Kutná Hora: Město stříbra

Zpráva o stříbrném bohatství plných ložisek nalezených v malebných Čechách se šíří jako velká voda. Všichni si chtějí ukrojit svůj díl štěstí v rychle rostoucím novém městě. Kutná hora otevírá své brány.

Kutná Hora: město stříbra je jednou z těch her, o kterých se již od oznámení hodně mluvilo. Jednak je to tím, že se jedná o ryze českou deskovou hru, jednak díky jejím autorům, kdy jedním z nich je známý Petr Čáslava, ale i díky zasazení do období středovku v českých zemích, kdy se malá hornická osada během pár let rozrostla ve velké, bohaté a prosperující město, která hrálo v království významnou roli a dnes se jedná o nádhernou a významnou historickou kulturní památku a jedno z nejhezčích měst u nás. A ano, i já se na tuhle hru hodně těšil, protože jednak mám rád historii, mám rád Kutnou Horu a také mám rád ekonomicky zaměřené euro hry, které jsou provázané s tématem a kde mám osud (většinou) ve svých rukách. Jak to novinka Mindoku splnila? No čtěte dále.

Kutná Hora je ekonomicky laděná eurovková hra, jejímiž autory jsou Ondřej Bystroň, Petr Čáslava a Pavel Jarosch. Určená je pro 2-4 hráče (zapomeňte na sólo, ani by nedávalo smysl) od 13 let a s herní dobou pohybující se okolo 90-120 min na partii. Každý z hráčů se stává hlavou, nebo chcete-li významným členem, tří městských cechů sdružujících jednotlivá odvětví a snaží se budovat město samotné, hloubit doly a těžit stříbrnou rudu, prodávat a nakupovat a vydělávat peníze, či se podílet na stavbě katedrály, ale hlavně získat více bodů než ostatní, neboť vyhrát může jen jeden.

 

Pod stříbrným leskem

Po otevření krabice se hrou na vás čeká trochu takový chaos. Hra neobsahuje žádný insert ani papírovou vložku a komponent je opravdu dost. Chápu potřebu kompenzace ceny, ale hra by si něco zasloužila a musíte zamířit k produktům z 3D tisku a tvůrců insertů.

Samotné komponenty lze rozdělit jednoduše na společné a hráčské. Pro každého hráče je připravena dvouvrstvá hráčská deska, sada komponent v jedné ze čtveřice barev ze speciální materiálu „rewood“, což je v podstatě zbytek dřeva za zpracování a pojivo (takže žádný plast), které ale ve hře vypadá skvěle. No a také šestice akčních karet, které doporučuji obalit.

Společných komponent je o poznání více – herní plán zobrazující město spolu s radnicí pro patricie (taková středověká vládnoucí vrstva) a k nim doly, ale také počítadlo kol a deska na nabídku budov veřejných i cechovních. Ano, budovy v podobě destiček se dělí na šest cechů a budovy veřejné. První zmiňované mohou stavět vždy jen konkrétní hráči, ty druhé jsou pro všechny, ale zase pěkně finančně náročné a bez přínosu bodů na konci hry. Stejně jako budovy, i doly mají své destičky určující odměny, výnosy i body. K tomu si připočtěte hromádku karet, mince, žetony a ukazatele. Zkrátka pod víkem je toho opravdu dost.

Zajímavé jsou zvláštní držáky na karty, určující pomocí karet ceny komodit jak se vyvíjí a rozvíjí město a ekonomika. Ty jsou pro mě možná nejkontroverznější věcí ve hře. Na jedné straně se mi totiž velmi líbí a skvěle fungují z hlediska tématu i mechanik. Zároveň se ale neustálým posouváním docela rychle „ošoupávají“ a jsem zvědavý, kolik partií vydrží. No a taky do nich nedáte obalené karty, což jistě mnoho hráčů zamrzí. Na druhou stranu nyní už je dostupná od CGE dostupná aplikace, kterou můžete právě tuhle komponentu nahradit. Plus si usnadníte počítání.

Co se nám hodně líbilo, to je celková grafická stránka hry a pěkně udělaná ikonografie, ať už se jedná o plán, karty nebo třeba dílky budov. Z celé hry dýchá taková příjemná středověká atmosféra.

Zajímavým prvkem není jen použití materiálu rewood, ale i stříbrné barvy na komponentech, které ještě více podtrhují hlavní téma hry plné stříbrné rudy, těžby a rozvoje města stříbra.

Celkově hra splnila moje očekávání, líbí se mi graficky opravdu hodně a pocit po rozložení na stole je moc pěkný a rozhodně zaujme na první pohled. Navíc si do hry lze pořídit kovové mince v designu pražských grošů, které se ze stříbra z města razili. Jen bych asi opravdu doporučil insert, který minimálně přípravu hry urychlí a je příjemným doplňkem.

 

Společně a proti všem

Hra samotná pravidlově není nijak zvlášť složitá, což mě příjemně překvapilo. V podstatě jde jen o šest možných akcí a ekonomiku hry. Chce se říct „jen“, ale tak jednoduché to není a hra vykvétá ve své provázanosti a komplexnosti. Každopádně samotná pravidla jsou velmi dobře a přehledně napsaná, vše je v nich vysvětlené a nenarazili jsme na problémy. Hezké jsou i doprovodné texty. Pokud byste snad měli s něčím problém, pak ale vězte, že se toho může zdát dost (vysvětlení a pochopení celé sekvence všech akcí), ale při hře je vše logické.

Jakmile se hra připraví podle počtu hráčů (liší se zejména počet kol a velikost plánu), následuje pět, respektive šest kol, ve kterých má každý z hráčů k dispozici postupně 5 akcí zahraných pomocí akčních karet. Ty jsou zvláštní v tom, že vždy obsahují dvě možnosti a hráč si vybere jen jednu z nich. Neustále vás tak čeká volba, co zahrát a co si naopak ponechat. Navíc některé akce jsou dostupné 2x (příjmy), ale jiné jen jednou (stavba katedrály). Zvláštností hry je, že drtivá většina surovin je ve hře zastoupena v podstatě pouze „virtuálně“ a vše se váže a přepočítává na mince. Tedy sice produkujete třeba dřevo, stříbro a rudu, ale zajímá vás jen jejich finanční hodnota. Za mě je to příjemný prvek hry, kdy mě prostě zajímá, zda mám dost peněz. A bez peněz Kutnou Horu nestav. A jaké že jsou dostupné akce?

1. Příjmy – podle aktuální produkce jednotlivých surovin a jejich cen na jednotlivých ukazatelích, které se během hry neustále mění, jak dochází k větší těžbě či přílivu nových obyvatel, získáte množství mincí,

2. Stavba chrámu Sv. Barbory – za utracení zvláštního žetonu se podílíte na stavbě slavné katedrály a získáte bonusy za pomoc na stavbě,

3. Kutání – pomocí této akce najímáte nové horníky a následně je vysíláte do podzemí kutat stříbrnou rudu,

4. Parcela – pozemky ve městě na stavbu budov nejsou jen tak pro někoho a je třeba si vyhradit na stavbu budov místo zaplacením poplatku, kdy platí v podstatě čím lepší místo, tím více peněz,

5. Právo – nové stavby si musíte před samotným postavením rezervovat. Každý z hráčů patří ke trojici cechů a právě jen budovy daného cechu, případně budovy veřejné, může stavět a díky tomu hýbat s příjmy a ekonomikou. A samozřejmě i sbírat body,

6. Stavba – jakmile máte parcelu a máte právo na budovu, můžete jí postavit do města a získat tak odpovídající bonusy.

Poslední možností je tzv. „žolík“ který v sobě za jistou menší penalizaci spojuje možnost výběru všech uvedených akcí.

Jakmile se odehraje příslušný počet kol, spočítají se body podle snažení se stavbou města, příjmů za suroviny, dolování či zbylé žetony a je určen vítěz. Což je tedy dosti osekaný systém hraní hry, ale nechci ho zbytečně rozepisovat a vysvětlovat zde např. patricie a jejich fungování v městské radě a bodování.

 

Dojmy

Na Kutnou Horu jsem se osobně hodně těšil a měl od ní poměrně velká očekávání – aneb obecně jsem dost skeptický, ale tady jsem postupně čím dál výše čekal uspokojení – a zklamán rozhodně nejsem. Ne, tahle hra prostě moje očekávání splnila v maximální možné míře, i když mám pár výtek, takže postupně.

Zpracování, a to hlavně grafické, celé hry je super. Ilustrace, použité stříbro i materiál se mi skutečně hodně líbí a vše má svůj smysl a opodstatnění. Přehledná a jasná ikonografie hře nadmíru pomáhá. Můj problém se stojánky máte vysvětlený výše.

I když se hra tváří na první pohled jako klasické budovatelské euro, není tomu úplně tak. V první řadě je tu téma. Nevím jak ostatní, ale já ze hry opravdu mám ten správný pocit, že jako člen významných cechů buduji „moderní“ prosperující město a doluji stříbrnou rudu. Hra je zkrátka od začátku do konce krásně tematická. 

Druhým bodem, který hru vyzdvihuje, je ekonomický model. Tradičně se ve hře setkávám se systémem, čím víc buduji, čím víc jsem úspěšným, tím víc mě hra odměňuje. No a tady to tak úplně neplatí. Systém poptávky a nabídky a cen surovin je zde naprosto skvěle a šikovně udělaný a skutečně se mi líbí. Ne, naprosto nestačí tlačit něco na maximum, nestačí jen prostě budovat a nepřemýšlet, protože jakmile např. postavíte tři pivovary, sice si zlepšíte produkci, ale zároveň klesne cena zlatavého moku na minimum a vy stejně vyděláte méně. Navíc ceny nejsou vázány pouze na produkci, ale zároveň i na zvětšující se počet obyvatel (respektive na množství dolování ve městě) a jak tedy počet lidí roste, roste i poptávka a cena může jít nahoru. To je důležité zejména např. při časování příjmů, kdy prostě chcete ze své akce a zboží vždy vytěžit maximum a rozdíl mezi 20 a 60 groši je zkrátka brutální. Každý hráč hraje ve hře za tři cechy, a nikdy nelze hrát jen na jeden a zároveň je třeba sledovat ostatní, kteří mají stejný cech/cechy.

Jak už jsem psal výše, pravidla hry v podstatě nejsou složitá a dají se dobře pochopit i vysvětlit, ale úskalí, respektive hloubka hry, tkví právě v ekonomickém systému a jeho pochopení. Ne, není to hra, kterou si jednou zahrajete a budete v ní mistr. Navíc se situace dynamicky proměňuje a ve hře tak neustále hledáte správnou optimalizaci.

A tady se dostáváme k první výtce, a to je hra s nováčky nebo méně zkušenými hráči. Zkušený hráč, který víc co a jak hrát a jak to funguje, má zkrátka subjektivně velkou výhodu. A ta plyne i z toho, že karty obyvatel a karty rudy, které určují ceny, jsou pokaždé stejné. Ne, asi si je nebudete pamatovat jednu podruhé, ale zkušený hráč má značnou výhodu, kdy ví, kdy zhruba dojde ke zlevnění/zdražení/zhroucení trhu a dokáže s tím pracovat. Zároveň může lépe taktizovat s cenami komodit.

Tady se trochu dostáváme k počtu hráčů. Za mě jsou ideální 4. To je zkrátka pro hru nejlepší počet a nejlépe fungující v návaznostech na mechanismus hry a příslušnosti k cechům a vzájemné interakci a ovlivňování. Netvrdím, že hra je v jiném počtu špatné, to vůbec ne, jen se mění dynamika, průběh a třeba ve dvou už rovnou hrajete s událostmi, aby hra byla dynamičtější.

Variabilita hry je dána jednak náhodným namícháním žetonů dolů a budov, ale zejména právě dynamikou hry a hraním hráčů mezi sebou. Právě rozhodnutí hráčů diametrálně mohou odlišit partie mezi sebou, kdy jednou je třeba toho dřeva hodně a levného, jindy ho prostě nikdo nepostaví a celá hra se vyvíjí odlišně. Je to pěkně fungující a hru mám díky tomu chuť hrát znovu a znovu. Zároveň si nemyslím, že existuje jasně daná cesta k vítězství a záleží na vývoji partie a rozhodnutích hráčů – jednou jsem šel primárně po stavbě města a doly mě míjely, jindy jsem zase stavěl jako divý katedrálu a kutal. Záleží i na tom, jaké nastanou bodovací podmínky v městské radě pomocí žetonů patricijů, které mohou hráči postupně dosazovat do vedení města.

V Kutné Hoře je neustále co dělat a co sledovat, i v tazích ostatních musíte sledovat, jak se situace vyvíjí a jak byste měli hrát. Jedná se o takový ekonomický mozkolam, kde na každé akci a jejím dopadu záleží a nic nemůžete ponechat náhodě.

Kutná Hora je pro mě osobně zkrátka jednou z nejlepších her roku 2023, a i když k ní mám výtky a k dokonalosti jí krůček chybí, je skvělá a já osobně si každou partii užívám. Pro každého milovníka přemýšlivých euro her se jedná o jasnou volbu, která by neměla ve sbírce chybět.

 

Hru můžete koupit třeba na Cechu hráčů zde!

 

Kutná Hora: Město Stříbra

Autoři: Ondřej Bystroň, Petr Čáslava a Pavel Jarosch

Vydavatelství: Mindok

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 2-4

Věk: 13+

Herní doba: 90-120 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: