Zatmívačka

Geniální duo Ed Brubaker a Sean Phillips servírují ve spolupráci s BB artem svůj další noirový chod. A tentokrát hned aspiranta na komiks roku. Vítejte v Hollywoodu, vítejte v Zatmívačce.

Hned na úvod si dovolím krátké upozornění - v tomhle článku budu možná (a víc než pravděpodobně) nad knihou slintat a hýkat nadšením víc než obvykle. Sice nerad, ale ono to zkrátka jinak nejde.

Ed Brubaker je bezesporu jedním z nejlepších komiksových scénáristů tohoto milénia. Nemusíte jeho tvorbu mít rádi, ale tenhle fakt těžko můžete popřít. Criminal, Fatale nebo originální zpracování Captaina Ameriky je jen krátký výčet jeho děl. V podstatě vše, na co Brubaker sáhne se mění ve zlato. A i když toho vyšlo na našem trhu již hodně, tak Zatmívačka je počinem trochu jiným, jak rozsahem, tak i zpracováním či příběhem. Proč? Třeba protože Zatmívačka není jen dalším komiksem z řady, ale živým vyprávěním pro dospělé, které by se neztratilo ani na filmovém plátně nebo v klasické románové podobě.

Navíc když ještě řeknu, že se k Edu Brubakerovi v Zatmívačce připojil kreslíř Sean Phillips, který s ním pracoval už třeba na zmíněném Criminalu nebo Fatale, musí vám být jasné, že Zatmívačka nemůže být špatnou knihou. Vždyť z tohohle tvůrčího dua nikdy nic špatné a slabého nevzniklo.

A ano, je to opět noir ve své nejčistější (nebo nejšpinavější) podobě. Takže o co vůbec jde?

Hollywood roku 1948. Továrna na sny zažívá jedno ze svých zlatých období - peníze se točí, nespoutaný noční život a večírky, zkorumpovaná policie, mafiáni, americký sen. Na druhou stranu ale země svobody právě prožívá jedno ze svých temnějších období honu na (i údajné) komunisty, kdy i pouhé ukázání prstu a označení za pomocníka sovětských aparátčíků vám vyneslo minimálně výslech, v horším případě opovržení a pořádnou sledovačku z FBI. Zkrátka Studená válka se rozjížděla na plné obrátky.

Právě v této době se jedno z hollywoodských studií, zůstávající ve stínu větších hráčů, snaží dokončit svůj ambiciózní projekt v čele s budoucí velkou filmovou hvězdou Valerií Sommersovou. Jenže osud stojí proti. Hlavní hrdina Charlie Parish se probouzí v neznámém bytě po velmi bujarém večírku a prohýřené noci s pořádnou kocovinou, prázdnou hlavou a bohužel i Valerií bez života ve vedlejším pokoji. A protože se mladá hvězdička očividně nestala pouhou obětí nehody, hrozí pořádný skandál. Úkol zní jasně - tohle si studio nemůže dovolit a film se musí dodělat.

Smrt Valerie je zaonačena a prohlášena za sebevraždu. A vše by mohlo v relativním poklidu pokračovat, že ano? Jenže asi vám dojde, že takhle snadné to nebude a rozjíždí se příběh Charlieho hledajícího pravdu, vzpomínky, odpovědi a zbavit se toho nepříjemného hlásku v hlavě, našeptávajícího něco o možné spoluvinně. Noirová detektivka v kulisách Hollywoodu se může rozjet naplno. Nebo spíš pokus o detektivní vyšetřování, obracející se spíš v sérii katastrof a dalších nových trablů hlavního protagonisty. Ale víte co? Přečtěte si to dál raději sami, byla by škoda přijít byť jen o jedinou část příběhu.

Asi nemá cenu tvrdit, že je Zatmívačka nejoriginálnější žánrová kriminálka, kterou jste kdy četli. Má mnoho světlých a skvělých momentů a perfektně otevřený závěr, ale stejně se občas nezbavíte pocitu lehkých klišé a opakujících se prvků. Jenže Brubaker není jen mistrem příběhů. On je totiž géniem atmosféry a postav. Při čtení Zatmívačky se v duchu zcela propadnete do „magické“ a šílené doby konce 40. let, kdy na jednu stranu bují bujaré a bezuzdné veselí, ale na druhou vše obklopuje velmi dusivý povlak a atmosféra strachu z neznámého a nejistoty. Na jednu stranu byste okamžitě chtěli skočit do obleku a vydat se na jeden z rozjetých večírků, ale na druhou byste absolutně vůbec nechtěli zažít odvrácenou tvář továrny na sny, která člověka tak maximálně svlékne, vyždímá a tak jak ho pán bůh stvořil, vyhodí na ulici.

Další věcí, která neodmyslitelně patří do vytříbeného a jedinečného Brubakerova příběhové koktejlu jsou postavy a jejich vykreslení a charaktery. Tady nic není černobílé, neexistuje prvoplánově dobrý hrdina a strašně zlý záporák - ano, sice si najdete jak oblíbence, tak ty které zase tak rádi mít nebudete, ale na konci více méně zjistíte, že v podstatě chápete pohnutky všech a nemůžete nikoho odsoudit, protože všichni se vám dostali nějakým způsobem do hlavy - aneb kdo je bez viny, ať hodí kamenem, že?

Pokud je Brubaker géniem scénáře, tak Sean Phillips je géniem kresby. Jeho vyobrazení starého Hollywoodu je mistrná pochoutka a grafické orgie, využívající skutečné dobové kulisy, smyšlené doplňky, ale i reálné historické postavy. To vše zabalené do odstínovaného kabátku sázejícího - jak také u noiru jinak - na tmavší odstíny, kombinující dominující černou, šedou či tmavě modrozelenou. K tomu si připočtěte velmi originální práci s panelováním rozvržením různých dějových linek mezi sebe, což ovšem vůbec nepůsobí rušivě, a máte zde jeden z přesvědčivých důvodů, proč je komiksové médium tak skvělé a nepatří jen do ruky teenagerů čtoucích o Batmanovi či X-Menech.

S velkým vděkem a smeknutím pomyslného klobouku kvituji to, že se v BB artu nebáli a Zatmívačku vydali v jednom velkém obsáhlém svazku a nekouskovali příběh do několika knih. Tohle je totiž příběh, který si luxus deluxe vydání jednoznačně zaslouží, a i když ho většina čtenářů nebude určitě číst na jeden zátah, pocit z té „bichle“ v ruce a v knihovně je k nezaplacení. A svůj vliv na jedinečnost díla má i množství bonusového materiálu, zařezaného na konec.

Konkurence je letos obrovská. I přes nepříjemnou krizi okolo viru letos vyšla řada skvělých komiksů. Přesto se nebojím označit Zatmívačku jako jeden z nejlepších, ne-li nejlepší knihu letoška. No dobře, na první pozici není jen protože jsem nerozhodný, ale velmi vyrovnaná a těsná TOP3 je to určitě. Spojení dua Brubaker - Phillips opět zafungovalo dokonale a na stránkách Zatmívačky dostáváme noirové příběhové i grafické orgie, nad kterými musí nadšeně vřeštět srdce každého fanouška komiksů.

 

Koupit se slevou v Comics Pointu!

 

Zatmívačka

Scénář: Ed Brubaker

Kresba: Sean Phillips

Vydavatelství: BB art

Rok vydání: 2020

Překlad: Štěpán Kopřiva

Počet stran: 400

Formát: 168 x 258 mm, pevná vazba s přebalem

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: