Partneři
Netvora 2: Krev
Netvora je nezapomenutelná. Originální, vymaňující se z žánrového řazení svým obsahovým i myšlenkovým přesahem. Jak ale vypadá pokračování této skvěle našlápnuté série?
Bylo nebylo, dávno nedávno, žila Moriko Půlvlčice, která navštívila tajemný Ostrov kostí. A co víc, z ostrova se vrátila živá. Což je jeden z důvodů, proč se její dcera Mariko vydává v matčiných šlépějích. Je třeba zjistit trochu více o krvi svého rodu.
Druhý díl nám samozřejmě poodhalí roušku tajemství obestírající jak Mariko, tak hlavně Mostrum žijící uvnitř. Oproti první knize se ale dá dvojka s klidem nazvat komorní záležitostí. Zatímco totiž v Probuzení autorka Netvory Marjorie Liu neváhala hodit čtenáře doprostřed boje, politických intrik a znepřátelených frakcí, Krev se zaměřuje hlavně na minulost obestírající život Mariko Půlvlčice. Stejnou měrou ale poznáváme i Monstrum, využívající Mariko jako svého hostitele.
Nemějte strach, ani zde nebudete muset pročítat fantasy verzi Ostrova pokladů. Sice musím uznat, že oproti první knize je děj daleko přímočarejší a bez hlubších myšlenek, ale zcela jistě se nebudete nudit. Právě naopak - druhá Netvora mě utvrdila v názoru, že se před námi odhaluje dosti složitý svět, který ale má autorka promyšlený do nejmenšího detailu (pevně v to doufám!). Ke všem známým nepřátelům Mariko se totiž přidají další. A že se nejedná o lehké čtení vám snad ani nemusím říkat.
Autorka prostě počítá s tím, že víte která bije z předchozích kapitol a neobtěžuje se rekapitulovat tak známé věci jako vztahy hlavních hrdinů. Já jsem za to nesmírně rád, ale chápu že někdo se v tom může lehce ztrácet. Stejně může působit profilování nových postav nebo informace o světě, které nám jsou stále dodávány z úst váženého kočičího profesora Tam-tama. Díky nim odhalujeme mozaiku světa, ve kterém Mariko žije.
Samotná dějová linka sice tak světoborná není, naštěstí fantazie autorské dvojice jakékoliv nedostatky skvěle vynahrazuje nápaditostí prostředí i postav. K dokonalosti ale Netvoře něco chybí. Těžko říci čím to je, možná přílišnou rozvleklostí nebo oslími můstky, které jsou vyplněny trochu zbytečně šroubovaným násilím. Také mám pocit, že vím příliš málo o Mariko, když je za námi již dvanáct sešitů. Nemám tušení, jak chce autorka naložit s hlavními hrdiny vzhledem k tolika soupeřícím frakcím a trochu se bojím abysme nakonec nebyly svědky zbytečné překombinovanosti příběhu.
Druhá kniha je bohužel znatelně slabší než první díl, přesto se ale stále jedná o silně nadprůměrné čtení. Lví podíl na tom má i kreslířka Sana Takeda, která je nadaná až hanba. Její kresba je vyvedená téměř k dokonalosti a věru nevím co bych jí měl vytknout. V první kńize jsem cítil silnou inspiraci secesí, nyní je to hlavně japonská mytologie - pohled na ústředního Prastarého vskutku lahodí očím.
Netvora 2: Krev je pokračováním, které sice poodhaluje roušku tajemství obestírající Mariko Půlvlčici, přesto zanechá ve čtenáři špetku frustrace. Hlavně kvůli jednodušší dějové lince, která nám nedává tolik hloubavých momentů jako jednička. Opět ale musím vypíchnout výtvarné umění Sany Takedy, díky kterému vezmu Netvoru do ruky ještě nekolikrát.
Netvora 2: Krev
Marjorie Liu, Sana Takeda
Vydavatelství: Crew
Rok vydání: 11/2018
Překlad: Filip Škába
Formát: 170 x 260 mm
Počet stran: 152
Provedení: Paperback
Autor: Robin Podéšť RaptoR
Galerie:
Kam dál?
Comics
recenze
Netvora
Partneři
