Partneři
Parchanti z jihu 2: Za trochu krve
Jak se z malého kluka stal největší parchant v okrese Craw? Vydejte se po pěkně hnusných stopách trenéra Eulesse Bosse k jeho moci.
Jason Aaron je pěkný jižanský parchant. Píše sakra dobře a jeho komiksy si prostě přečíst chcete. Zvlášť pokud máte rádi drsné čtení plné nejednoznačných šedých postav (anti)hrdinů, snažících se přežít a ne*****t se ze špinavého života okolo. Už série Skalpy nakladatelství Crew taková byla a ani řada Parchanti z jihu není jiná. Ostatně to je jenom dobře, protože přesně tohle od komiksu fanoušci jistě chtěli.
Když v prvním díle přijel Earl Tubb po letech domů, myslel si, že dokáže vše vyřešit jako za starých časů. Že vezme dřevěnou pálku a zjedná si pořádek. Jenže místní boss trenér Eulesse Boss se ukázal nad jeho síly. A jak by taky ne, když je v podstatě neochvějným vládcem místní komunity. Tedy dokud mu vychází fotbal a v tom je Boss prostě boss.
Pokud byste ale čekali, že druhý díl jednoduše naváže a bude pokračovat na špinavé ulici, kde jsme minule skončili, pak budete dost překvapeni. Dvojka totiž nejde dopředu, ale dozadu. A jejím hlavním „hrdinou“ je největší bastard jedničky. Ano, právě na trenéra Bosse a jeho cestu od bahna hřiště až po vytoužený y vydřený úspěch sleduje druhá kniha. Většina obsahu je retrospektivní vyprávění o mládí, utrpení a řádné dávce krve. Ale dostane se i na současnost. A dokonce i na příslib zajímavé budoucnosti na konci knihy. Nebo spíš hned na dvě zajímavě se rýsující linky do budoucna.
Upřímně musím říct, že mě dvojka docela dostala. Čekal jsem totiž něco jiného, než jsem dostal. Jiný příběh, jiné směřování, jiný vývoj. A zůstal jsem dost v šoku. Když jsem minule trochu brblal na malou originalitu dvou znesvářených nahněvaných mužů, mezi které promlouvá nejen současnost, ale i minulost, tak teď musím svá slova vzít zpět. Ba právě naopak je vyprávěná zápletka zajímavá a najednou chcete odhalit a odvalit každý hnusný zaplivaný kámen na cestě k poznání.
Parchanti z jihu vynikají tím, že postavy nejsou černobílé. Spíš všechny tak nějak hrají v odstínech šedi a přiklánějí se na jednu či druhou stranu v oblíbenosti a postavení. Minule byl asi každému docela sympatický Earl Tubb a trenér Boss působil jako jasný bezpáteřní záporák. Jenže když proniknete pod pokličku postavy, najdete úplně jiný pohled. Jasně, pořád je to s***ě, ale taková nějak jiná, lépe pochopitelná. Boss zaplatil za to, co vybudoval dost na to, aby si to nechal jen tak vzít. A vlastně to každý musí tak nějak pochopit.
Aaron na stránkách Parchantů nevytváří nic líbivého a podbízivého, nevodí čtenáře za ručičku rozkvetlými loukami, kde všechno dobře dopadne. Tady ta špína odkapává z každé stránky, mračna se stahují, psi nevrle štěkají a jižanští burani s pivem v ruce nadávají na fotbal. Skoro to pivo a pot cítíte ze stránek.
N druhou stranu možná leckdo dojde k závěru, že Aaron nevytváří nic nového, ale jen recykluje zažité příběhy a stereotypy a nakonec i sám sebe. Úplně si to nemyslím a Parchanti jsou pro mě originální počin, který v překladu Richarda Podaného prostě funguje na jedničku. Jen je to zkrátka Aaron se všemi svými tradičními plusy i mínusy, které musí každý jeho čtenář přijmout. Jinak budete na tohohle jižanského rodáka jen nadávat a ochudíte se o jeho skvělou tvorbu.
Svou roli na tom hraje i Jason LaToure se svou kresbou. Neučesaný a drsný styl sedí k vyprávěnému příběhu a jen podtrhuje tu bezmoc, špínu a nechutenství, které na čtenáře dýchají. To vše pak výborným způsobem doplňuje omezená barevná paleta, ve které všechno vypadá mnohem drsněji a nepříjemněji, ať už se jedná o obyčejný fotbalový trénink či zápas nebo pomstu kouče Bosse.
Příběh Parchantů z jihu se pořád trochu rozjíždí. Karty se rozdávají, postavy se připravují na své místo a čtenář má možnost nakouknout hlouběji do nich a jejich historie. Zároveň se pomalu ale jistě stahuje síť a začíná všechny protagonisty – ať už velké nebo zatím jen omezeně epizodní – stahovat k sobě do okrese Craw. Všichni už nějak víme, že to rozhodně nebude nijak hezké a růžové pokochání se světem, ale spíš tragická jízda do pekel, ale stejně nedokážeme odtrhnout oči. Jason Aaron i Jason LaTour jsou ve svém jižanském živlu a přinášejí nám drsně realistický pohled do jižanského zaplivaného vidlákova, kde se pro ránu pěstí nejde daleko a kde všechno ovládá fotbal. A fotbal (zatím) ovládá železnou rukou trenér Boss. Uvidíme, co mu přinese dcera Earla Tubba.
Parchanti z jihu 2: Za trochu krve
Scénář: Jason Aaron
Kresba: Jason LaTour
Vydavatelství: Crew
Rok vydání: 2022
Překlad: Richard Podaný
Počet stran: 112
Formát: 168x258 mm, pevná vazba s přebalem
Autor: Adam Vondra Vondris
Galerie:
Partneři
