Poslední Incal

Incal je fenoménem, který ovlivňuje čtenáře již bezmála čtyřicet let. Mix filozofie, mysticismu a symboliky zabalený do sci-fi světa můžete buďto milovat nebo nenávidět. Jen těžko se budete pohybovat někde mezi tím. Pokud patříte do první skupiny jako já, můžeme se polu pustit s Johnem Difoolem do Posledního dobrodružství.

Incal. Tajemný artefakt volně plující vesmírem. Taková byla Moebiova první snová představa, které dal tvar právě Alexandro Jodorowsky. Tento mistr pera stvořil epickou ságu, kterou protkal vším nač si jen vzpomenete. Největší vliv na něj ale měl Frank Herbert a jeho román Duna. Nyní se nám do ruky dostává velké finále velké ságy. Ale na mysl mi okamžitě vytane otázka: Potřebuje Incal nové finále?

Incal jako takový je uzavřený. John Difool je nucený prožívat svůj život znova a znova, dokud nebude schopen dosáhnout vyšší úrovně vědomí. Šest původních alb vám nabídne ucelený příběh. To by ale Jodorowsky nesměl být tak činorodým spisovatelem, aby své incalovské universum neustále nerozšiřoval. Na řadu tak přišla epická Kasta metabaronů a Technokněží. Nelze opomenout i šest alb tvořících celek Před Incalem. A pak se dostáváme až sem, k Poslednímu Incalu.

Poslední Incal nám hned na první straně nabídne pohled na Johna Difoola, jak padá skrze Šachtoměsto do kyselinového jezera tam někde dole... Ano, ocitáme se přesně tam kde začíná a končí původní Incal. Nicméně jsme na planetě Terra 2014 v nově stvořeném vesmíru. John Difool ztratil paměť a Technokněžím se vymkl z kontroly virus požírající biologické tkáně. Lidé se dobrovolně mění na kovové a poslušné stroje pod nadvládou Bentacodona, černého elektronického vampýra. Tomu stojí v cestě za ovládnutím vesmíru právě John Difool a Elohim - bílý mutant - představující biologický život. 

Je nasnadě, že jakákoliv snaha o popis děje komiksu od Jodorowského je většinou odsouzená k neúspěchu. To platí zejména pro incalovskou sérii. Samotná kostra příběhu je prostá: John Difool musí najít Louz a díky jejich jediné pravé lásce budou schopni zachránit vesmír před kovovým chladem Bentacodona. Ale jelikož se jedná o Incal, toho co nám chce Jodorowsky sdělit, je v komiksu víc. Poslední Incal může brát jako kritiku moderní přetechnizované společnosti, která nutně vede k odosobnění jednotlivce, nebo jako čistokrevné sci-fi. Akční jízdu nebo věčný souboj dobra se zlem (kde zlo má jasně navrch). Ten samý popis ale platí i pro jiná Jodorowského díla, jeho silná inspirace východními náboženstvími a kritika technokratické společnosti je znát i v Technokněžích či Bílém lámovi. 

Nicméně musím říci, že Poslední Incal nedosahuje takové hloubky jako jeho původní předobraz či výše zmíněné knihy. V komiksu se více hraje na akci a přímočaré směřování děje než jsme zvyklí z původních alb. A je to právě jistý odklon od filozofie, který ve mě budí otázky ohledně pokračování Incala. Pokud jste nečetli Incal, celkem nic se nestane. Získáte zajímavý sci-fi komiks šmrncnutý tarotem, nad kterým se vyplatí trochu přemýšlet. Jodorowsky se stále nebojí přidat špetku humoru, který tentokráte reprezentuje hlavně Mechaprezident. Jeho hlášky a nadávky patří spíše k prvoplánovému komiksovému záporákovi.

Na druhou stranu pokud máte doma Incal a četli jste ho, získáte rozšíření původního světa, které ale nemusíte nutně znát. Poslední Incal je dobrovolným vstupem do světa, který jako fanoušci jistě milujete, ale bez kterého se obejdete. Tím chci říci, že Poslední Incal sice navazuje na původní, přesto na něj nemá žádný dopad. Ukončení putování Johna Difoola je odměnou Jodorowského všem jeho věrným čtenářům. 

Modernímu pojetí zbavenému surrealismu nahrává také výtvarná stránka komiksu. Po neschodách s Moebiem, který zde nakreslil pouze první album, se elektronického pera chopil José Ladrönn, který sérii přiblížil dnešním komiksů. Ruku na srdce, Moebius je velký vizionář, ale když zpětně listuji Incalem, jistá staromódnost je na jeho výtvarném podání znát. Ladrönn oproti tomu ukazuje "mladou krev" a Poslední Incal se tak přiblížil Kastě metabaronů nebo Technokněžím.

Ladrönn oproti Moebiovi vykresluje neskutečné detaily a neponechává toho tolik na čtenářově fantazii. Tam, kde Moebius pomocí jasných barev a jednoduché linky vytváří nezaměnitelnou kompozici, přidává Ladrönn tuny drobností a pohrává si i se stínováním. Moebius je pro mě Pan umělec, přesto jsem rád, že se Poslední incal dostal do rukou právě José Ladrönna. Ostatně rozdílný přístup můžete posoudit sami, kniha obsahuje i komiks Po Incalu, který s Jodorowským vytvořil právě Moebius. A jsem si jistý, že mi dáte za pravdu.

Poslední Incal je Jodorowského rozloučením se s artefaktem, který autora postavil na piedestal. Původní Incal je filozofickou a metafyzickou hříčkou, kterou okořenil vizionářský Moebius. U této knihy to bohužel neplatí. Příběh je přímočarý a ačkoliv nám nějakou tu hloubku a místo k zamyšlení nabízí, je to José Ladrönn, který díky své moderní kresbě podporuje Poslední Incal víc než jak jsme z původního předobrazu zvyklí. Poslední Incal je nedílnou součástí Jodoversa a neměl by chybět v knihovně žádného milovníka Alejandra Jodorowského. Ale abych ukončil tuto recenzi po incalovsku, musím si položit stejnou otázku jako na začátku: Potřebuje Incal nové finále?

KOUPIT NA STRÁNKÁCH CRWE

Poslední Incal

Alejandro Jodorowsky, José Ladrönn, Moebius

Vydavatelství: Crew

Rok vydání: 11/2018

Překlad: Richard Podaný

Formát: 195 x 260 mm

Počet stran: 224

Provedení: Paperback, hardback s přebalem (500 ks)

Autor: Robin Podéšť RaptoR

Galerie: