Mýty 17: Kdo seje vítr

Pan Temný je pryč. Vítězství ovšem nebylo zadarmo a cena za obětování Severního větru nebude malá. Pozadu ovšem nezůstává ani Bufkin se svou revolucí nebo Růženka či kolaborující sestra Sprattová. Zkrátka nové Mýty hlásí příchod.

Mýty jsou asi nejdelší nemanga komiksová řada, která u nás vychází. Tedy teď nepočítám různě více či méně na sebe navazující superhrdinské komiksy jako Batman či Liga spravedlnosti. A pravdou je, že udržet si čtenáře a kvalitu od roku 2008 a napříč 16 díly je povedený výkon. A dobrou zprávou hned na začátek je, že ani nový díl s pořadovým číslem 17 nevybočuje z řady.

Logicky asi nikdo nebude začínat se čtením série právě zde, ale kdyby náhodou, tak pozor na možné spoilery. Další velký mocný nepřítel byl poražen. Pan Temný zahnal Mýty až na pokraj příslovečného útesu do omezeného prostoru království Azyl, které chránila již jen Mucholapova postupně slábnoucí magie. Mýtov, Farma, mnoho přátel - vše bylo ztraceno a situace vypadala beznadějně. V poslední chvíli ovšem přišla nečekaná pomoc v podobě Wolfiho otce Severního větru, který za cenu vlastního života a obětování zničil temnotu. Mohlo by se zdát, že je čas slavit, jenže starosti našim milovaným mýtům nekončí a na obzoru se objevují nové mráčky. Nebo spíš pořádně temné mraky.

Mýty 17: Kdo seje vítr obsahují 6 původních sešitů očíslovaných 108-113, rozdělených do 3 různě dlouhých a nakonec i různě zajímavých částí. A abych vám trochu zamotal hlavu, tak v těch 3 částech je násobně víc příběhů zamotaných do sebe, ha!

Nejdelší část zabírající hned 4 sešity nese titulní název Kdo seje vítr, ale i když Větry v ní hrají velkou roli, není jen o nich. Když se Severák obětoval pro záchranu a dobro ostatních, zanechal své panství bez vládce. Logickým nástupcem by byl Wolfi, jenže ten už před mnoha lety oprostil od svých dědických povinností, a tak se role nového vládce musí zhostit jeden z jeho a Sněhurky potomků. „Vítězem“ v sérii zkoušek může být jen jedno dítko, ale o překvapení není nouze. K hlavnímu příběhu se prolínají dvě linky. V první se kolaborující sestra Sprattová v Temném hradě připravuje na návrat svých bývalých přátel (a současných nepřátel) a neví co čekat, a nejen proto má připravenou velmi ostrou čepel. No a v druhé, a velmi povedené lince, se možná trochu nečekaně vracíme za opičákem Bufkinem, který vede svou malou revoluci proti systému a království, ve kterém se lehce nedopatřením ocitnul. 

Druhou část knihy má tematicky hezky zapadající vánoční motiv, kdy Mýty dostanou asi nejhezčí možný dárek - návrat na Farmu, kterou museli spěšně opustit před Panem Temným. Ovšem pouze návratem to nekončí a spolu se stále oblíbenější Růženkou se vypravíme na vánoční cestu, která ve vás možná vyvolá vzpomínky na Vánoční koledu, klasiku Charlese Dickense. Tahle část je takovým hezkým pomrknutím směrem k blížícím se svátkům, a aspoň pro mě bylo připomínkou, že se přeci jen blíží (snad) hezčí, klidnější a příjemnější časy, než nás obklopují nyní. 

Závěr knihy patří sérii krátkých povídek s různými komickými i dramatickými tématy, které hezky doplňují mozaiku světa Mýtů. Zároveň se ovšem jedná jen o, pro hlavní děj nevýznamnou, odbočku sloužící hlavně pro možnost zapojení jiných výtvarníků.

Mýty mám rád. Vždyť je to také jedna ze dvou komiksových řad, díky kterým jsem tomuto médiu propadnul. I přesto ale nelze neříct, že kvalita vyprávění je někdy kolísavá. Jako celek působí Mýty velmi dobře, příběh je plný překvapení a zvratů a skvělých nápadů, ale také je občas dost natahovaný, obsahuje mnoho odboček mimo hlavní linii, a také trochu repetitivně. Leckdy zkrátka máte pocit, že to co čtete, už jste jednou viděli a Bill Willingham trochu recykluje sám sebe. A pak přijde další sešit či kniha, zase se vše zlomí a jako mávnutím kouzelného proutku se člověk opět začte a propadne do drsnější verze klasických pohádek a jejich hrdinů.

Někomu nemusí sedět množství textu, které série tradičně má. Willingham jakoby se snažil využít každý milimetr místa a nacpat do bublin co nejvíc informací, a skoro máte pocit, že spíš než komiks, čtete hezky ilustrovanou beletrii - no dobře, to trochu přeháním, ale určitě mi rozumíte, pokud jste se někdy s Mýty setkali. Ale z mojí strany to absolutně není výtka, ale naopak je to prvek, kterým si mě komiks získal. Zkrátka tohle nejsou knihy na jedno odpoledne, ale nějakou chvíli - a velmi příjemnou - u ní strávíte.

Druhou věcí, která se proplétá celou sérii jsou velmi zdařile napsané postavy. Všechny totiž působí opravdově, živě. Jsou to sice pohádkové bytosti, ale řeší mnohé zcela běžné problémy a starosti, jakou jsou deprese, vztahy s dětmi, vztahy s ostatními, pocit nedoceněnosti či touha po moci. Autorovi tohle perfektně funguje a vždy si najdete nějaké oblíbence a hrdiny, ale budete v podstatě chápat i ty na druhé straně barikády - tedy kromě Pana Temného a jednoho zlého starého tesaře!

Jak už bývá zvykem, tak kresbu v drtivě většině knihy opět na starost vzal Mark Buckingham, jehož kresba ke všemu jednoduše sedí. Za prvé tu máme klasické ztvárnění zavedených postav, za druhé jeho kresba skvěle doplňuje scénář a leckdy by šlo vynechat text a jen si domýšlet děj podle výtvarného ztvárnění, za třetí se mi líbí Buckinghamova práce s detaily jednotlivých panelů a postav a za čtvrté je to využití typických ikonických propriet jednotlivých slavných postav, ale jejich využití a změny pro potřeby série v osobitém stylu. 

Povídkovou závěrečnou část knihy má pak na svědomí několik autorů, mezi kterými asi nejvíce vyniká jméno Phillipa Craiga Russella, kterého našinec třeba díky Knihám hřbitovním. Každý z autorů každopádně do své části vtiskl svůj styl a projev, kdy někdy sedí k Mýtům více, někdy méně, ale všechny jsou zajímavým zpestřením.

Mýty s číslovkou 17 zase ukazují, že Bill Willingham má stále co říct a stále má množství nápadů, kam svou sérii vést. Však nás taky ještě čeká skoro 40 původních sešitů. Vždy když se jedno zlo v prach obrátí a zmizí a s Mýty to vypadá dobře, najde se něco nového, co radost trochu srazí a přinese nové možnosti vyprávění. A tohle je další prvek, který mám na Mýtech rád - jejich svět je obrovský a má nepřeberné množství možností, kam uhnout, co vyprávět a využít. A vždy mě dostane něčím novým. Nejspíš na trhu najdete lepší komiksy - se silnějším příběhem, námětem, vtipem nebo postavami - přesto jsou ale Mýty stále originálním a jedinečným počinem, který si svou kvalitu drží, a kterou by měl každý komiksák znát.

 

Koupit se slevou u Crew!

 

Mýty 17: Kdo seje vítr

Scénář: Bill Willingham

Kresba: Ramon Bachs, Mark Buckingham, Zandor Cannon, Adam Hughes, Rick Leonardi, Phillp Craig Russell

Vydavatelství: Crew

Rok vydání: 2020

Překlad: Ĺudovít Plata

Počet stran: 144

Formát: brož, 165 x 255 mm

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: