Pochmurný kraj 6: Hájení

Na Emu se většinou obrací s prosbou o pomoc prostí obyvatelé Harrow County. Co když ale naopak za čarodějkou přijde s prosbou vyděšený běs? Nezbývá než pomoci, i když to může znamenat rozvrat jednoho přátelství.

To se takhle jednou probudíte jako obyčejná dívka v poklidném venkově amerického jihu, čekáte zcela běžný den rodiny farmářů a místo toho se vám život obrátí o takových 360 stupňů a vy večer usínáte jako obávaná čarodějka s nadpřirozenými schopnostmi a svět kolem vás už nikdy nebude stejný jako dřív. A tohle přesně se stalo Emě azhruba takto by se dal v rychlosti shrnout úplný začátek zápletky komiksové hororové série Pochmurný kraj neboli Harrow County scénáristy Cullena Bunna, kterou u nás posledních pár let vydává pražské vydavatelství Comics Centrum. Ostatně pokud se chcete o sérii dozvědět něco víc, můžete se mrknout do našich článků a recenzí předchozích dílů, tady se zpět víc vracet nebudu.

České vydání Pochmurného kraje se začátkem letošního září dostalo již ke svému šestému dílu, který nese název Hájení. A protože se začínáme blížit do finále - celá hlavní řada má v originále 8 knih - začíná jednak přituhovat a také se začínají kazit kdysi přátelské vztahy mezi starými přáteli. 

Poté co o sobě Ema zjistila pravdu, snažila se pomáhat celému okolí, jak nejlépe mohla. Tedy pokud neřešila problémy se svou zlou sestrou Kammi nebo ještě proradnější „rodinou“, jak z těch nejhorších nočních můr. Obyvatelé si na ní zvykli a přijali fakt, že ona rozhodně není převtělením dávno mrtvé zlé čarodějky Hester a nechce lidem ubližovat a podrobit si je. Vše se vrátilo do relativně klidných kolejí všedního líného a pomalého venkovského života. Tedy až do chvíle, kdy za Emou přišel vyděšený běs a nepožádal jí o pomoc. A co tak hrozného mohlo přijít do kraje, aby to vyděsilo i samotné běsy? Inu jedna stará známá se vybarvila trochu jinak, než možná čtenáři čekají a na Emmu čeká v Hájení konfrontace, která jí zasáhne nejen fyzicky, ale možná mnohem víc i psychicky. Život v kraji už nikdy nebude tak úplně stejný a zákulisní intriky štvou lidi proti sobě. A navíc na konci knihy čeká jedno překvapení, slibující strhující pokračování v závěrečné dvojici dílů. A víc vám o ději neprozradím, a to hlavně proto, že nechci nikoho okrást jednak o překvapení a pak také o jedinečnou atmosféru, která celým tímhle dílem prostupuje od první stránky.

A právě u těchto dvou bodů bych se rád zastavil - atmosféra a překvapení. Takovým takřka typickým znakem Pochmurného kraje je jeho poměrně velké rozvláčněnost a pomalé tempo. Jako by se ten poklidně vlekoucí život ospalého jihu úplně vepsal do stránek komiksu a čtenář má skoro chuť plácnout se do trávy se stéblem trávy v koutku úst a číst si při pozorování mraků na sebou. No a pak najednou bum! Když vás uchlácholí ta pohoda kolem a vše se zdá nějak vyřešené, Cullen Bunn si připraví nějaké to překvapení, zvrat, změnu, cliffhanger či vyvrcholení. Neříkám, že vždy úplně nečekané, ale většinou dosti dechberoucí, ať už se jedná o původ tajemného Temného běsa nebo Emmino dvojče či rodinu. Je to jedna z věcí, která drží čtenáře u vyprávění, protože tuší, že něco přijde, ale netuší co.

Druhou krásnou věcí na Pochmurném kraji je atmosféra. Běžně když se řekne „hororový“ příběh, ať už komiksový, knižní či filmový, většinu lidí jako první napadnou buď hektolitry krve a masový vrah (či celé prokletá rodinka) nebo nějaké to monstrum či monstra. Samozřejmě Pochmurný kraj v tomhle splňuje druhou kategorii a obsahuje hromadu různých běsů, ale ty nejsou primárně to, co děsí. Dobře dobře, roztomilá variace na králíčka s hubou plnou zubů ostrých jako břitva moc příjemná není, ale bát se jí asi nikdo nebude. To co dělá Pochmurný kraj děsivým je atmosféra blízkého a známého. Ti plíživý hadi útočící na vše co se pohne, škaredě se tvářící strašák, vítr prohánějící se listy nebo lány kukuřice… to vše je zcela běžně kolem nás, ale Bunn dává běžnému zvláštní děsivou auru neznáma, která postupně prostupuje panely a stránkami knihy a vy si už nikdy nebudete jistí, až budete procházet kolem tmavých lesních keřů nebo kolem letního pole šustícího okolo - co když tam je nějaký běs a čeká na svou šanci?

Posledním prvkem, který dělá z celé této série nadprůměrnou záležitost je úžasná kresba Tylera Crooka. Crook sice stále využívá akvarelovou kresbu, která je pro komiks velmi originální, ale celek je stále temnější, jak příběh pokračuje ke svému finále. Subjektivně musím říct, že v Hájení je kresba a barevné provedení nejtemnější a dokonale podtrhuje pochmurnou atmosféru na stránkách knihy. Závěrečná část se soubojem v lese za deště se čtenáři propíjí na kůži a takřka můžete cítit dopadající studené kapky. A velmi povedený je z hlediska kresby i bonusový bestiář.

Jak už je u série zvykem, tak ani Hájení neochuzuje čtenáře o obsáhlou bonusovou část. Ta se kromě zmíněného bestiáře skládá ještě z kratších povídek a komentovaného skicáře, ve kterém jsou k nahlédnutí třeba alternativní zavrhnuté obálky.

Nebudu tvrdit, že Pochmurný kraj je komiks pro každého. Ostatně tohle bych si už v dnešní době netroufl tvrdit o žádné knize, filmu ani komiksu nebo hře. Každému zkrátka sedí něco jiného. Pro někoho může být tohle čtení nuda. Někomu může chybět akce nebo větší rychlost a spád. Za mě musím říct, že jsem sérii přijmul hned na počátku takovou jaká je - gotická pohádka vlekoucí se v poklidném duchu jižanského venkova, stojící na atmosféře a kresbě. A pokud jí dáte šanci i vy, odměna rozhodně není malá a jakmile se jednou začtete, nebude moci přestat. Snad jediný problém, který mám se sérii je krátkost jednotlivých dílů. Ale zase se aspoň je na co těšit, že ano?

 

Takže na co čekáte? Mazejte do Comics Centra, než si vás skřetíci a Chlapec bez kůže najdou!

 

Koupit se slevou u Comics Centra!

 

Pochmurný kraj 6: Hájení

Scénář: Cullen Bunn 

Kresba: Tyler Crook 

Vydavatelství: Comics Centrum

Rok vydání: 2020

Překlad: Alexandra Niklíčková

Počet stran: 128

Formát: 158 x 239 mm

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: