Pochmurný kraj 3 – Hadilovka

Harrow County neboli Pochmurný kraj pokračuje ve své pouti za tajemství temného zlem a čarodějnicemi prolezlého amerického venkovského jihu. A už název dává tušit, co nás bude děsit tentokrát. Ofidiofobové pozor, protože se pomalu plazí Hadilovka.

Série Pochmurný kraj není v našich končinách žádným nováčkem. První dva díly vyšly postupně v loňském roce a další dva je následují letos. Tuhle hororovou řadu (v originále Harrow County) stvořil Cullen Bunn, který na stránky promítl zážitky, sny a představy ze svého dětství a dospívání v Severní Karolíně. Pokud jste zatím neměli tu čest, pak vězte, že základní kostra se točí kolem dívky Emy, jejíž život se jednoho dne dramaticky změní. Nebo spíš úplně obrátí, protože zjistí, že je reinkarnací docela zlé čarodějnice, která před lety stvořila svět kolem ní, tak jak ho zná. Hlavní hrdinka sice vždy tušila, že vše je trochu jinak, než se zdá, ale přeci jen určitá zjištění vám život obrátí naruby. Každým novým dílem nás každopádně autor dále vrhá do svého promyšleného venkovsky působícího světa a odhaluje nová tajemství a hrůzy. S čím tedy přichází třetí díl?

Inu tentokrát nejde o jeden ucelený příběh, ale o tři povídky. V první z nich se podíváme blíže na kluka bez kůže a odhalujeme tajemství jeho původu, ale hlavně přichází nová záporná postava a tak nějak tušíte, že její dny teprve přijdou. V druhém vyprávění, které dalo název celému svazku, se pro změnu podíváme na Eminu kamarádku Bereniku, která se musí vypořádat s čarodějnicí údajně ovládající hordy smrtelně jedovatých hadů (brrrrr). V poslední delší povídce se Ema vydává na další „záchrannou“ misi, při které má pomoci jedné z okolních rodin v problému s jejich strašidelným domem, když ten ohrožuje jejich děti. Nic ale není tak snadné, jak se zdá a na naší hrdinku čeká smrtelné nebezpečí a konec s pořádným cliffhangerem. Nakonec je vše doplněno třemi jednostránkovými kraťasy, které však i přes svůj omezený rozsah rozhodně zaujmou a je až s podivem, co se dá vtěsnat do pár panelů.

Upřímně řečeno, při čtení Pochmurného kraje mě v průběhu prvních třech dílů nejednou zamrazilo a naježily se mi vlasy na zátylku a musel jsem se ujistit, z čeho přesně dopadá ten a ten stín na stěně. Bunn se rozhodně nikdy netajil svou inspirací v klasických Lovecroftovských příbězích – všudypřítomná dusivá temnota, plný les a země tajemných děsů a běsů z jiného světa, ale i zcela běžné a povědomé věci přetavené v něco naprosto děsivého. Vždyť kolikrát jste viděli třeba takového obyčejného hada (a teď vynechejme panickou fóbii mojí maličkosti)? No určitě mnohokrát, ale po přečtení Hadilovky už vám nikdy tak obyčejný připadat nebude. Děsivá atmosféra běžnosti, která se může v mžiku obrátit v něco strašně děsivého je navozena dokonale. Navíc aby vás autor děsil, nepotřebuje žádné ty levné hororové prvky jako krev, vraždy šílencem nebo lekačky. Bunnovi se zkrátka podařilo využít ospalý americký venkov (skoro se chce říct „buranov“) s jeho nudnými běžnými stereotypními obyvateli a na stránkách komiksové série využít jeho kulisy a vystavět na nich čtivý a zajímavý svět a příběh, ve kterém si hraje s čtenářovou fantazií. 

I přes skvěle napsaný a vychvalovaný scénář by se ale Pochmurný kraj neobešel bez naprosto famózní kresby Tylera Crooka. Pro svou kresbu si vybral akvarelové zpracování, které jen tak někde neuvidíte, ale u kterého budete každý panel doslova hltat pohledem a nezřídka kdy se vám stane, že se u stránky zaseknete a chvíli budete jen užasle hledět, a to ať už u záběrů na bavící se postavy nebo na běsy hořící v lese. Kresba dává komiksu naprosto jedinečnou atmosféru, která si stejně jako scénář hraje s čtenářovou fantazií a doslova jí „odpaluje“ nezměrných výšin a dálek. O to víc mě pak mí, že o kresbu ke třetímu dílu se Crook podělil a jednotlivé povídky jsou rovnoměrně rozděleny mezi další tvůrce. V případě první povídky si kresbu na starost vzala Carla Speedová McNeilová a proti ní nemám ani slovo v negativním smyslu. Vlastně naopak tohle výtvarné vyjádření se mi líbilo skoro stejně jako Crookovo. Dokonce je dobré vyzdvihnout autorčinu práci s postavami a jejich emocemi, o které jde v příběhu primárně, ač to může působit trochu mainstreamově. Co mě ale opravdu zklamalo je bohužel kresba závěrečné povídky od Hannah Christensenové. Tady na mě vše působilo stylem někde na pomezí pohádky a mangy. Možná to udělala i použitá škála barev k vybarvení, ale připadal jsem si trochu jako při čtení např. Hvězdného prachu nebo Amerických bohů, a to mě u série, která na kresbě dost silně staví své příběhy, velmi mrzí. Vůbec ve mně tahle část nevyvolávala ten správně hororový pocit, jako dvě předešlé. 

Posledním bodem, který musím z hlediska výtvarné stránky zmínit, jsou jednotlivé přechodové stránky nebo chcete-li obálky. Ty má vždy na starosti Tyler Crook a jejich zpracování je jednoduše dokonalé. Ať už to jsou samotné úvodní stránky kapitol, tak i následující dvojstrana uvádějící často do příběhu, ve které je různou formou zapracován anglický název Harrow County, případně i jména autorů. U druhých jmenovaných si dokáže bez problému představit jejich zarámování a vystavení na zeď, ať už se jedná o záběr na název ve formě páry z vlaku či nápisu na starých sklenicích v policích. No však posuďte sami.

Pokud vás série Pochmurný kraj doteď minula, není důvod se na ní okamžitě nevrhnout. Strhující děsivá atmosféra ospalého americké  venkova plného nebezpečí a tajemství vás uhrane a posadí na zadek a nedá vám vydechnout, dokud knihu (respektive knihy) nedočtete do konce. Na druhou stranu, pokud už jste měli tu čest, budete i Hadilovkou opět nadšení (a netvrďte mi, že se vám předchozí dva díly nelíbily). Čtenáři je nabídnut pohled do historie a pod pokličku některých tajemství, ale zároveň nová tajemství a sliby zajímavých zítřků přicházejí a lákají čtenáře k pokračování, které bude doufám minimálně stejně uhrančivé jako příběh doteď. Já se rozhodně těším na podzim.

 

Koupit přímo u Comics Centra!

 

Autor: Cullen Bunn

Kresba: Tyler Crook, Hannah Christensenová, Carla Speedová McNeilová

Vydavatelství: Comics Centrum

Rok vydání: 2019 

Překlad: Alexandra Niklíčková

Počet stran: 144

Formát: 158*239 mm, pevná s přebalem

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: