Klec duší

Vítejte ve Shadraparu! Velkolepé výspě lidské civilizace! Největším a nejoslnivějším z měst, kde se ve stínu Zbraně krčí jak bohatí, tak ti nuzní. Lepší místo k žití si ani nedovedete představit! Aby také ne, když je to poslední město na Zemi. A náš hrdina? Ten je ze Shadraparu vyhoštěn!

Prosím, seznamte se: Stefan Advani. Mladý floutek, který ledva začal sbírat zkušenosti o tom, jak to na světě chodí. Trochu zhýralý, trochu sebestředný a trochu dekadentní naiva, který se ale nebojí místo velkých svalů ukazovat svůj strach. My ho potkáváme na trestanecké lodi, jež ho odváží na Ostrov: druhou poslední výspu lidského pokolení. Jenže zatímco Shadrapad je město, Ostrov je vězení.

Klec duší je svébytnou dystopií se vším všudy. Není to typické postapo, byť nad všemi živými tvory krouží smrt: Slunce pomalu vyhasíná, oceány jsou chemické břečky plné jedu a mimo hradby Shadraparu se nachází tajuplná džungle kypící nebezpečným životem. Pokud ale čekáte, že lidský druh se jen tak nevzdá a dobude Zemi zpět z područí přírody, jste na omylu. V románu Adriana Tchaikovského totiž lidé zůstali lidmi - jejich život se točí kolem dluhů, drbů a zahálky.

Lidstvo se uzavřelo; S čekáním na konec světa se pak tváří, jakoby se nic nedělo. Propadá se hlouběji po spirále dekadence. A jakékoliv novátorské nápady narušující status quo jsou nez milosti trestány. Náš hrdina - tedy, on to není typický hrdina bez bázně a hany - tedy náš vypravěč je křehký měšťáček. Obzvláště ve  srovnání s hrdlořezy, kterých je vězení plné. Pokus o útěk? Do nitra nepřátelské džungle? Kdepak! Na Ostrov se našinec posílá na doživotí. Jestli to bude za týden či za deset let, to už záleží na každém vězni. 

Adrian Tchaikovsky se u nás skvěle zapsal romány Děti času, Psí vojáci či Ocelová šlechta. Klec duší není vyjímkou. Stefan Advani sice není klaďas, který vám přiroste k srdci na první dobrou, ale je to člověk. Obyčejný, oplývající lidskými vlastnostmi, které se nebojí ukázat. V podstatě všechny hlavní postavy, které se v knize objeví, upoutají vaši pozornost. Některé budete mít rádi, jiné nikoliv. Devízou tohoto románu je zejména sepjetí se čtenářem skrze činy našich protagonistů. Svět na pokraji zkázy je už jen příjemnou třešničkou na dortu kvalitní četby. Na hluchá místa v knize nenarazíte - buď se spolu se Stefanem snažíte přežít na Ostrově, nebo vzpomínáte na bláhovost, která vás na Ostrov zavedla. Na všechny přátele, které jste poznali a ztratili. Na hrůzy světa i jeho neustálý koloběh boje o přežití. 

Základní myšlenky knihy jsou ovšem jasné. Shadrapar: poslední město. Všude kolem smrt. Autor umě předkládá svět, který láká. Láká každého dobrodruha a scifistu a já mám pořád chuť dozvědět se o něm víc. Prozkoumávat ruiny, skrývat se před tajemnými Marcanthy či obřími kraby. Je to ale stále jen prostředí, které nám servíruje dozrávání Stefaan Advaniho, jehož jsme na pětistechpadesáti stranách svědky. Je to poutavé i nápadité a já se brzy přistihl, že mi Stefan přirostl k srdci víc, než jsem byl ochoten si přiznat. Román samotný není omezen věkem čtenářské obce, nicméně vás zcela jistě osloví i v případě, že už dystopické romány nějaký ten pátek hltáte. Chytlavý, zajímavý, místy okořeněný dávkou britského humoru. Tchaikovsky ve své nejlepší formě.

Klec duší

Adrian Tchaikovsky

Nakladatelství: Planeta9

Rok vydání: 2020

Překlad: Milan Pohl

Formát: 200 x 135 mm

Počet stran: 568

Provedení: Hardback s přebalem

Autor: Robin Podéšť RaptoR