The Ghost in the shell 2: Manmachine interface

Snažit se překonat soupeřovu laťku je setsakramentsky těžká věc. Zvláště, když se jedná o klasiku. Ale občas se to povede. Druhý Terminátor nebo Kmotr jsou toho příkladem. Ovšem častěji se pokračování krčí někde hluboko dole a s kultem mají společný leda tak název. A jak správně tušíte, Ghost in the shell 2: Manmachine interface patří do této kategorie.

Začněme příběhem. Ten se odehrává pět let po událostech v první knize. A hned na začátku nás autor upozorňuje, že se nejedná o pokračování prvního dílu, ale o samostatný příběh, který nemá se Sekcí 9 nic společného. Oukej, trocha zklamání, ale nevadí. Poznáme něco nového z kyberpunkového světa a Shirow Masamune nás jistě ohromí něčím novátorským. Vždyť první kniha je svěží i po takřka třiceti letech od vydání! Ale pozor! Pokud jdete do tohoto komiksu se stejnými očekáváními jako já, raději se mu obloukem vyhněte. Manmachine interface totiž nenabídne nic nového.

V druhé knize ze světa GITS sice nepotkáváme majora Motoko Kusanagi, ale bezpečnostní expertku Motoko Aramaki. Což je v podstatě jedna a tatáž osoba, byť od minula vyměnila tělo, práci a v neposlední řadě se rozhodla poletovat po kyberprostoru zcela nahá (až na pár těžkých kožených bot). Ale hned vás uklidním, protože virtuální tělo Motoko je jako figurka barbíny - bez "zbytečných" detailů odvádějícíh pozornost. Nuže, naše Motoko Aramaki pracuje pro nadnárodní společnost Poseidon. Její nejnovější úkol začne celkem banálně - vystřílením prasečí farmy. Když se navíc ztratí práce profesora Rahampola týkající se umělé inteligence a bioinženýrství, musí Motoko napnout všechny síly a objevit pachatele co nejdříve...

Dobře. Základní kostru příběhu máme. A co dál? Dál, přátelé, začne pořádný vizuální a dějový frmol. Shirow Masamune totiž na čtenáři nenechává nit suchou a stejně jako svého času Jára Cimrman, i Motoko mění své vzezření nebo místo svého působení. Ke zmatku napomáhá i fakt, že používá rozdílné ženské sexy kyborgy, aby tak mohla poskakovat všude možně po světě a předváděla bravurní sukničkové ninju-tsu. Udržet pozornost jen na dějovou linku je celkem náročné, byť ve výsledku zjistíte, že bůhvíjaká zápletka to nebyla. Souboje v kyberprostoru jsou jen kulometnou palbou příkazů a odpovědí na ně, kdy posloucháme Motoko chrlit příkazy pro své podpůrné AI (takoví malí tučňáci lítající kolem a mající drsňácký jména) a jejich bleskurychlé odpovědi. Samotný příběh je tak místy odsunutý na okraj a vy se musíte nudně prokousat několika stránkami pokřikování po kybertučňácích, zatímco všude kolem Motoko poletují nejrůznější světýlka a nápisy. Třeba to tedy spraví kresba?

Nespraví. Už jsem to několikrát předeslal u jiných titulů. Sebelepší kresba nezachrání sebenudnější příběh. A ani Manmachine interface na tom není jinak. Svými detailními kresbami sice autor dokazuje, že na tom nechal hromadu času, jenže s tou snahou o novátorský přístup to místy trochu přehnal. Masamune totiž často kombinuje 3D kresby prostředí ve kterém se promenádují klasicky kreslené postavy obohacené digitálním koloringem. Jasně, v roce 2000, kdy GITS 2 začal vycházete to vypadalo neotřele a peckově, ale na dnešní poměry ve mě pohled na sedmnáct let staré počítačové animace vzbuzuje tak akorát nostalgické vczpomínky na doby, kdy jsem jako puberťák listoval starým Levelem nebo Scorečkem. Od první knihy také přibylo více barevných stran. Každý panel je nabitý informacemi a kvantem drobností, které mají dokreslovat celkové prostředí, mnohdy ale působí spíše rušivě. Od světa kyberprostoru takovou smršť barev a detailů očekávám, ale v běžném světě se mohl Shirow Masamune s klidem ještě více věnovat klasické kresbě. Díky tomu by prostředí nepůsobilo tak zastarale.

Další věcí, kterou musím zmínit, je text a překlad jako takový. Zde se vydavatelství Crew nevyhnulo chybám. Může za to jak kvantum informací, které komiks obsahuje a které se musí přeložit, tak z části i nepozornost. V komiksu tak párkrát narazíte na duplicitní text, který ve mě vyvolával vpravdě matrixovské déjá vu. Žádná zásadní informace sice nechybí, ale potřetí si toho již všimnete...

The Ghost in the shell 2: Manmachine interface je spíše než druhým dílem, tak další knihou, kterou Shirow Masamune rozšiřuje svojí kyberpunkovou klasiku. Bohužel, kvalitě první knihy se dvojka ani zdaleka nepřibližuje a my tak máme v rukou průměrnou mangu o honičce za zlou umělou inteligencí se spoustou soubojů, ať už virtuálních nebo skutečných. Škoda jen, že ta nahatá Motoko neměla přece jen nějaké ty detaily vykreslené. Pak by možná bylo hodnocení ještě o trochu vyšší.

KOUPIT NA STRÁNKÁCH CRWE

The Ghost in the shell 2: Manmachine interface (The Ghost in the shell vol. 2)

Shirow Masamune

Vydavatelství: Crew

Rok vydání: 11/2017

Překlad: Anna Křivánková

Formát: 145 x 215 mm

Počet stran: 306

Provedení: Paperback

Autor: Robin Podéšť RaptoR

Galerie:

Kam dál?

Comics recenze

The Ghost in the shell