A. Maleev: Zatraceně dobře kreslím Hellboye!

U nás známe kreslíře Alexe Maleeva hlavně díky omnibusu Daredevil, který u nás vydal BBart a nedávno vyšlé Vráně od Comics Centra. Právě Vrána: Mrtvá doba je velice specifická nejen stylem kresby, ale také grafickou úpravou českého vydání. Alex Maleev dorazil do Prahy ve čtvrtek 30. 10. a bude hlavní hvězdou dnešního dne na KomiksFESTu! K rozhovoru jsme se sešli v pátek.

Alex Maleev byl velice vstřícný a celý rozhovor probíhal spíše jako debata nad pivem. Rád odpovídal i na otázky, které se týkají jeho kariérních začátků před dvaceti lety. S sebou jsme měl komiksy Vrána: Mrtvá doba a Daredevil, do kterých jsme občas nakoukli. 

 

Co očekáváte od návštěvy Prahy a zítřejšího KomiksFESTu?
Že si to tady užiju. Dorazil jsem již včera, prohlédl si toto krásné město a zastavil se na Jazz festivalu. Což je zvláštní, ani jsem netušil, že tu nějaký máte, a on to byl už 36. ročník. Co se zítřka týče, nevím, co očekávat. Ale ať dorazí kdokoli, rád ho uvidím. Doufejme, že lidí přijde co nejvíce. Jsem zvyklý na USA, kde na podobných akcích je 150 000 lidí…

 

To tady čekat nemůžete.
Já vím, já vím. Ale každopádně se velice těším, hlavně na Raw Battle.

 

Jak se Vám líbí česky vydaná Vrána: Mrtvá doba?
Velice, velice. Dnes jsem se setkal s člověkem, který za tím stojí (Václav Dort, pozn. red.). Moc se mi líbí ta grafická úprava a byl bych rád, kdyby veškerou mou tvorbu u vás vydával právě on. Moc se mi líbí obálka, podle mě se jedná o nejhezčí kresbu z celé knihy.

 

Bylo pro vás obtížné pracovat s odkazem Jamese O‘Barra?
Ne. Byla to prostě práce, nebál jsem se. Bral jsem to profesionálně – to byla rada od ostatních. Emoce jsem nechal stranou, přeci jen mám svůj vlastní život. Ono to možná nevypadá jako práce, ale jakmile musíte dodržet uzávěrku, práce to skutečně je. Vlastně jsem se s Jamesem osobně setkal až poté, co Mrtvá doba vyšla. Teď si spolu povídáme a potkáváme se na CONech.  

 

Všiml jsem si, že velice často měníte styl kresby. Je to pro vás obtížné, nebo tak kreslíte přirozeně?
Protože kreslím dvacet let, rád se u toho bavím. A rád bavím své publikum. Konkrétně ve Vráně jsem použil dva různé styly, abych od sebe odlišil děj v současnosti a minulosti. Flashbacky jsem kreslil na černém podkladu bílou barvou, takže stínování jsem prováděl vlastně opačně. Rád experimentuji.

 

Na mě kresba ve Vráně působí hodně umělecky. Každý panel si umím představit jako obraz, který bych si pověsil doma na zeď.
Možná víte, že Vrána vznikala chvíli poté, co jsem vyšel ze školy. Takže jsem se hodně držel pravidel akademického umění. A strašil mě termín odevzdání. Respektoval jsem daná pravidla a zároveň se snažil experimentovat, to vše pro potěchu oka čtenáře. Kdybych se ale mohl vrátit v čase, udělal bych to lépe.

 

Většinu své kariéry věnoval Alex Maleev Marvelu, kde nejvíce spolupracoval s Brianem Michaelem Bendisem (například již zmíněný Daredevil). Součástí jejich portfolia je i motion comic (jakýsi hybrid komiksu a animovaného seriálu) Spider-Woman z roku 2009. Společně také vytvořili komiks Scarlet, který vypráví o dívce, která se na půdě USA pokouší o jakousi revoluci proti zkorumpované společnosti.

 

V jednom rozhovoru jste říkal, že byste přepracoval většinu své tvorby. Možná kromě Scarlet.
To je úplně jiná práce, kterou dělí dvacet let. Od Vrány jsem se podle mě hodně zlepšil. Přál bych si, aby u vás vycházela moje novější práce, než tyhle moje začátky (smích). Ale chápu, jsou populárnější.

 

Pokud se nepletu, používáte při Vaší práci živé modely.
Ano, dodává to kresbě na realističnosti. Například v Daredevilovi, což má nějakých šedesát čísel, jsem využil třicet různých modelů. Často využívám jako modelku svou ženu, ale v Daredevilovi sloužila každé ženské postavě jiná modelka. Komiks pak působí opravdověji. Jednou jsem dokonce použil jako model svého psa. Z blízkého okolí jsem kreslil snad každého: babičku, otce, strýce. Postavy jsou pak jedinečné. Přinášíte do svých kreseb život. Například při práci na Scarlet mi stála modelem herečka.

 

Scarlett Johansson.
Ne, ta ne, moje Scarlet je hezčí (smích).

 

Před několika lety jste pracoval na motion comic Spider-Woman.
To byla velice těžká práce. Seděl jsem u toho každý den šestnáct hodin, celé prázdniny. Tenkrát bylo v New York velice teplé léto a já o něj přišel. Bylo to náročné i proto, že po motion comicsu měl vyjít normální komiks, takže jsem kreslil jak pro seriál, tak pro komiks. Ale pro seriál potřebujete kreslit různé vrstvy (některé objekty se pohybují, jiné ne). Je to mnohem víc práce než u běžného komiksu, kde jeden panel obsahuje jedno pozadí a jedny objekty.

 

Stihl jste si tu práci alespoň užít?
Vůbec. Bylo to velice časově náročné a ovlivnilo to i můj osobní život. Ale nebyl jsem v tom sám. Dřeli i animátoři a dabéři. Nemohli jsme naanimovat pohyb úst (lip sync), na to bychom potřebovali jiná práva, takže bylo obtížné kreslit dialogy bez možnosti lip syncu. Nemůžete jen nechat mluvit mlčící hlavy, je třeba si pohrát s pozadím nebo zabírat tváře z jiných úhlů. Pro diváka by to jinak bylo nudné.

 

Teď k Daredevilovi. Když jste na něm pracoval, tušil jste, že se bude jednat o takto přelomové dílo? Přece jen je na první pohled temnější a více při zemi, než je u mainstreamu zvykem.
Ono to začalo jako práce pro pár sešitů. Akorát jsme s Brianem Bendisem skončili se sérií Sam a Twitch a přišla tahle úžasná nabídka, ze které jsem byl nadšen. První čísla jsem teprve hledal styl, ve kterém budu Daredevila kreslit.

 

Marvel vám dovolil pracovat zcela podle sebe?
Ano. Bylo to skvělé. Editoři mi nikdy nic nevrátili. Nikdo mi do práce nemluvil. S Marvelem pracuji již dlouho a oni vědí, co ode mě můžou čekat. Vědí, že odevzdám práci včas, a jak to přibližně bude vypadat.

 

A jak vlastně probíhá spolupráce s Brianem Bendisem?
On píše prakticky filmové scénáře. Jen rozdělené do panelů. Takže já si scénář vytisknu a po stranách si maluji první nástřel. Panel po panelu. Jakmile mám hotovo, projdu si scénář znovu a kreslím první skici, kde si určuji, jak bude který panel velký. Je to opravdu jen hrubý náčrt, ale pro mě je velice důležitý, protože potřebuji vidět rozložení panelů.

 

Takže vám do ničeho nemluví.
Já mám všeobecně štěstí na to, že si kreslím, jak chci. Občas někdo něco poznamená, ale neděje se mi to často.

 

A musíte vyhovět všem připomínkám?
Nemusím, mohu se zakázkou klidně seknout (smích).

 

Vy nemáte v lásce kreslení bojových scén, že?
Nemám. Jsou totiž velice těžké. Můj realistický styl kresby se těžko míchá s přehnanou akcí, která je v superhrdinském komiksu běžná. V Daredevilovi je spoustu bitek, většinou na střechách domů nebo na ulici, kde souboji přihlíží dav lidí. Kreslil jsem je prakticky jako storyboard pro film, záběr po záběru. Marvel má rád zabírání soubojů z různých úhlů a záběry zblízka, ale já rád na akci koukám jako přihlížející a zároveň chci být v ní.

 

To je podle mě jeden z důvodů, proč je tento Daredevil tak oblíbený. Realističnost. Tohle je spíše temný thriller než superhrdinský komiks.
Tak prvky superhrdinského komiksu tam samozřejmě jsou, ale je to hlavně příběh založený na postavách. Více se tu soustředíme na svět Matta Murdocka než na Daredevila. Co mě na tom baví, je fakt, že mě více zajímá příběh Matta jako člověka než jako superhrdiny. Musím přiznat, že mi chybí pracovat na podobném stylu příběhu.

 

V prosinci začne vycházet nový spin-off ze světa Mikea Mignoly - Hellboy and B. P. R. D. (u nás Hellboy a Ú. P. V. O.), ve které Alex Maleev vystupuje jako kreslíř, a to včetně obálek. O coloring se stará oceňovaný Dave Stewart. 

 

Přesuňme se k Vaší nejnovější práci. Hellboy and B. P. R. D. Řekl byste, že je pro vás čest pracovat právě na Hellboyovi?
To určitě, jsem jeho velkým fanouškem. Mikeova umělecká práce je nevídaná. A není to jen stylem kresby nebo prací s kompozicí panelů, ale jeho dílo je neskutečně konstantní. Za těch dvacet let vytvořil vskutku ucelený kus umění. Je to génius. A i když spolu běžně komunikujeme, chodíme spolu na oběd, pořád ho vnímám spíše z pohledu fanouška, než kolegy.

 

Podle mě Vaše práce velice pasuje ke světu Mikea Mignoli.
Ano, umím totiž zatraceně dobře nakreslit Hellboye (smích).

 

Je hodně zajímavé, že se Mignola vrací do padesátých let.
Vypráví vlastně o první Hellboyově misi v době, kdy byl součástí  B. P. R. D. týmu. A není hlavním hrdinou. Ale když dojde na panely, kde Hellboy je hlavní postavou, nechá mu Mike dostatek prostoru. On rád nechává postavy plout v jednobarevném pozadí, a to se mi moc líbí. Každopádně poté, co několikrát nakreslím všechny členy B. P. R. D., rád se vrhnu na nějakou akční scénu s Hellboyem, to mě moc baví.

 

Cítíte se pod tlakem, když kreslíte pod Mignolovým dohledem?
Ano (smích). Musím odvést dobrou práci a potěšit ho. Občas mi ke kresbě napíše nějaké poznámky. A když vám Mike pošle poznámky, tak svou práci upravíte. I po těch letech u komiksu ho prostě poslechnu.

 

Dnes jsme se tu bavili hodně o scénáristech. Myslíte si, že kreslíři žijí ve stínu právě scénáristů?
Scénáristé přijdou s kompletním příběhem. Oni řeší s editory, co se v komiksu bude dít. Ale nemyslím si, že se moje část bere jako podřadnější. Odvedu svůj kus práce a jsem toho díla součástí. Je pravda, že ve většině případů komiks prodává hlavně jméno scénáristy, ale s tím nemám problém.

 

Za sprostředkování rozhovoru děkujeme KomiksFESTu! a Comics Centru.

 

Autor: Ondřej Hartman Walome

Galerie: