Není tomu tak dávno co jsme recenzovali románovou prvotinu tuzemské autorky Venduly Burnhoferová, která z této zkoušky vyšla na výbornou. Nyní čeká stejný křest ohněm dalšího českého autora. Tentokrát se podíváme na román Frost Oskara Fuchse.
Hlavní postavou je válečný mág Frost. Jak během čtení zjistíme, tak váleční mágové jsou „nadané“ bytosti. ne tak zcela lidské, které mimo dlouhověkosti vládnou množstvím užitečných schopností. V případě našeho hrdiny jde mimo magii (která je vlastně manifestací vůle mága) také o instiktivní sžití s jeho zbraněmi. Umíte si určitě představit, že i když těchto individuí není na světě mnoho, tak jde o sakra nebezpečný floutky a právě proto existuje jakási tajuplná organizace, pro kterou tito mágové pracují. A samozřejmě eliminují ty, kteří pro naši agenturu nepracují. Například pokud se probudí staří mágové z legend o založení Brna. Právě takovou misí totiž náš příběh začíná, ale zdaleka nekončí.
Na relativně malém stránkovém rozsahu začal Oskar Fuchs rozjíždět absurdně akční jízdu, kterou k oblibě přivedli především Kulhánek a v poslední době jí dělá čest řezník z Bruntálu, mistr Kotleta (jednou jsem ho málem nařkl z toho, že jeho kniha má i myšlenku, ale pod výhružkou jsem toto nařčení stáhl). A musím říct, že první polovina knihy, kdy Frost řeší krizi v Brně, tak působí jako celkem nadějný padawan tohoto žánru. Jistě přejdu i fakt, který mě naprosto nevyhovuje, že všechny ženy z hlavního hrdiny vlhnou jak lndýnský počasí a mají vizáž superhrdinek z comicsů, to totiž podle některých k tomuhle subžánru tak nějak patří. Co už se ovšem nedá přejít, je to, kudy se vydává autor v druhé polovině knihy. Příběh najednou přestává dávat smysl, postavy se objevují tak nějak zničeho a vůbec to celé působí, jako by chtěl jen tak nějak narychlo slepit co nejšílenější věci, které ho napadnou. Včetně dalších zbytečných sexuálních scén. Velkým zklamáním také bylo provedení Frostovi pomsty (snaha o dostatečné vyhnutí spoilerů), která mi přišla uspěchaná a tak trochu odbytá.
Díky faktu, že druhá polovina a konec jsou méně vydařené, než polovina první, tak Frost zanechává pachuť, která není zrovna příjemná a pocit z dočtení je velice podprůměrný. Ovšem naděje v Oskara Fuchse určitě nezhasíná, protože první polovina knihy byla zábavná a měla drajv. Autor se ovšem pustil do žánru, na kterém si už nemálo autorů vylámalo zuby a to včetně samotného Kulhánka, jehož Vyhlídka na věčnost rozhodně neudělal dobrý dojem.
Frost je zkrátka prvotina se všemi chybami, které k tomu patří, takže nad Oskarem rozhodně nelámeme hůl a jsme zvědaví s čím přijde příště.
PŘEČTĚTE SI UKÁZKY: UKÁZKA JEDNA, UKÁZKA DVĚ
Autor: Vojtěch Rabyniuk Thunair