Poslední tóny metalové songu pomalu doznívají a závěr jednoho z největších DC eventů posledních let je tu. Hrdinové se musí spojit v poslední velké bitvě proti zlu v epickém a monumentálním finále.
Nakladatelství Crew nám celou trilogii Metal přineslo vážně v rychlém sledu – od října do prosince – hezky každý měsíc jednu knihu. Navíc v pevné vazbě. Celé to krásně podtrhuje tu epičnost a rozsah eventu, který v jádru stvořil Scott Snyder (ač rozhodně nebyl sám). Po úvodním rozkoukání v jedničce a odbočce k Temným verzím temného rytíře ve dvojce máme v rukou finále, které bude pravděpodobně DC světem hýbat v nejbližších pár letech. Tak pojďme na něj.
Hned na úvod je asi dobré zmínit, že celý Metal je prostě mainstreamová záležitost plná postav - hrdinů, antihrdinů a záporáků. A platí samozřejmě čím víc, tím lépe. Rozhodně nemá cenu v celé trilogii hledat něco víc, než čistou zábavu a zároveň se musíte připravit na pořádně přestřelené téma a jízdu, ve které se skáče z jednoho do druhého, z místa na místo a z postavy na postavu rychlostí kulometu gatling. Sám se musím přiznat, že mi tohle chvíli trvalo. Neokáže asi zpětně říct, co jsem čekal, ale první díl pro měl byl trochu zklamáním. Pak přilša dvojka a její temné verze Batmana a jejich originy, které mě naladily na správnou vlnu a na trojku už jsem se vyloženě těšil, a ve chvíli kdy jsem přijal fakt, že se jedná o sbírku cool momentů a mnoha nápadů a šílené jízdy napříč vesmírem, mnohovesmírem a temným vesmírem, byl jsem naprosto spokojen. Ač finále bohužel bylo nejslabší částí trilogie.
Příběh navazuje tam kde skončil. Celá šachovnice postav je připravena, hra rozehrána a stačí už jen všechny vrhnout do děje. A boje, hlavně boje. Jednotlivé skupinky členů Ligy spravedlnosti se snaží porazit Barbatose a jeho Temné rytíře. Batman i Superman jsou stále ztraceni kdesi v Temnotě. Svět se potácí na hraně zničení a zbývají jen poslední špetky naděje. A teď nastává ten zásadní problém – však tohle už tady někdy bylo nebo ne? Od začátku příběhu se postupně formou sněhové koule nabalovali další a další věci a postavy, ale ten obrovský rozsah si uvědomíte až tady v závěru. Zkrátka se jedná o klasický megalomanský příběh a event, připomínající klasické DC krize. Autoři se snaží vychrlit na pár stránkách všechny své nápady, zakomponovat maximum postav a asi i všechny myšlenky, které je kdy ve skrytu duše napadly. Ano, je to doslova přeplácané a nakonec tím nejvíc trpí trochu uspěchané finále příběhu, které asi nebude pro nikoho nijak zásadně překvapivé.
Teď to asi vypadá, že mám k Metalu negativní postoj, což ale není pravda. Je to mainstream. Je to čistá oddechová zábava, u které nemusíte nijak zvlášť myslet. Je to sto a jedna postava napříč historií DC světa. Scott Snyder (a všichni ostatní) se v Metaluukázal jako přesně ten typ megalomanského autora, který se rád utrhne ze řetězu, když mu dáte jen miniaturní kus prostoru. Má svojí vizi a myšlenku, ale trochu nuceně hází do příběhu až moc věcí (a to moc si vynásobte deseti). Snyder, a všichni ostatní šlape na plyn, co to jde, a to jak v jeho hlavní linii tak pobočných linkách - to máte kovy, Hawkmana, Barbatose, Temný vesmír, Batman je pupek světa, Temní rytíři a jejich příběhy, Země 53, prolomení bariéry, Joker pomáhá Batmanovi, Wonder Woman skoro sama proti tisícovce temných vizí, výheň světů, draci, kouzla, technologie, Ultime Thule, odkazy na Morrisona, odkazy na staré Batmanovi příběhy…. A takhle bychom mohli pokračovat pár odstavců – prostě bez základů logiky tam narveme cokoliv nás zrovna napadlo, aby to bylo ještě epičtější a čtenáři ty se buď nalaď na naší vlnu nebo jen nechápavě zírej. A stejně jsem si to, možná trochu paradoxně, užil – kniha nabízí několik skvělých momentů. Zvlášť jeden, kdy se proti Batmanovi, který se směje spojí…. No to si raději přečtěte sami, nechci zbytečně spoilerovat.
Jak jsem už psal, tak bohužel nejslabší částí celého Metalu je finále. A to hlavně epilog. Všichni se nakonec sejdou v domě Waynových, a i když je budoucnost nejasná a hlodá jim v mysli a nikdo úplně neví, co bude, tak v principu jsou všichni strašně šťastní. Dobro klasicky vyhrálo, zlo bylo poraženo a na nějaký čas je klid – jsme nejlepší! Tohle finále je zkrátka kýčovité asi jako hromada Santů se sobi v každém nákupním centru před Vánoci. Ale na druhou stranu, nikdo asi nic jiného nečekal.
Když už jsem psal, že základ vymyslel a napsal ScottSnyder, velmi umně ho doplnila řada dalších velkých jmen komiksové scény, kdy většinu můžeme znát i u nás díky různých knihám – „detektivní“ James Tyninon IV, magický Jeff Lemir nebo PAN Grant Morrison.
Veledůležitou součástí Metalu je samozřejmě kresba, a teď pozor: Greg Capullo, Raul Fernandez, Bryan Hitch, Mikel Janin, Jorge Jimenez, Tyler Kirkham, Doug Mahnke, Alvaro Martinez, Howard Porter, Ethan van Sciver, Liam Sharp – všichni tito autoři se na ní více či méně podíleli. A podařilo se jim vytvořit místy skutečné grafické orgie hýřící akcí, emocemi a barvami. Metal si tak nese tu správnou grafickou mainstreamovou stopu, které bude lahodit vašemu oku a doplní klišeovitýsuperhrdinský příběh. A v závěrečném sešitu (myšleno Metal část 6) pánové Capullo , Janin a Sanchez výtvarně excelují.
Ať už máte Scotta Snydera, potažmo velké příběhy a eventy, rádi nebo ne stojí za to, se do Metalu začíst. Když se hned na začátku oprostíte od svých očekávání a logiky a budete vše brát s nadsázkou, odstupem a jen si užijete čistou mainstreamovou zábavu, rozhodně nebudete zklamáni. Nic víc, ale ani nic míň, Metal totiž není – je to jen čirá radost z možnosti napsat jeden velký příběh se spoustou nápadů a hrdinů pospolu. Já si ho nakonec užil a minimálně si ještě jednou celou trilogii přečtu hezky v kuse. A pokud máte rádi DC je to povinnost. Navíc konec je tak trochu otevřený a dává vizi dalších událostí, které budou hýbat světem do budoucna.
Temné noci – Metal 3: Temný vesmír
Scénář: Jeff Lemire, Grant Morrison, Scott Snyder, James Tynion IV, Robert Venditti, Joshua Williamson
Kresba: Greg Capullo, Raul Fernandez, Bryan Hitch, Mikel Janin, Jorge Jimenez, TylerKirkham, Doug Mahnke, Alvaro Martinez, Howard Porter, Ethan van Sciver, Liam Sharp
Vydavatelství: Crew
Rok vydání: 2019
Překlad: Kateřina Tichá
Počet stran: 264
Formát: pevná vazba s přebalem, 168x258 mm
Autor: Adam Vondra Vondris