Okultace - Lovecraftoský horor v novém

recenze

Lovecraftovský horor je dneska už taková kouzelná formule. Ohání se jí kdejaká volovina, ve který se mihne Cthulhu nebo byť jen nějaká ochapadlená entita. Tvoří se tak spousty děl pochybné kvality, ale i mezi tímto balastem se objevují perly. Jednou z nich je i autor Laird Barron.

Přestože u nás byl Laird již několikrát publikován, tak Okultace je první knihou čistě od tohoto autora. Ačkoliv má na kontě již dva kratší romány, tak je stále známý především jako povídkář a právě povídkovou sbírkou je i Okultace. Nebudeme si rozhodně vyprávět o každé povídce zvlášť, ale dva hilighty bych určitě rád zmínil.

Strappado

Jediná povídka, která nenese nadpřirozený motiv a možná právě proto je tento krátký příběh ten, který na vás může dolehnout nejvíce. Vypráví o dvou milencích/přátelích, kteří se potkávají během pracovních cest různě po světě a oddávají se společně vášni. Jedno takové setkání se odehraje v Jižní Americe a pro jeho zpestření se rozhodnou vyrazit na performance guerilla umělce, který je po celém světě nejen známý, ale v mnoha státech také hledaný a trestně stíhaný. Uprostřed chudinských slamů se ovšem rozjařená nálada bohatých diváků začne měnit na pomalu se plížící nejistotu a děs. Představení začíná! Pokud nevíte co je Strappado doporučuj rozhodně „vygůglit“ ;)

Okultace

Krátká povídka, která dala název celé sbírce a na mě osobně udělala největší dojem. Mladík se svou milenkou se nachází v motelu, kdesi v poušti a užívají si alkoholu, sexu a vůbec všech těch věcí, které mladí lidé na cestě dělají. Mimo tyto běžné záliby mají ovšem ještě jednu, ne tak obvyklou kratochvíli. Zatímco spolu leží v posteli a pozorují tmavou skvrnu na zdi, tak si vypráví strašidelné historky. Ale je možné, že to nejsou jen historky? A že to není jen skvrna na zdi?

Klasický Lovecraftovský horor pracoval hodně s mystériemi a strachem z neznámého. Děsy, které H.P. představoval ve svých knihách byly často tak nepozemské a kosmické, že stačil letmý pohled na ně, aby protagonista příběhu zešílel a jejich popisy jsou tak většinou jen mlhavé kakofonické obrazy. Napsat dnes takový horor, v dobách internetu, vědy a vědomostí doslova na dosah ruky, je velmi obtížné a jen málokdo to zvládne (z comicsů můžeme jmenovat například Alana Moora a především pak Providence).

Laird Barron se ovšem řadí mezi sortu autorů ještě vzácnější než právě zmínění, protože píše moderní Lovecraftovský horor. Navodit v dnešní době pocit strachu, nejistoty a mnohdy i znechucení, které se čtenáře zmocňovali při popisu nezemských bytostí Cthulhu mýtu, není vůbec jednoduché. Jsme dva kliky myší nebo poklepání prstem na display telefonu daleko od čehokoliv na co si jen zdravá i degenerovaná mysl dovolí pomyslet. Barron ovšem dokázal v každé povídce více či méně zpracovat motivy, které jsou sice každému známé, ale díky nim nám otevírá bránu k neskutečným hrůzám. K dosažení kýžených pocitů velice rád využívá jisté lascivnosti a v neposlední řadě i homosexuality. Jistě dneska přece nikdo není homofób, ale při zvolení správného jazyka a obratů bude mít vždycky čtenář pocit, jako by to bylo trochu nepatřičné.

Další velice silnou stránkou Barronových povídek jsou závěry. Umí každou jednotlivou povídku přivést na úplnou hranu a jít za ní. A to je přesně to co Lovecraftovský moderní horor potřebuje, překročit vlastní stín a ukázat nám jiný pohled na to nepopsatelné zlo plovoucí vesmírem, nechat nás nahlédnout o kousek dál než otcové mýtu Cthulhu H.P. Lovecraft a R. E. Howard, o maličký kousek dál, který bohatě stačí aby tento žánr mohl opět fungovat a přinášet příjemné i nepříjemné mrazení strachu další generaci fanouškům hororu.

KOUPIT OKULTACI HNED TEĎ!

Autor: Vojtěch Rabyniuk Thunair