Partneři
Paper Girls 3
Parta kamarádek, doručování novin, znesváření mlaďoši a staroši, dinosauři, minulost, budoucnost, přítomnost a zase zpátky, cestování časem. Aneb Papírové holky potřetí a naposledy.
Rád bych řekl, že asi každý kdo se do tohohle článku pustí, ví, o čem budu psát. Rád bych. Jenže série Paper Girls je tak šílená jízda, že i když jistě znáte předchozí dva díly – jinak byste se asi nekoukali na recenzi trojky – pořád nejspíš tápete nejen na stránkách komiksu, ale i v mysli scénáristy Briana K. Vaughana.
A přitom to začínalo docela jednoduše. Na počátku byla čtveřice holek rozvážejících noviny 1. listopadu roku 1988. Vypadalo to na poměrně klidné a nudné podzimní ráno, které by více či méně nevybočovalo z rutiny všedních dní. No a bum bác. Začne to prostou krádeží retro obří vysílačky a najednou se to každou další minutou, každou další stránkou a panelem komiksu stává stále šílenější a zběsilejší jízdou, do které padá cestování časem, dinosauři, tajemné kulty mladých a starých, pravěk, současnost, novověk, budoucnost, konec světa, divoši, roboti, obří brouci, vládce času vypadající jako přestárlý vyznavač stylu hippies – a to jsem určitě na dobrou polovinu věcí zapomněl.
No a když jsme u toto zapomínání, tak musím osobně říct, že po přečtení prvních pár stran trojky jsem si musel dát rychlé opáčko předchozích dílů. Nějak jsem se nedokázal chytit, co se to před mnou pořádně děje. Měl jsem tak možná matné povědomí o tom, že se ústřední hrdinky dostali do budoucnosti, ale to bylo asi vše. A tady je důležité znát každý detail, protože na sebe vše navazuje.
No a tak jsme tedy tady – Cleveland 2171. Šílená budoucnost plná barev, neonů, drog, vědy a (ne)cestování časem. Zde se odehrává začátek knihy, ale jedná se spíš o intermezzo před dalším děním, protože spád událostí všechny rychle strhne do dalšího víru dění, aby rozházel kamarádky do různých dob, následně je zase spojil a pádil k nevyhnutelnému finále, které by mělo konečně odpovědět na všechny otázky, záhady a spletité linky. Každý příběh a část má svůj konec a vyústění, do kterého vše směřuje. A bez toho, abych cokoliv prozrazoval, tak musím říct, že mi finále docela vyrazilo dech a nečekal jsem takový závěr.
Celý děj – od jedničky až do trojky, po celou třicítku sešitů – by nebyl tak dobrý, bez svých titulních představitelek. Ač osobně nemusím tyhle gendrově vyvážené komiksy plné dívek/holek/žen, tak tady si to krásně sedlo a všechny postavy fungují skvěle. Hlavní hrdinky si vás postupně získají (a trojka na tom má pořádný díl) a budete jim držet palce a fandit v jejich snaze.
Kromě přehršele věcí v příběhu stojí za vyzdvihnutí též autorova práce s různými tématy a odkazy. Poslední dobou je to sice trend, ukazovat na všechny možné sociální problémy a fenomény, ale Vaughan je netlačí na sílu a do svého příběhu je vkládá velmi lehce, vkusně a přirozeně, takže zapadají do panelů a fungují. Stejně je tomu i s mnoha a mnoha odkazy na ikonické věci, události a dění v dějinách.
Na druhou stranu vše výše popsané sebou nese i asi největší neduh komiksu – je toho zkrátka až moc. Vaughan je jako utržený ze řetězu a při čtení máte co dělat, abyste s ním zvládli od začátku do konce držet krok a neztratili se v časových smyčkách a černých dírách. Chce to zkrátka při čtení zpomalit a v klidu se naladit na šílenou vlnu.
Nakonec jsem dospěl k závěru, že Vaughan se psaním prostě baví. Nic víc v tom není. Když dostane volnou ruku, stvoří místy možná až lehce pitoreskní příběh, do které se snaží doslova narvat vše, co ho napadne. Jenže ono to nějakým záhadným způsobem funguje a většina čtenářů na to zas a znova skočí. A já se hrdě řadím mezi ně. A je jedno, zda se jedná o Paper Girls, Ságu nebo třeba Y-nku. Zkrátka a jednoduše Vaughana buď milujete, nebo nenávidíte, ale asi nic mezi tím není.
Co se výtvarné stránky týká, musím vyzdvihnout dvě věci. Tou první je celkové ztvárnění a pastelová barevná paleta, která dokonale dotváří atmosféru a díky níž jsou jednotlivé doby skvěle oddělené a vy cítíte feeling osmdesátek nebo třeba budoucnosti a jejích neonů. Tou druhou je část, kdy jsou hrdinky ve třetí knize každá jinde a stránky jsou rozdělené do linek, kdy každá sleduje jednu dívku/linku/dobu. To se skutečně skvěle povedlo a funguje to takřka dokonale. Ovšem ruku na srdce, stejně tak funguje i zbytek knihy a kresbě prostě není co vytknout od začátku do konce – i třeba takové ztvárnění starších/alternativních/klonových verzí hlavních hrdinek je bomba.
Poslední pochvala musí mířit směrem do vydavatelství Crew za to, že se rozhodli vydat Paper Girls ve trojici pořádně naditých svazků, a že je vydali v rozmezí jednoho roku. Prostě super a palec nahoru.
Paper Girls jsou parádní sérii, která vás usadí na zadek kombinací mnoha žánrů, témat, prvků. Místy budete jen nevěřícně zírat, místy se ztrácet a místy si jen užívat zběsilou jízdu napříč geniální myslí. To jsou zkrátka Papírové holky – šílené, jedinečné, skvělé.
Paper Girls 3
Scénář: Brian K. Vaughan
Kresba: Cliff Chiang
Barvy: Dee Cunniffe, Matthew Wilson
Vydavatelství: Crew
Překlad: Michael Talián
Rok vydavatelství: 2022
Počet stran: 272
Počet stran: 168 x 258 mm
Autor: Adam Vondra Vondris
Galerie:
Partneři
