Mýty 16: Supertým

Konec se blíží. Poslední bariéry padají a Mýty v exilu mohou pomalu odpočítávat svou poslední hodinku, protože pan Temný už si brousí zuby a svůj strach rozsévá všude kolem. Je čas na finální možnost, čas na M-Meny – mocný mýtovský Supertým!

Na 16. díl série Mýty jsme se pořádně načekali. Vždyť patnáctka s názvem Růženka vyšla skoro před rokem! A že to bylo pořádně dlouhé čekání, když jsme minule skončili takovým závěrem. Dobře, pro ty co si to nepamatují a potřebují osvěžit paměť (pozor spoilery) – Frau Totenkinder se zdánlivě podařilo porazit nového strašného nepřítele Mýtů pana Temného a ten byl uvězněn doslova ve zlatě. Jeho moc je ovšem až moc velká, a tak jsme se dočkali takřka hned v zápětí jeho útěku, devastace farmy a útěku do Mucholapova Azylu a situace vůbec nevypadala dobře. Jenže co s takhle mocným nepřítelem teď, když i ta nejsilnější zbraň, kterou držíte v ruce, selhala? A teď šup do současnosti.

Šestnáctá kniha nám kromě dvou menších odboček přináší pěti sešitové pokračování a přímo navazuje na svazek minulý. Situace je víc než kritická. Pan Temný po likvidaci takřka veškerého roky budovaného zázemí Mýtů, brousí okolo poslední nedotčené výspy – Mucholapova království Azyl, které jeho král s vypětím všech sil brání magickými bariérami. Ovšem ani bývalý Žabí princ není všemocný a cítí, jak mu s každým dalším útokem ubývají síly. Ozma, nová vládkyně čarodějnic a čarodějů z třináctého podlaží, a Pinocchio, tou doby dostávající své roli mentora na kolečkovém křesle, proto vymyslí plán. V jádru prostý a pravděpodobně i dost beznadějný, ale také nejspíš poslední – z těch nejodvážnějších, nejšlechetnějších a nejhrdinnějších Mýtů vytvořit Supertým, který se postaví nepříteli. Podmínky jsou jednoduché – všichni členové musí být absolutně oproštěni od strachu, aby nepřiživovali panu Temnému jeho moc. Jenže jak už jsme zvyklí, ono se to samozřejmě tak trochu zvrtne a nakonec bude vše víc než jinak. Zkrátka nikdy nepodceňujte vítr.

Hlavní příběh je pak orámován dvěma menšími jednohubkami, které ovšem nabízejí potenciál do budoucna a nakusují další část Willinghamova pohádkového koláče. V tom prvním se hrdinný Bufkin, (ne)létající opičák z podnikatelského odboru, vydává po větvích kouzelného stromu pro pomoc. Ovšem některá přání by možná měla být v hlavě lépe specifikována, nebo se dostanete jinam, než jste zamýšleli. Druhý a závěrečný sešit knihy nám dává nahlédnout, co se děje v rozpadlém císařství, kde si všichni chtějí urvat svůj díl moci. A taky dostáváme důkaz, že zlo si někdy své oběti vybírá i po svém pádu.

Musím přiznat, že jsem se během posledních pár knih trochu obával, že Billu Willinghamovi dochází s jeho sérií dech. Ne že by byl příběh vyloženě špatný (tedy až na Velký mýtický crossover, ten mu neodpustím nikdy), ale od porážky císařství jakoby to nebylo ono. Neustále jsem měl pocit, že se trochu točíme v kruhu, příběh stagnuje a přešlapuje na místě, postavy stojí a neví, co mají dělat a celé to zavání nastavovanou kaší – zkrátka jednou nám to vyšlo, tak pojďme vymyslet nového silnějšího nepřítele a 10 knih budeme psát o tom, jak Mýtům zatápí a pak to během jednoho nebo dvou dílů vyřešíme. Ach jak jsem se mýlil. Autor v šestnáctém svazku dokázal, že má stále dostatek nápadů a svůj příběh drží pevně v rukách, a že nás rozhodně nenechá dalších 6 závěrečných knih jen u příběhu Mýty vs. Pan Temný a naopak bude vyprávět dál. 

Poměrně zajímavý a ne úplně tradiční prvek v této knize je hloubka psychologie a osobnosti postav. A to hlavně jedné – oblíbeného Wolfiho. Původně šerif prošel za celou sérii velkým vývojem. Od verze „Drsný Harry“ říznutý Colombem v baloňáku, přes hrdinu, až po otce od rodiny a zároveň nenapraveného syna. V téhle knize je ještě víc ukázán jeho charakter a noříme se víc do historie a jeho vztahu s otcem Severákem, který je všechno možné, jen ne růžový. Tedy nechápejte mne špatně – Willinghamovi postavy byly vždy živé, skvěle napsané a uvěřitelné, ale vidět Wolfiho jinak bylo vážně fajn.

Hlavní a nejdelší příběh si kresebně na starost vzal dvorní kreslíř série – Mark Buckingham. Jeho kresba k celému příběhu dokonale sedí. Je radost pohledět na jeho práci s panely a postranním originálním rámováním, a také je třeba vyzdvihnout jeho kombinaci starého originálního vizuálního ztvárnění pohádek a mýtů za přidání své vlastní invence a nápadů. A k tomu jsou všechny panely velmi detailní a Buckingham se snaží nevynechat jedinou maličkost. Vše tak jako celek působí živě, pohádkově a zkrátka skvěle. Někomu by mohla vadit přílišná „barevnost“, ale ta je zde naschvál dána do kontrastu s temným vyzněním nepřítele a jeho přisluhovačů. Úvodní sešit měl na starost Eric Shanower a jeho kresba je poměrně velmi podobná té Buckinghamově. Velký rozdíl je v závěrečném sešitu pod taktovkou Terryho Moorea, jehož výtvarný projev spíš než nadneseně a pohádkově působí dosti realisticky a autor si dává dost práce s detaily, což sebou nese i menší zvýraznění inkoustem.

Supertým drží laťku série Mýty dál velmi vysoko. Bill Willingham stvořil ze známých i méně známých postav úžasný rozvětvený a promyšlený svět, do kterého je radost se vracet, a který má i po tolika dílech stále co nabídnout – od příběhu až po kresbu. A i když jedna velká linka končí, už teď se pomalu ale jistě rýsují další pokračování oblíbených postav. Tak co, vydáte se taky do pohádek?

 

P.S. Pokud chcete v tomhle krizovém období podpořit vydavatelství Crew, kupte si Mýty (nebo jakýkoliv jiný komiks) přímo u nich. Vy si uděláte radost a podpoříte skvělého vydavatele.

 

Koupit se slevou u Crew!

 

Mýty 16: Supertým

Scénář: Bill Willingham

Kresba: Mark Buckingham, Steve Leialohou, Eric Shanower, Terry Moore

Vydavatelství: Crew

Rok vydání: 2020 

Překlad: Ľudovít Plata

Počet stran: 144

Formát: brož, 166 x 250 mm

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: