Sweet Tooth – Mlsoun 2

Trvalo to jen pár měsíců a očekávané pokračování komiksu Sweet Tooth alias Mlsoun je tady. Takže se pohodlně usaďte a vydejte se do světa Guse, Jepperda a Jeffa Lemira.

Ještě před vydáním prvního dílu Mlsouna – ano, český název se mi opravdu líbí – bylo jasné, že se bude pro zástupy čtenářů jednat o komiksovou událost roku. Z Jeffa Lemira se za pár let stala mezi našimi čtenáři takřka modla a každý jeho další příspěvek je očekáván s nadšením a doslova touhou. U Mlsouna tomu přispělo i nadšené hodnocení ze zahraničí a celkové oceňování série pro její nesporné klady. Pro mnohé tak vánoce nastaly dřív. A musím říct, že nakonec i pro mě, protože po pár stránkách jsem se do takřka 300 stránkového macka propadl a z Lemirova originálního světa vypadal až na posledním panelu.

Ostatně ono se asi není čemu divit. Svět zasažený podivnou nákazou, která vyhubí většinu lidstva a na svět přivede hybridy spojující lidi a zvířata, je v jistém smyslu doslova fascinující. Zvláště pokud si v jeho kulisách hraje autor Lemirovi úrovně. 

Tak kde jsme to minule skončili? (spoiler alert) Gus opustil svou poklidnou oázu bezpečí v lese a vydal se s Jepperdem vstříc apokalyptickému světu. A tohle bohužel nemohlo skončit jinak než tragédií, kdy ho drsný obr zradil a prodal pošahanému militaristickému šílenci Abbotovi. Svou chybu si sice uvědomil a i jeho dostihlo svědomí, jenže tím první kniha tak nějak skončila. Je tedy čas na záchranu a nápravu příkoří. A tak začíná příběh knihy druhé.

Dvojka je rozdělena do tří celků – ne že by byly nějak striktně odděleny, stále se v nich odvíjí hlavní příběh s různou intenzitou a rychlostí – a to Zvířecí armády, Další dobrodružství chlapce a vazouna a Ohrožené druhy. V první části jsme jako čtenáři svědky snahy o napravení předchozí velké chyby v cestě za vysvobozením Guse a jeho polozvířecích kumpánů. V druhé se v až takřka nekomiksovém vyprávění ocitáme v jistém intermezzu, které zklidní tempo hlavní příběhu. V závěru ale příběh opět nabírá spád a před závěrečnou knihou se rozehrává další velké vyprávění o cestě na Aljašku do základy, která nejen skrývá mnohá tajemství a snad i odpovědi, ale hlavně v závěru navnadí na blížící se rozuzlení příběhu. Zkrátka na trojku budete čekat hodně nedočkavě.

Už v první knize Jeff Lemire ukazoval svůj um a genialitu v tom, jak umí pracovat s postavami, charaktery a dokonale si pohrát s city a pocity čtenářů. A ve druhé knize rozhodně neubírá, ale naopak ještě razantněji šlape na plyn a právě v emocích a dialozích naprosto exceluje a povyšuje Mlsouna do hvězdných výšin. Postavy nejsou černobílé, každý má své pohnutky, každý má nějaké pozadí a motivaci a jakmile si jednotlivé hrdiny i nehrdiny pustíte k tělu, zažerou se vám hluboko pod kůži. Co vypadá jako jednoduchý postapokalyptický příběh o nemoci vyhladivší lidstvo, to je spíš takřka filozofické drama, mísené s existenciálními otázkami a náboženstvím s přesahem, který nutí k zamyšlení.

Lemire ve druhé knize nedrží jednu dějovou linku a ani linearitu příběhu. Naopak se skupiny hrdinů rozdělují, každá část jde svou cestou, linie se prolínají a dělí.  V jedné části je dokonce využita originální forma panelování, kde v každé polovině stránky – horní a dolní – plyne jedna část příběhu. Ovšem přestože se příběh nedrží jedné linie, nikdo se nemusí bát, že by se ztratil. A to ani ve chvíli, kdy se Gus noří do svých snů nebo když jsme svědky retrospektivních vyprávění, vzpomínek a odhalování minulosti. Inu druhá kniha obsahuje celých 13 původních sešitů, takže je prostě od začátku do konce plná příběhů, informací a vyprávění. A přestože se zase jedná o pořádného macka, uteče vám vyprávění během chvíle, protože se od děje strašně těžko byť jen na chvíli odtrhává.

Dovolím si jednu osobní emoční vsuvku. Mlsoun mě dostal. Jakože opravdu mě dlouho žádný komiks nepohltil tak jako právě Lemirův Sweet Tooth. Přesto ale druhá kniha obsahuje několik momentů, při kterých jsem měl skoro na krajíčku, a které mě usadily do křesla. Ať už se jednalo o části s Gusem, který se musí naučit fungovat ve zcela jiném světě, než na který byl zvyklý, ale i jeden speciální moment jindy drsně chladného Jepperda.

Ano, nebudu zastírat, že dvojka trpí klasickými neduhy prostředních dílů. Nakonec po přečtení stále zbývá víc otázek, než dostanete odpovědí a ač se děj posouvá kupředu, to hlavní stále čeká na odhalení. Takže jak to s tím Gusem bylo, je a bude?

Velkou změnou ve dvojce prošla kresba. Jeff Lemire se totiž vzdal svého výsostného postavení a některé části dostali na starost jiní - Emi Lenox, Nate Powell a Matt Kindt. Dochází tak k oddělení nejen vyprávěním, ale i grafickým ztvárněním, což je zajímavá změna, která podtrhuje pohled jiných postav, než Guse a Jepperda. Hlavní díl ale na grafickém provedení zůstává na Lemirovi a jeho specifické kresbě.

Provedení českého vydání je parádní. Kniha je, nejen díky svému rozsahu, prémiovým kouskem, který i po sundání přebalu vypadá jako Gusova kostkovaná košile. A jako jedna z mých nejoblíbenějších košilí v mojí skříni, kdyby to někdo chtěl vědět. Vše je pak korunováno galerií na konci. A hlavně povedeným překladem Michaela Taliána.

Sweet Tooth – Mlsoun je i ve svém druhém pokračování stále skvělým příběhem a knihou, která rozhodně stojí za přečtení. Jeff Lemire ukazuje, proč je jedním z nejvyhledávanějších komiksových scénáristů současnosti a z čeho plyne jeho popularita mezi čtenáři. Gus se propadá stále hlouběji do světa dospělých a čtenář s ním do světa Lemirova příběhu, který ve svých temných spárech pohlcuje mysl a srdce čtenářů a dávkuje v obrovském množství emoce, drama, city a skvělé vyprávění. Mlsoun je jasným důkazem toho, že komiks není pro děti a zároveň proč se jedná o skvělé médium. Mlsoun je zkrátka ukázka dokonalosti na komiksových panelech.

 

Koupit se slevou u Crew!

 

Sweet Tooth – Mlsoun 2

Scénář: Jeff Lemire

Kresba: Jeff Lemire, Emi Lenox, Nate Powell a Matt Kindt

Vydavatelství: Crew

Rok vydání: 2022

Překlad: Michael Talián

Počet stran: 304

Formát: 168 x 258 mm, pevná vazba s přebalem

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: