Neil Gaiman - Druhá Kniha Hřbitovní

Kdybych vám řekl, že hlavním hrdinou téhle knihy je Nikdo, tak vás to asi moc nezaujme, tedy pokud jste nečetli předchozí díl či případně knižní předlohu, protože pak víte, že Nikdo Owens s velkým N není jen tak někdo natož nikdo. Comics centrum nám přináší druhý díl dobrodružství tohoto neobyčejného chlapce v Druhé knize hřbitovní!

Na začátek bych Vám důrazně doporučil jednu věc!, nečtěte Druhou knihu hřbitovní hned, ale hezky šupky koukejte znovu otevřít první díl a plynule navažte druhým. Garantuji vám, že takový zážitek je nejlepší a obě knihy slupnete jako malinu aniž byste si uvědomili, že nejde o jeden svazek. Však si vzpomeňte, jak na konci První knihy hřbitovní sedí Jackové a řeší minulost a najednou bez jediného slůvka upozornění, bez obligátního „pokračování příště“. Konec. Epické vyprávění utnuto stejně snadno, jako kdyby Vám sekyra usekla...no jdeme raději dál!

Zatímco v První knize hřbitovní se Nikdo musel vypořádávat s upíry, duchy, vrahy, vlkodlaky, ghúly a kdejakou další nadpřirozenou pakáží ve druhé knize už jde opravdu do tuhého a čeká ho něco mnohem horšího – lidé. Hned v první kapitole si totiž Nik vyprosí možnost chodit do školy s ostatními dětmi svého věku. Vzhledemu k jeho velmi dobře zvládnutým schopnostem skrývání, nenápadnosti a dalším duchařinám, které se za léta života na hřbitově naučil, mělo být chození do školy jen dalším kanálem, kde se naučí co nejvíce věcí. To bychom ale nesměli mluvit o Nikovi, který když vidí šikanu nedokáže zůstat skrytý a začne se angažovat. A když se angažuje, začnou si ho ostatní všímat a to může vést jen k problémům. Později se v příběhu navíc vrací jedna stará známá s předchozí knihy, která roztočí kolotoč událostí, které nenechájí žádného z aktéru nepoznamenaného a postupně nás dovede až k finále grande.

Druhá kniha se od první odlišuje především jednou věcí a tou je mnohem menší počet kapitol. V první knize jsme procházeli různými epizodami života Nika Owense a kniha působila epizodně a povídkově. Od toho je už v pokračování upuštěno a takřka od začátku do konce je budována jedna konstantní linie, díky čemuž působí kniha velmi konzistentně a krásně graduje od začátku až do konce. 

Stejně jako v knize první i zde dochází ke změně kreslířů po kapitolách. Mě osobně tato hříčka vyhovuje a oceňuji různé kreslířské styly, které i přes své rozdíly dokážou udržet stejnou atmosféru, která se pohybuje někde mezi klasickým hororem ve stylu Stokerova Drákuly a skoro až naivní dětské nevinnosti s jistotou, že vše dopadne dobře, jakou můžeme znát například z Mumínků. Koneckonců je to mix se kterým Neil Gaiman pracuje rád například i ve svých povídkách, a který se podařilo Russellovi přenést i do comicsové podoby. Koneckonců je držitelem ceny Willa Eisnera, tak se v té comicsové branži asi trochu vyzná. 

P. Craig Russell nezklamal a přinesl nám stejnou kvalitu jako v knize první, čímž nám přináší perfektní comicsový zážitek, kde nechybí napětí ani humor a samozřejmě skvělý příběh. Jediné co se vybízí je povzdechnutí nad tím, že kniha nevyšla v jednom souborném vydání a my musíme při čtení knihu vyměnit, čímž ztratíme asi tak tři vteřiny času. 

 

 KOUPIT DRUHOU KNIHU HŘBITOVNÍ!!!

 

Autor: Vojtěch Rabyniuk Thunair

Galerie:

Kam dál?

Comics recenze

První kniha hřbitovní - Tak trochu jiný Mauglí