Partneři
Mýty 19: Sněhurka
Pan Temný sice zmizel a Mýty hlásí návrat do místa svého sídla, ale nepřátelé nikdy nespí a na obzoru se kupí černé mraky. A Bufkin stojí před výzvou jménem revoluce!
Legendární pohádkové bytosti alias Mýty Billa Willinghama to nikdy nemají jednoduché. Vždy když jeden problém vyřeší, překlenou krizi nebo zničí nepřítele, objeví se někdo další a nejlépe ještě horší. Gepetto a jeho císařství bylo rozvráceno. Pan Temný byl zničen i se svou nemrtvou mocí. No a když se konečně vyjasňuje na lepší časy a Mýty se vrací do svého sídla v New Yorku, nastává další temná doba.
Pozor spoilery.
Pokud čtete Mýty pravidelně, tak si jistě vzpomínáte na díl minulý. V tom došlo k hodně zásadním událostem, které ovlivnili zejména Wolfiho a Sněhurky vlčí rodinu, kdy nejprve přišli (skoro) o dcera a pak i o (úplně) syna. Jenže zatímco my už osud vlčat v lidské podobě známe, tak starostlivý rodiče nikoliv a své děti stále zoufale hledají, kde se jen dá. Tedy Wolfi se ujal role hledače a spolu se Smráďou – pardon Brockem – se vydává na výpravu po světech ve snaze najít obě ratolesti. Za to Sněhurka má jiný problém. Tedy ne že by se nesháněla po dětech, ale zároveň se objevuje její dávný snoubenec a milenec, který se rozhodl, že si vezme co mu „patří“. No a následky v tomto případě budou doslova zničující.
Než se ovšem dostanete k temnému příběhu o ztracené lásce, hledání dětí a smrti, připravili si autoři jedno dokončení, a to Bufkinova příběhu a jeho revoluce v zemi Oz. Ta se skládá ze série krátkých příběhů, které čtenáře provedou cestou od zmařené popravy, přes pomstu na tyranovi, až po svobodu a docela dojemný „dovětek“ a dokončení opičího vyprávění.
Víc vám toho k příběhu nepovím, protože prostě nechci více spoilerovat, ať si ten správný šok a překvapení zažijete sami.
V posledních pár dílech Mýtů mám pocit, že jsme se trochu žánrově přehoupli. Vždy jsem měl pocit, že Mýty jsou stále taková pohádka. Dobře, možná trochu dospělejší a ne úplně pro děti, ale základ byl zkrátka pohádka, kdy sice občas někdo umřel, ale buď se vrátil nebo to nebyla (aspoň pro mě) tak zásadní postava (promiň Modráku a Krásný princi). Všechno se ale tak nějak vrátilo do normálu a zase svítilo sluncem. Jenže poslední díly už pohádkové zase tak moc nejsou. Zdrsněly, zvážněly, dospěly a potemněly. Z pohádky tu máme thriller, který si s diváky začíná hrát a útočit na jejich city a hlavy. Bylo to vidět již minule, když jsme byly svědky dění v Říši hraček, ale tedy to – zejména v hlavním příběhu – cítíte ještě o kousek víc. Přicházející tragédie a nevyhnutelnost osudu je zde doslova cítit a vy víte, že přijde a nemůžete jí zabránit, i když stále chováte kousíček naděje někde hluboko v hlavě.
Ostatně nejen hlavní příběh, ale i Bufkinova revoluce se nakonec ukázala jako pořádně krutá a krvavá.
Zkrátka mám pocit, že se z mýtů vytrácí pohádková lehkost a naopak přibývá na drsnosti a příběh se stáčí ke zcela jiným žánrům a ztvárnění. Což tedy rozhodně není výtka! Naopak je jen dobře, že Mýty nestagnují a posouvají se směrem kupředu. Přeci jen číst skoro 20 knih stále to samé by nikoho nebavilo.
Buckinghamův svět i přes řadu dílů stále baví a přináší osvědčený mix emocí, příběhu a zvratů. Tím hlavním ale byly, jsou a budou skvělé charaktery, které si od první knihy zamilujete. A koho si nezamilujete hned, ten vám přiroste k srdci později. Ten vývoj jednotlivých postav a jejich charakterů je zde zkrátka parádní a díky rozsáhlosti díla dostává každý dostatek prostoru.
Zároveň je ale z 19. dílu cítit, že spěcháme do finále a osudy postav se dříve či později postupně uzavřou. Žádný příběh není nekonečný a vždy musí zaznít zvonec a pohádky je konec a nejinak je tomu i u Mýtů.
Co na Mýtech dlouhodobě hodně baví, tj. kresba. O Marku Buckinghamovi jsem toho už ve svých článcích napsal doslova stohy. Od prvního dílu až sem nás provází světem mýtů a drží si svou linii a kvalitu, ze které snad ani jedinkrát nevybočil a jeho grafický kabát pomáhá tvořit úžasné vyprávění. Zcela odlišný je pak styl Bufkinovi revoluce. Shawn McManus a jeho kresba se zásadně odlišují a jeho styl působí více evropsky a detailně. Každopádně odlišnost by těžko mohla být větší.
Co mě trochu mrzí, to je tempo, které Mýty v českém provedení nabrali. Nebudeme si nic nalhávat, rychlost vydávání téhle série stylem jedna kniha ročně je prostě smutná. Chápu, že Mýty nejsou žádným prodejním hitem, ale přesto je to tristní a milovníky série zamrzí. Přeci jen nás čekají ještě tři knihy a čekat na ně další tři roky se asi nikomu moc nechce. Takže Crew, šup na to, ať to sviští!
Co říct závěrem? Mýty s číslovkou devatenáct jsou dalším důstojným pokračováním a dalším prohloubením a otevřením oblíbeného světa. Zkrátka v zemi pohádkových bytostí je stále o čem mluvit a vyprávět a možnosti autorů jsou takřka neomezené a s každým dalším dílem se to ukazuje. Upřímně jsem hodně zvědavý, jak celá tahle pohádka pro dospělé nakonec dopadne – bude to konec tragický nebo šťastný až navěky? Uvidíme!
Mýty 19: Sněhurka
Scénář: Bill Willingham
Kresba: Mark Buckingham, Shawn McManus
Vydavatelství: Crew
Rok vydání: 2022
Překlad: Ľudovít Plata
Formát: měkká vazba, 166 x 250 mm
Autor: Adam Vondra Vondris
Galerie:
Partneři
