Watergate

Ani prezident Spojených států amerických si nemůže dělat co chce, když se za ním plíží odhodlaní novináři. A nebo se dokáže všech obvinění zbavit a poschovávat důkazy?

Rok 1974, USA - do té doby prakticky nepředstavitelná věc, prezident právě rezignuje na svůj úřad. Ne že by to dělal jen tak, ale odvrací tím hrozbu tzv. impeachmentu, tedy v kostce řečeno žaloby na jeho odvolání. Jenže co vedlo k tomuto konečnému rozhodnutí? Na to se musíme vrátit do roku 1972. V tomto roce byla v sídle demokratické strany v komplexu Watergate zatčena skupina údajných zlodějů za pokus o vloupání. Vše z počátku vypadalo (a mělo vypadat) jako zcela běžná loupež, jakých se každý den dějí desítky či spíše stovky po celém světě. Jenže proč právě zde?

Tato otázka a celé pozadí vloupání vyprovokovala dvojici novinářů Boba Woodworda a Carla Bernsteina k investigativnímu vyšetřování, díky kterému postupně odhalili napojení údajných zlodějů na administrativu prezidenta Richarda Nixona z republikánské strany. A skandál s pokusem o odposlouchávání a tajné získávání informací o druhé straně byl na světě. Celé dva roky trvalo vyšetřování, získávání důkazů a snaha o odhalení. A na druhé straně snaha o zmaření a zatajení důkazů. Dva roky které změnily USA a vytvořily bitvu mezi Nixonem a jeho administrativou a nezávislými novináři na straně druhé. Dva roky Aféry Watergate.

Upřímně mě asi nikdy nenapadlo, že bychom se mohli dočkat deskoherního zpracování této „slavné“ události. A pak v roce 2019 spatřila světlo světa hra Matthiase Cramera s jednoduchým názvem - Watergate. A kdo jiný se jí mohl na českém trhu ujmout, než David Hanáček a jeho Fox in the Box, že ano?

Watergate je kartami řízená hra pro dva hráče s doporučeným věkem 12+ a herní dobou okolo 30-60 min. A musím říct, že opravdu někdy skončíte do té půl hoďky jako nic, někdy se přetahovaná táhne plných 60 minut. Jeden hráč se ujme role novinářů ve snaze usvědčit Nixona z kompletu jeho propojením se svědky, druhý se jim v tom naopak v roli Nixonovi administrativy snaží zabránit a získat dostatečný politický vliv pro vítězství.

 

Čím usvědčit prezidenta?

Celou hru najdete v poměrně malé krabičce, které dominuje hlavně samotný název hry a kombinace tmavých barev, doplněných o siluetu prezidenta či komplexu Watergate. Ostatně v podobně tmavém barevném duchu se nese i obsah hry.

Obligátní pravidla doplňuje herní plán, který vypadá jako korková nástěnka na důkazy, kterou vidíte v každém druhém retro filmu (nebo ve služebnách současných policejních stanic u nás). Na „nástěnku“ budou hráči postupně umisťovat hlavně kartónové žetony důkazů a svědků - jeden hráč se s jejich pomocí bude snažit usvědčit prezidenta, druhý naopak zatajováním mařit jeho snahu. A protože se důkazy losují náhodně na každé kolo, o čemž budu mluvit dále, je zde i praktický plátěný pytlík. V neposlední řadě najdou hráči pod víkem devět rudých žetonů vlivu a jeden bílý žeton iniciativy,

Tím hlavním, bez čeho by se hra samozřejmě neobešla jsou karty. Nečekejte žádný klasický rozměr, ale všechny karty ve hře jsou možná trochu překvapivě velké v tarotových rozměrech, díky čemuž se na ně jednak vejde množství informací přehledně, jednak to zkrátka skvěle vypadá. Karty jsou rozdělené na dva balíčky po dvaceti - pro každou stranu logicky jeden a každý trochu jiný. Zbylá čtveřice je rozdělena mezi kartu iniciativy, nápovědu a dvojicí karet vlivu pro Nixona a novináře. Věc která působí velmi dobře a umocňuje atmosféru jsou jednak použité dobové černobílé fotografie, a také font textu podobný klasickým psacím strojům - zkrátka dobová atmosféra zaručena.

Když se podíváte na soupis komponent, může se leckomu zdát, že toho není mnoho. A ona je to v podstatě pravda - balík karet, jeden plán a hromádka kartonových a dřevěných žetonů. Ale není třeba se bát, protože s tím málem se autorovi podařilo vytvořit opravdu skvělý zážitek, kde každý dílek má svůj význam a smysl.

 

Vinen nebo nevinen?

Než se pustím do herních mechanismů, napíšu větu, kterou asi uslyšíte u her od „lišky“ úplně poprvé (a možná i naposledy) - pravidlově není Watergate vůbec složitá hra, ba naopak je až geniálně jednoduchý. Ovládnout hru to už je ovšem něco jiného.

Doprostřed stolu se před partií rozloží herní plán, k němu se položí karta iniciativy, nápovědy a žetony vlivu s žetony fotografií svědků. Jeden žeton vlivu a žeton iniciativy se položí na prostřední místo stupnici. Každý hráč obdrží jeden balíček dvaceti karet, zamíchá ho a dobere si buď 4 nebo 5 karet, dle určení prvního hráče. Hráč za Nixonovu administrativu si zároveň k sobě vezme sáček s žetony důkazů a náhodně a tajně 3 z nich vylosuje a lícem dolů je položí opět doprostřed stupnice. A může se hrát.

Každé herní kolo se skládá ze tří částí. V úvodní fázi si hráči dobírají karty a losují nové důkazy. Čili pro první kolo máte tuto část po přípravě hotovou.

V druhé části hráči hrají karty z ruky. Každý hráč vždy zahraje jednu kartu z ruky a následuje soupeř. Karty lze zahrát dvojím způsobem:

1. jako hodnotu - tedy dle čísla v rohu karty posunete buď jedním z dřevěných žetonů nebo žetonem důkazů. Důkazy jsou primárně tří barev - žluté, zelené a modré, ale některé jsou dvoubarevné. Každá karta obsahuje označení, kterou barvou lze pohybovat po stupnici. Nixon to má snadné hned od začátku, protože ví, které důkazy jsou v „nabídce“, ale novinář se musí ptát a z počátku tak trochu střílí do slepa. Naštěstí pokud důkaz dané barvy na stupnici není, nic se neděje a hodnota nepropadá a lze pohnout jiným žetonem. Navíc ve chvíli kdy Nixon důkazem pohne, musí odhalit jeho líc. Logicky tak barva důkazů vyjde velmi brzy najevo.

2. jako akci -  kartu zahraje hráč nikoliv pro její hodnotu, ale pro využití akce na ní popsané. Ty jsou často velmi silné, ale zároveň mnohdy nutí hráče k úplnému vyřazení karty ze hry, což při omezeném balíčku je třeba velmi dobře zvážit, zda se to hlavně v prvních kolech hry vyplatí, i když to na druhou stranu může přinést poměrně velkou výhodu. Ostatně to je jeden z důležitých aspektů hry - dobré načasování akcí.

Poslední částí kola je fáze zhodnocení. Při té si hráči postupně v určených krocích rozeberou žetony důkazů, iniciativy a vlivu, podle toho zda se jim je podařilo přetáhnout na svou stranu stupnice. Žetony důkazů se pak ještě umístí na herní plán - novináři lícem nahoru, Nixon lícem dolů.

Podmínky vítězství jsou asymetrické. Prezident Nixon a jeho administrativa vyhrají, pokud se jim podaří získat 5 žetonů vlivu či pokud žetony vlivu v zásobě dojdou, což se nám ale zatím nikdy nepodařilo. Novináři naopak musí na nástěnce spojit pomocí řetězu důkazů dva informátory, tedy jejich lícem vzhůru umístěné fotografie, s prezidentem uprostřed. 

A to je herně v podstatě vše. A teď zcela vážně, četli jste někdy pravidlový popis hry od lišky takhle krátký? Přitom je to ale pořád hluboce taktická hra o neustálém přemýšlení, vyvažování a odhadování soupeře. Ale to už jsme u hodnocení.

 

Vinen! Nevinen?

Nebudu to dlouho natahovat - Watergate je prostě skvělá hra, která si zaslouží samou chválu a absolutní hodnocení. Na našem trhu v podstatě nenajdete podobnou hru a rozhodně jí řadím mezi top3 hry pro dva hráče. O to víc, že jí zvládnou i méně zkušení hráči a není problém jí použít i jako vstupní hru pro složitější tituly.

Hra pro dva, politický souboj, přetahovaná, dvojí použití karet, co i to tak připomíná? Že by Studenou válku? No dobře, srovnávat tyhle dvě hry je asi jako srovnávat motorku a kamion. Oběma se dostanete z bodu a do bodu b, ale tam podobnost končí. Zatímco SV je velká, komplexní hra na několik hodin s velkým množstvím karet, tak Watergate je rychlá přetahovačka, zahraná do hoďky s podstatě menším množstvím karet. A přesně tohle je to největší plus - 20 karet se totiž každý rychle naučí a přesně ví, co mu může přijít a jak co zahrát. Zkrátka do hry proniknete rychle, ale každou další partií máte stále co objevovat a dostáváte se hře tak říkajíc pod kůži. Z počátku se může zdát lákavé využívat silné události, ale pak zjistíte, že v pozdějších kolech taháte za kratší konec a zbývají vám jen karty s nízkou hodnotou a nejste schopni získat důkazy nebo vliv. Musíte tedy neustále zvažovat kterou část karty a kdy využít, přijít na ten nejvhodnější okamžik.

Watergate je, jak už jsem zmiňoval, neuvěřitelně přístupná hra. A hráče ani nemusí bavit téma. Můžete si teď kroutit hlavou, ale vyzkoušel jsem hru na třináctileté spoluhráčce a po prvotním odmítání jsme nakonec hru hráli v podstatě týden v kuse, jen otáčeli role novinářů a Nixona. Dokonce si nakonec doplnila i politicko-historické vzdělání. No není to plus?

Povedené je zpracování hry. Komponent není mnoho, ale každý plní svou funkci perfektně a tematicky. Povedené jsou velké karty se strojovým písmem, které obsahují doslova všechno a není třeba nic dohledávat v pravidlech. Ostatně ty jsou dobře napsaná a po první hře už se do nich nepodíváte.

Strašně silné je spojení hry a tématu. A to je skvělé. Opravdu máte pocit, že se tajně plížíte a v temných uličkách se scházíte se svědky a hledáte důkazy, na druhé straně pálíte důkazy, mažete pásky a likvidujete opozici.

Setkal jsem se s názorem na nevyváženost stran ve hře. Osobně ten pocit nemám. Z počátku to vypadalo na převahu Nixonovi strany, následně se procentuální úspěšnost přesunula k novinářům, ale jakmile jsme při pravidelném hraní se spoluhráčem pronikli do obou balíčků a věděli, co čekat a jak hrát, objevila se velká vyrovnanost. Vyhrát mohou obě strany a i když to třeba vypadá, že jedna ze stran už má jasně nakročeno k vítězství, může se správnými tahy vše obrátit na druhou stranu.

Zkrátka co dodat - chcete dokonalou hru pro dva? Pořiďte si Wategate, rozhodně své investice nebudete litovat ani chvíli.

 

Koupit se slevou u Fox in the Box!

 

Watergate

Autor: Matthias Cramer

Vydavatelství: Fox in the Box

Rok vydání: 2020

Počet hráčů: 2

Věk: 12+

Herní doba: 30-60 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: