Ú.P.V.O. 17 – Lidská bytost

Vzhůru na začátek. Ne do historie Úřadu paranormálního vyšetřování a obrany, ale zpátky na začátek kariéry jeho nejznámějších agentů – Liz, Abe, Roger a Johann Kraus. A možná se ukáže i sám Hellboy!

Tak tu máme konec jedné velké éry a řady. Po dlouhé a mnohdy strastiplné cestě dospěla série Ú.P.V.O. v češtině na vrchol své cesty k dílu s pořadovým číslem 17. Nebyla to cesta lehká, spíš od začátku pořádně trnitá a plná přemlouvání a přesvědčování o kvalitách světa Hellboy bez Hellboye. Naštěstí vydavatelství vytrvalo a tak jsme se dostali až na samý vrchol. Který se překvapivě vrací naopak na samý začátek! Tedy do začátku kariéry některých agentů úřadu.

Samozřejmě než budete ronit želví slzy, trhat si vlasy a přiklánět se k temným kultům, tak ono nic moc nekončí. Ano, „základní“ řada Ú.P.V.O. sice dospěla do konce, ale na ní navazuje „Peklo na zemi“, o kterém se vůbec nebojím, že by nám ho vydavatelství Comics Centrum hned příští rok nezačalo servírovat na stříbrném podnose v češtině. Že, ne?

Zpět ale k sedmnáctému svazku. Ten nepokračuje hlavní dějovou linii a nenavazuje na předchozí dění, které je zatím uzavřené, ale naopak nám Mike Mignola a Scott Allie a John Arcudi přinášejí čtveřici povídek, které se zaměřují blíže na jednotlivé postavy a ukazují jejich lidskost v té nejryzejší podobě.

Spolu s Liz a profesorem Brutenholmem se vypravíte na hon dávno mrtvých čarodějnic v Lizině úplně první „práci“ pro úřad. Mimo jiné se také podíváme do velmi smutné rodinné historie, a to nejen v příběhu samotném, ale i v případě přímo Liz, když její pyrokynetické schopnosti vedli k tragédii jejích nejbližších. Kresbu a barvy obstarala dvojice Karl Moline a Andy Owens, jejichž ztvárnění světa se hodně blíží více klasickému mainstreamu s prvky cartoonové kresby. I když se jedná o nejdelší příběh knihy, tak na kresbu jsem si musel hodně zvykat, protože její vyznění a hodně barevné spektrum vybočuje z klasického světa M. Mignoly.

V dalším příběhu se Abe a Liz vydávají po stopách vlkodlačí hrozby a polemizují nad osudem nejen svým, ale i nad osudy „lidských“ kolegů, kteří se mnohdy nevrátí z akce a Abe to nenese zrovna lehce. Kresba už je zde naprosto parádní a v liniích úřadu, neboť se o ní postaral osvědčený Guy Davis.

Vrcholem všeho je povídka Lidská bytost, kterou napsal sám Mignola, a která ukazuje první cestu Rogera ve společnosti Hellboye k případu živých nemrtvých v jednom jižanském domě. Úžasně je zde vykreslena Rogerova osobnost a lidská stránka, kdy v tom hliněném těle dlí duch lidštější než mnoho lidí. Špičkou je pak kresba. I když tedy jak pro koho. Richard Corben má přeci jen velmi svérázný a osobní styl, který mnoha lidem nesedí. Nedá se mu ale upřít um a opravdu jedinečné ztvárnění a projev, který si nespletete. V Lidské bytosti si vyhrál s každým detailem a jeho oblíbená hrůza prostupuje panely pomalu jako tma na hřbitově mezi popadanými starými náhrobky a plnými hrobkami.

Zásadní je i povídka poslední, a to Ektoplazmatický člověk. A to hned ze dvou důvodů. Tím prvním je, že se jedná o zcela zásadní příběh pro Johanna Krause, neboť zde odhalíme celý jeho původ a důvod jeho formy. No asi bych nechtěl být médiem. Tím druhým důvodem je to, že po práci na této povídce byl výtvarník Ben Stenbeck pozván scénáristy k tvorbě série Baltimore – a pokud jste jí nečetli, styďte se. Stenbeck umí perfektně dotvářet atmosféru scénáře a skvěle si hraje s čtenářem, ať už se jedná o postavy („žrout“ je naprosto boží a hlavně jeho proměna), ale i o prostředí okolo.

Autorům se podařilo na konec série vytvořit vskutku důstojnou tečku za velmi povedenou sérií. Ú.P.V.O. po celou dobu udrželo vysokou laťku a kvalitu a ani v poslední knize tomu není jinak. Všechny čtyři příběhy vás chytnou za srdce, trochu vyděsí, občas překvapí, ukážou akci i emoce. Zkrátka je v nich všechno, co dělá tuhle sérii tak dobrou. Mignola má svůj svět skvěle propojený a fungující a jeho propojení knih by mu mohl leckterý autor závidět.

Za pozornost stojí též skicář na konci knihy, kde se dozvíte něco více o myšlenkových procesech při vzniku povídek, ale i o práci autorů. Je zajímavé sledovat, jak na to jde každý jinak a jak se zároveň všichni snaží udržet vzájemně fungující chemii a naladění. Opět smekám před Mignolou, že udrží vše pevně pohromadě, i když do svého světa pustí jiné autory a jejich nápady.

Můžete si říkat co chcete, ale v tomto případě patří vydavatelství Comics Centrum velká poklona a upřímné díky. S Ú.P.V.O. jsem osobně začal v roce 2015, když vyšel Žabí mor. A tam začala má láska pro komiksy. Série neměla lehký start, zájem o ní byl velmi vlažný (spíš mrazivý) a bojovala o přežití. No a teď tu máme konec roku 2022 a od vydání prvního dílu uplynulo 14 let (2008 – Dutozem a další povídky) a my se dočkali kompletu. Konečně je čas přečíst si hezky všechno znovu a najednou a užít si komplexní a promyšlené propojení všech prvků a postav v jednom uceleném vyprávění a všech těch povídkách a příbězích. Děkuji!

Lidská bytost sice nese číslo 17, ale klidně se může jednat o první knihu ze světa a seznámení se s postavami. A ve finále to možná bude lepší seznámení se, než se skutečně první knihou. Lidská bytost představí hlavní postavy, uvede čtenáře do dění a hravě se na ní dá dále navázat. Nikdy tak nebyla lepší možnost, kdy začít číst BéPéeRDé!

Chcete větší doporučení? Už jsem Vám říkal, že je tu i Hellboy? Jo? A o vlkodlakovi jsem se zmínil? Tak šup do čtení!

 

Ú.P.V.O. 17: Lidská bytost

 

Scénář: Mike Mignola, John Arcudi, Scott Allie

Kresba: Richard Corben, Guy Davis, Karl Moline, Ben Stenbeck, Andy Owens

Barvy: Ben Stenbeck, Dave Stewart

Vydavatelství: Comics Centrum

Rok vydání: 2022

Překlad: Alexandra Niklíčková

Počet stran: 144

Formát: pevná vazba s přebalem, 158 x 239 mm

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: