Koblihová kalamita se nekoná

Simpsonovi mám rád. Je to nenáročné, člověk u nich nemusí přemýšlet a jednoduchým vtípkům se rád zasměje. Prostě můžete u čtení vypnout a jen se bavit. Nicméně Koblihová kalamita, kterou u nás nedávno vydala Crew, se mi místy trochu zajídala.

Jako vždy, i zde najdeme spoustu krátkých i dlouhých příběhů (celkem je jich jedenáct), ve kterých můžeme sledovat dobrodružství postav, jež mnohdy nedostanou na televizní obrazovce dostatek prostoru. Mezi nimi nechybí např. profesor John Frink, kerý je hlavním hrdinou nejdelšího příběhu, totiž cesty jedné pětidolarové bankovky, stroje času a atentátu na Abrahama Lincolna. Tento příběh má také nejblíže k filmových dílům, protože se přes celou řadu nečekaných souvislostí dostaneme ke zcela jiné dějové lince, než u které jsme začínali. Ale líbí se mi to, k Simpsonovům to patří.

Kvalita ostatních příběhů je bohužel kolísavá. Nejde o to, že byste se již nepobavili, ale některé gagy mi nepřišly vtipné, natož aby se jim zasmáli mladší čtenáři, pro které je kniha primárně určena. Jako příklad mohu uvést vyprávění, ve kterém se Homer rozhodne, že se stane bezdomovcem, protože ti vyžebrají slušný peníz. Když se to ale dozví kápo bezdomovců, raději Homera vyplatí, než aby jim kazil kšefty. Koncept celkově není chytlavý, zajímavý, natož pak vtipný.

Některým zápletkám je vlastní jistá křečovitost, např. když si Homer s Nedem Flandersem vymění domy a postupně se vtělují do charakteru svého souseda. Ned se nestane pijákem jen proto, že si oholil svůj knír, natož aby byl Homer slušný kvůli nošení zahozeného Nedova kníra. A i když jsem v Simpsonech zvyklý na ledacos, příběh Ned Simpson postrádá logiku a pointu. Jako nápad dobrý, ale nejde rozpracovat do jednoho sešitu.

Abych jen nekritizoval. Doménou, ve které jsou Simpsonovi stále skvělí a vtipní jsou parodie. Parodie na Jamese Bonda v podání malého kluka na táboře patří k tomu nejlepšímu, co si můžete v Koblihové kalamitě přečíst. Viktor Frankenstein a jeho sešité veverky mě také pobavily ("Krásně tu fušujete pánubohu do řemesla, hoši.").

Dvacátá kniha příběhů ze Springfieldu mě zklamala. I když to je možná příliš silný výraz. Jen se prostě nenaplnila má očekávání. Najdeme v ní sice dostatek gagů, ale málo těch opravdu vtipných. A pokud bych měl něco vyzdvyhnout, jsou to krátké, vypointované povídky oproti dlouhým příběhům. V těch to ve Springfieldu funguje tak jak má.

 

Zajímavosti:

Kdo byl první Simpson? Tvůrce žluté rodinky Matt Groening v tom má jasno. A vy, pokud si myslíte, že to musí být určitě Homer, jste na omylu. První postavou, která Matta napadla totiž nebyl nikdo jiný než Bart. Malý uličník, prohánějící se ulicí na skateboardu. Také jeho jméno je odvozené od "barking dog", neboli štěkajícího psa. Až poté začal vytvářet rodinu kolem Barta. Když už jsme u těch jmen, za zmínku také stojí, že prostřední jméno nejlepšího Bartova kamaráda, Milhouse van Houtena, je Mussolini.

 

KOUPIT ZDE

Simpsonovi: Koblihové tornádo (Simpsons comics dollars to donuts)

Kolektiv autorů

Vydavatelství: Crew

Rok vydání: 5/2016

Překlad: Petr Putna

Formát: 165 x 255 mm

Počet stran: 176

Provedení: Paperback

 

Autor: Robin Podéšť RaptoR

Galerie:

Kam dál?

Comics recenze

Hellboy nezklamal ani pojedenácté