperback
Autor: Robin Podéšť RaptoR