Partneři
Parchanti z jihu 1: Takový to byl muž
Americký Jih, to je místo plný pořádných buranů, co je zajímá tak maximálně pivo a fotbal. Jo a taky žebírka. Blbý místo na návrat domů. Možná se Earl Tubb vracet neměl. Ale cesta osudu je občas dost naprd.
Americká Alabama. Stát fotbalu, piva a hlavně takových těch typických buranů, co si žijí svůj pitomý maloměšťátský život a nezajímá je, co se děje za hranicemi okresu. Právě sem umístil Jason Aaron svůj další autorský komiks s názvem Parchanti jihu. Ostatně sám Aaron z podobné díry po granátu pochází, a jak sám na úvod píše, upřímně podobná místa ze srdce nesnáší.
Snad se neptáte, kdo je Jason Aaron? To jste vylezli z jeskyně? Aaron je jeden z nejlepších současných komiksových scénáristů, který tvoří pro DC i Marvel, dělal Star Wars nebo Conana, ale nejlepší jsou jeho autorské komiksy, jako třeba námi doslova milované Skalpy od Crew. Právě do takových děl promítá autor své životní zkušenosti a může si dovolit být otevřenější, drsnější. Zkrátka opravdovější, než u pláštěnkářů. I když jeho Thor je pecka taky.
Vítejte ve Vidlákově! V tom nejtypičtějším, snad nejméně originálním a nejzaplivanějším městečku v okrese Craw. Co tu můžete zažít? No tak hlavně fotbal, né asi. Fotbal tady hýbe vším. Kdo neběhal se šišatou merunou po hřišti, aspoň chodí na všechny zápasy místního týmu, aby si mohl vyřvat svojí frustraci na svět, popít pivo, zanadávat na všechno a na všechny a možná se po zápase porvat se soupeřem. A dál? No tak je tu Bossův bar, Bossova autodílna, Bossovo… všechno. Je to prostě město trenéra Bosse, který podřídí vítězství všechno a své vládě ještě víc. Zkrátka tady je Bossovo! A kdo s tím má problém, ten bude zuby počítat na chodníku.
A do tohohle zapadákova plného psích srxxxk se vrací po dlouhých 40 letech hlavní hrdina Earle Tubb. Muž, který odsud doslova utekl, protože mj. nemohl vystát svého (asi) panovačného otce šerifa a jeho chování. Snažil se utéct tak moc, až se nakonec vrátil, aby zjistil, že jablko nepadá daleko od stromu a svým rodičům jsme víc podobní, než bychom chtěli. Fakt pech, co?
A ano, asi už tušíte, že nevyhnutelné se musí stát skutečností a drama směřuje k jasnému střetu Earla a trenéra Bosse. Zvlášť když někde hluboko pomalu bobtná minulost.
Příběh asi nevypadá zvlášť originálně - a on taky není - ale to nebrání Aaronovi rozjet v první čtveřici sešitů základ příběhu, který se sice rozjíždí pozvolna, jako všechno ospalého na jihu, ale který slibuje velké věci budoucí. Ostatně podobně jako třeba zmíněné Skalpy.
Konfederační vlajky, fotbal, pivo, žebírka, psí hov… exkrementy, plivance, křupani v nejryzejší podobě, přitroublí fotbalisti, sebestředný samozvaný vládce města a další burani. Od začátku do konce dávají Parchanti z jihu jasně znát svojí inspiraci a zasazení a žádné sluníčkové vyprávění nemůžete čekat. Tady se pro pár ran pěstí, sprostou mluvu a naštvané výrazy nejde daleko.
Asi je třeba pochopit, že tohle je vyrovnání se s životem autora scénáře i kresby. Tady se do stránek vpíjí jejich zpověď, zážitky, naštvanost na to, co prožili a zažili a co je celý život štve a provází. A není to hezké. Moderní noir v té nejryzejší podobě.
Tenhle komiks není založen na příběhu. Ten je vlastně absolutně tuctový. Nebo aspoň jeho úvod. Ne ne, tenhle komiks je založen na postavách a postupném rozplétání jejich hnusných pohnutých osudů, na Aaronovském tragickém dramatu, které prostě nemůže skončit dobře a vy to sice víte, ale stejně se snažíte hlavnímu hrdinovi fandit, protože co kdyby náhodou? Co kdyby se Earlovi povedlo fakt odjet a dožít si život v pohodě? Hmm, smůla.
První díl Parchantů z jihu vás neodpálí do stratosféry. Narovinu musím říct, že jsem z něj byl po prvním přečtení spíš rozpačitý, nějak jsem po Skalpech čekal víc. Ale pak jsem si to celé dal ještě jednou, víc se ponořil v klidu do příběhu a všech možných náznaků, odkazů, prostředí a prostě všeho a najednou to začalo fungovat a já měl chuť na misku buráků a studený pivo s bendžem na verandě. Teda kdybych měl verandu a bendžo, ale to je jedno.
Jih to je takové místo samo pro sebe. Jakoby se tam zastavil čas a všechno se to odtrhlo od moderního světa a vyspělých USA. A právě k tomu v Parchantech z jihu pomáhá dokonale kresba Jasona LaToura. Špinavý, drsný, místy hranatý a rozhodně ne zrovna hezký a přívětivý grafický styl jde ruku v ruce s tím místy až odporným a nechutným světem okolo. Pomáhá tomu i zvolená omezená škála barev, laděná do jednotvárných smutných, utahaných tónů. Co musím vyzdvihnout, to je jednak hra stínů, a také noční scény, které se vám zarývají svým ztvárněním pod kůži, až hluboko a doslova na kost.
Skvělé je, že se toho v Crew nebáli a Parchanty přinesli rovnou v perfektně vypadající pevné vazbě s přebalem.
Parchanti z jihu jsou pěkně hnusné čtení. Ale myslím to jako pochvalu. Divné, že? Komiks o hlouposti, buranství, vidláctví, maloměšťáctví, blbých osudech, nenávisti, fotbalu a pořádných parchantech. Přesně to jsou Parchanti z jihu. Drsná jízda v Alabamě, kterou si chcete přečíst, ale kde nechcete žít. Vůně piva a žebírek a drsně servírované odplaty kusem dřeva a olověnými pěstmi. Navíc konec knihy slibuje pořádně drsnou zápletku, protože jak to asi dopadne, když se do vidlákova dostane ženská a Afroameričanka? Inu na to si musíme počkat.
P.S. Zkuste recept na jablečné taštičky na konci, jsou fakt kxxxa skvělý.
Parchanti z jihu 1: Takový to byl muž
Scénář: Jason Aaron
Kresba: Jason LaTour
Vydavatelství: Crew
Rok vydání: 2021
Překlad: Richard Podaný
Počet stran: 132
Formát: 168x258 mm, pevná vazba s přebalem
Autor: Adam Vondra Vondris
Galerie:
Partneři
