Více než lidé, méně než Kuttner

Nakladatelství a vydavatelství Laser books nás pravidelně zásobuje knihami z pole sci-fi literatury. Ať už novými romány, nebo léty prověřenými kousky z rukou mistrů žánru. Do té druhé kategorie patří i Henry Kuttner a jeho nová povídková sbírka Více než lidé.

Henry Kuttner patří mezi mistry žánru vědeckofantastické literatury. Nemá sice tak zvučné jméno jako I. Asimov či A. C. Clarke, ale díky svým povídkám, které využívají fantastiku na svou dobu dosti originálním způsobem, si Henry Kuttner získal miliony fanoušků po celém světě. Pátá samostatná kniha se ale od těch předchozích trochu liší.

Kniha samotná je rozdělena na dvě části, totiž Mutant a Hogbeni. Obě zahrnují cykly povídek, které původně vycházely pouze časopisecky. Podívejme se na ně blíž.

Série pěti povídek, které později vyšly souhrně pod názvem Mutant, se poprvé objevily na stránkách časopisu Astounding v letech 1945 - 1953. Jedná se o cyklus popisující svět po Velké válce (jak jinak než nukleární), která vyhladila většinu populace Země a měla ještě jeden vedlejší efekt - dala vzniknout rase telepatů, tzv. Lysáků, kteří se snaží žít ve společnosti bežných lidí a moc nevyčnívat. Neustále se totiž obávají lynče kvůli svým telepatickým schopnostem i fyzickým odlišnostem. Je zajímavé sledovat nutnost přizpůsobení se ze strany nadřazenějšího (ale početně slabšího) tvora. Samozřejmě i mezi Lysáky se najdou radikálové, kteří chtějí vládnout světu. Lysáci tak mezi sebou vedou válku, o které se ale obyčejní smrtelníci nesmí dozvědět...

A zde jsem narazil na blok, od kterého jsem se nemohl do konce Mutanta oprostit. Mezi roky 1942 a 1944 totiž v témže časopise jako Mutant vycházely i povídky od Isaaca Asimova. Povídky o Nadaci. Pokud slavnou Nadaci neznáte, trochu vám jí přiblížím. Nadace je série románů pojednávajících o pádu Galaktického impéria a příchozí době temna, jejíž trvání geniální matematik Hari Seldon předpověděl na 40 000 let. Ustanovil proto zvláštní Nadaci; skupinu vědců s telepatickými schopnosti, jež měli zkrátit chaos na co nejmenší míru... Podobnost čistě náhodná?

To je otázka, jíž jsem se nezbavil. Sám Henry Kuttner se v první Lysácké povídce odkazuje na Asimova pomocí "psychohistorie". Nejedná se o přebarvený plagiát, ale originalitě, jíž si na Kuttnerovi cením, to dost ubírá na lesku. I stylem psaní Mutanta to je méně než typický Kuttner, jehož měl český čtenář tu čest poznat. Knihy H. Kuttnera které u nás již vyšly jsou totiž humorné. Styl jeho psaní je svérázný, spíše si ze čtenáře i vědy dělá šprťouchlata na rád nás nechá na konci zírat s otevřenou pusou (typickým příkladem je parafráze Alenky v říši divů v povídce Chrudošiví jsou Brolové). V Mutantovi oproti tomu volí vážný tón, který se ke Kuttnerovi jak ho znám opravdu nehodí. Je to jako kdyby Luděk Sobota recitoval Hamleta. Proč ne, ale jako komik by byl lepší...

Druhou část knihy tvoří Hogbeni. Povídky o Hogbenech vycházely v letech 1941 - 1949 opět v časopise Astounding. A to je můj Kuttner! Hogbeni jsou rodinou, jíž by Steinbeck popsal jako "krev Země". Totiž hospodáři, rančeři, jak chcete. V případě Hogbenů by lepším popiskem bylo, že se jednalo prostě o vidláky, rednecky nebo křupany. Se schopnostmi, které by jim mohl závidět i sám Superman. Jeden příklad za všechny: alkohol se v krvi štěpí na cukr. Všichni víme. Hogbeni jsou ale schopni ovládat enzymy tak, aby přeměňovali cukr zpátky na alkohol a prakticky tak můžou zůstat zlití pořád! Hogbeni se také snaží nevyčnívat, páč vědí, že vědátoři by na nich dělali pokusy a vůbec, že lítat jen v červených trenkách nad kostelem se nesluší. A tak žijí spokojeně v chajdě kdesi v zapomenutých krajích Kentucky. Kuttner blíže nespecifikuje čas, kdy sledujeme příhody Hogbenů, ale my se můžeme dovtípit, že začínáme v první polovině dvacátého století a jednotlivé popsané příhody od sebe dělí vždy několik let.

Jejich příhody jsou výborné a i osmdesát let od prvního vydání si uchovávají čtivost a svěžest. Hogbeni nedokáží vysvětlit jak co dělají, ale ze starých sáňek a kusu drátu jsou schopni za deset minut udělat stroj času (jediný popis, který nám Kuttner poskytnul bylo, že konec drátku musí směřovat na severo-severo-východ). Obě části knihy jou od sebe diametrálně odlišné. Zatímco v Mutanovi se Kuttner snaží o vážnou a "velkou" sci-fi s podrobnými popisky, v Hogbenech bere vědu jako čáry máry a staví spíše na osobních konfrontacích. Hogbeni jsou psány formou vnitřního vyprávění, díky němuž si uchovávají šmrnc a onen potřebný faktor X.

Povídky Mutant inspiroval Asimov a Nadace. Co inspirovalo Kuttnera k napsání Hogbenů? Trochu vám napovím: rodina buranů, jejich děda stále dupe na půdě a z pohledu na něj se vám udělá špatně. Ano, jedná se o ironickou formu novely Dunwitchská hrůza od H. P. Lovecrafta! Celá série Hogbenů je věnována Lovecraftovi, s nímž si byl H. Kuttner velmi blízký. Dunwitchská hrůza již ve mě díky Hogbenům nebude vyvolávat mrazivé chvění, ale rozhodně to stálo za to. Hogbeni jsou úžasní!

Český čtenář by ale měl mít na paměti, že to nebyl pouze spisovatel vtipných fantastických povídek, nýbrž také autor, který je právem zařazován mezi mistry žánru. Čas bohužel již zapracoval a tak série Mutant působí místy nezáživně a zarezle, ale Hogbeni vám nalijou čerstvou kořalku do žil. A tam vás bude hřát hodně dlouho.

Více než lidé (Mutant, Hogbens)

Henry Kuttner

Vydavatelství: Laser books

Rok vydání: 4/2016

Překlad: Milan Žáček

Formát: 110 x 165 mm

Počet stran: 368

Provedení: Paperback

Autor: Robin Podéšť RaptoR