Loupež: Evropa

Nejlepším plánovačem pro velké evropské loupeže může být jen jeden, na druhá místa se nehraje a není pro ně prostor. Zvládnete právě vy naplánovat nejlepší loupež v Evropě?

Deskoherní studio Keymaster Games a jeho spolupráce s českým Albi zarezonovala asi nejvíce před pár lety, když se do našich končin podařilo přivést pro mě stále top graficky zpracovanou hru Parky a její dvě rozšíření. Ano, už od Parků mají u nás Keymaster speciální a v podstatě nedotknutelné místo, a proto jsem dlouho pokukoval i po anglické verzi jejich další hry nesoucí název Caper: Europe. A o to více mě opět potěšilo Albi, když tuhle menší dvojkovku oznámilo jako svůj další lokalizovaný projekt. Konec tedy zbytečným řečem a pojďme se podívat na to, co Loupež: Evropa ve svém pytli lupu přináší.

Loupež: Evropa je hrou založenou na karetní draftu (rozebírání karet), kombinacích karet a snaze získat převahu od Unaie Rubia, který jí vytvořil, ano hádáte správně, přesně pro dva hráče od 10 let s herní dobou okolo 30-40 min. Každý z hráčů se stává plánovače jedné party lupičů, kterou si však musí i s vybavením pomocí pěkně udělané draftu vytvořit a následně pomocí ní „vykrást“ významná místa jednoho z velkých evropských měst, ať už se jedná o Paříž, Londýn, Řím nebo Barcelonu.

 

Radost nejen na pohled aneb zlodějská výbava

Keymaster Games opakovaně předvádějí, že kvalitní zpracování je jejich velkou doménou a i Loupeže tomu není jinak. Vše začíná krásně barevným a stylově graficky zvládnutým, tak akorát velkým boxem.

Po otevření na vás v první řadě čekají pravidla. Dobře napsaná, pěkně strukturované, spousta příkladů a vysvětlení. Palec nahoru i za český překlad a bezproblémové zpracování.

Podobně jako u Parků, i zde došlo na nejen pěkný, ale hlavně maximálně funkční plastový insert, kde má všechno své přesné místo, a který pomáhá s účelným roztříděním hry po partii. V něm už pak najdete rozkládací herní plán, herní mince všiváky, dřevěné žetony a ukazatele, ale hlavně spoustu karet, ať už se jedná o lupiče a jejich vybavení, tak ale i lokace, a to jak univerzální, tak ty vázané na jednotlivá města. Respektive každé město má svůj vlastní balíček karet a různě modifikuje základní pravidla a přidává nové prvky a důraz na něco jiného – a nutno podotknout, že často stylově k ikonickým prvkům daného místa. Londýn tak má důraz na mince, Paříž zase na umění.

Co musím nutně vyzdvihnout, to je grafická stránka hry Joshe Imricha, který svou barevnou a výraznou paletou vdechl celé hře život a vytvořil místy až pitoreskní, ale hravé ilustrace, kdy zejména u lupičů se podle mě jedná o opravdu povedený design. Ruku v ruce s ním pak jde i barevné rozlišení a symbolika, která je rychle a dobře pochopitelná a pomáhá plynulosti partie i při prvních hrách.

Celkově prostě musím zpracování hry pochválit ve všech ohledech. Snad jediné překvapení pro mě byl trochu větší (delší) centrální plán, který hru trochu handikepuje z cestovatelského hlediska a potřeby místa na stole. Jinak ale kombinace vynikající a příjemné grafiky, vysoké kvality zpracování a až geniálního insertu dělá ze hry opravdový poklad z hlediska zpracování.

 

Kdo bude lepší? Aneb jak se hraje

Loupež vás jistě překvapí svou velmi příjemnou přístupností. Ne, nejedná se o triviální hru, ba naopak jedná se o velmi slušný kombinatorická mozkovar, kde všechno se vším souvisí, neustále hlídáte sebe i soupeře a přetahujete se o každý kousek herního prostoru, ale pravidlo rámec je brnkačka.

Na začátku hry připravíte herní plán, rozlosujete 3 lokace (z 8 základních + 5 „městských“), připraví se ukazatele vlivu/úspěchu, mince a figurka lupiče na první pole ukazatele kol, kdy se jich vždy hraje 6. Zároveň se zamíchají karty lupičů a karty vybavení do dvou samostatných balíčků.

V každém kole se rozdají karty podle ukazatele kol – buď lupiče nebo vybavení a v udaném počtu. Následně si první hráč (opět stanoveno ukazatelem) vybere kartu z ruky a zahraje jí, následně to samé udělá soupeř a karty si vymění. Ano, zde v dalším tahu si tedy vybíráte ze soupeřových karet a pak zase obráceně.

Poměrně ústředním číslem ve hře je 3 – ke každé ze tří lokací můžete zahrát až 3 karty lupičů a ke každému lupiči až 3 karty vybavení. Karty pak slouží k získávání kořisti, přetahování se o vliv, k zisku bodů na konci partie či ničení karet soupeři. A také k zisku mincí. Ty fungují zajímavě, protože hra obsahuje uzavřený trh a v každé partii jich je jen 10. primárně jsou v banku a slouží k placení za hraní karet, ale pokud si máte nějakou vzít a v zásobě není, můžete jí doslova ukrást soupeři, což je strašně pěkný tematický prvek. Vzájemně karty mezi sebou interagují často jako barevné sety – např. více zelených karet u lupiče či v lokaci vám dá více bodů, udělá silnější efekt apod. Z kompletu pak plyne další výrazný herní prvek, a to je silná interakce mezi hráči. Sledujete totiž nejen to, co se vám hodí, ale i co sbírá soupeř, občas nějakou kartu vezmete a zahrajete, jen protože nechcete, aby jí získal protihráč, občas mu ničíte pracně získaná skvělé karty, ukradnete minci. Ne, není to nějak brutálně škodící, i tyhle prvky fungují tak akorát na správné úrovni podobné hry. A aby toho nebylo málo, musím zmínit ještě efekty lokací, které mohou promlouvat do vašeho herního stylu. Zároveň každá lokace funguje na systému přetahování o vliv, kdy pokud jste úspěšní, můžete získat na konci hry dodatečné body.

Jakmile odehrajete přesně šest kol, nastává bodování. To pro nás bylo z počátku možná nejbolestivější místo hry, protože toho je docela dost a všechno sečíst nám nezabralo zrovna málo času. A ano, je to i právě výše zmíněnými kombinacemi a propojením karet mezi sebou. Každopádně vás čeká sečtení bodů na převahu v lokacích, za vaše karty lupičů i vybavení a nasbíranou kořist. Kdo má víc bodů, sláva (nebo nesláva?) mu a stává se vítězem.

 

Dojmy

Mám rád dvojkovky a ještě více chytré a přístupné dvojkovky. Ostatně doma už bych si z nich za poslední roky mohl udělat speciální sbírku. Ale přesto, kolik jich mám, je Loupež: Evropa více než příjemným překvapením a pravděpodobně jedna z top her pro dva hráče letošního roku, a to z mnoha ohledů.

Jasně, v první řadě zpracování. To je jedno obrovské povedené plus, které mi učarovalo už při rozbalování krabice a stále se mi moc líbí. Svým stylem mi hodně připomnělo třeba oblíbené filmy Wese Andersona jako Grandhotel Budapešť.

Hra přes jednoduchá pravidla přináší až nečekaný kombinatorický mozkovar, kde od začátku do konce záleží na každé kartě, na každém rozhodnutí a záleží i na těch nejmenších detailech. Ostatně většina našich partií končila více než těsně, takže na větší chyby nebylo zrovna moc prostoru. Neustále sledujete svůj prostor hráče a zahrané karty lupičů, vybavení a svůj vliv, ale také karty v ruce na draft, ale i soupeře. Co vykládá? Co skládá? Jak a co se mu hodí? Kde získává vliv? Kde mám naopak zatlačit? Kde vzdát předem prohranou snahu? Množství otázek u jinak přístupné hry je až nečekané, ale zároveň nabízí širokou škálu strategie a možností realizace a hraní.

I přes množství možností a přemýšlení bych neřekl, že hra svádí k větší analytické paralýze a má příjemně svižný průběh, kdy do deklarovaných max. 40 min i s přípravou máte odehráno. Ostatně tahy dokážete s přibývajícími partiemi odhadnout a plánovat i kousek dopředu, což plynulosti pomáhá.

Co je obrovským plusem, a u dvojkovek po mnohých zkušenostech obzvlášť, to je znovuhratelnost a variabilita. Ta je tady díky množství karet, draftu, náhodně určeným lokacím, ale i celé čtveřici rozdílných měst a jejich vlivu na hru a podmínkám více než vysoká a Loupež nabízí možnost desítek originálních partií vyžadujících osobitý přístup. Můžete hrát jen na některé prvky, můžete hrát od všeho něco, můžete zkusit agresivní taktiku i trochu toho obraného strategizování. Zkrátka možnostem se zde meze příliš nekladou.

Hra v sobě kombinuje dobře známé mechanismy – draft, sbírání a kombinování sad, boj o převahu – takže i méně zkušeným hráčům nebude dělat problém do ní naskočit. V jádru skutečně složitá není, a i když toho nabízí dost, po první partii už se každý dobře orientuje.

Ano, samozřejmě, škodící, respektive interakční prvek nemusí každému sedět a je třeba s ním ve hře počítat. Zapomeňte na to, že si budete v klidu skládat svou bandu a nebudete se starat o soupeře, tudy cesta k vítězství nevede.

Byl jsem před vydáním téhle hry plný očekávání a musím říct, že Loupež: Evropa je jedním z příjemných diamantů moderních her pro dva hráče. Kombinuje v sobě přístupná pravidla, svižný průběh a dobře nastavenou herní dobu a dynamický styl plný rozhodování, možností, interakce a dění, který od začátku do konce nenudí a naopak přináší pořádnou porci nejen zlodějské zábavy. Pokud máte rádi skvěle fungující hry pro dva, které zaujmou nejen zpracováním a vizuální stránkou, ale i výbornou hratelností, divím se, že nemáte tuhle hru ještě doma!

 

Hru můžete se slevou koupit přímo u Albi zde!

 

Loupež: Evropa

Autor: Unai Rubio

Vydavatelství: Albi

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 2

Věk: 10+

Herní doba: 30-40 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: