"Dávám ti minci, již jsem vytesal z kamene. Dávám ti píseň, již jsem ukradl prachu. Dávám ti dýku zpod vršků. A kolík, jimž jsem probodl oko mrtvoly. Dávám ti pařát vytržený z krysy. Dávám ti jméno a to jméno je ztraceno. Dávám ti krev ze své žíly a pírko vyškubnuté z andělského křídla. Volám tě jmény, ó můj pane. Přijď."

Další titáni! Na konci předchozí knihy Eren konečně odhodil poslední zábrany a začal naplno důvěřovat svým spolubojovníkům. Díky tomu mohou Průzkumníci slavit triumf, jaký doposud nezažili. A nyní je čeká velké překvapení.

Říká se, že první dojem je vždy důležitý. Nezáleží však jen na tom co máte na sobě nebo v ruce. Ani tak moc nezáleží na tom jak zrovna vypadáte. Nejdůležitější ze všeho je to co při prvním představení vypustíte z úst. Co si pak máme myslet o člověku, který drží v ruce baseballovou pálku omotanou ostnatým drátem a uvítá vás rozpravou:  "Ale koťátka, už jste se někdo pochcal? Mám takovej pocit, že už je to zatraceně blízko.". Chtěli jste peklo, tak tady ho máte v čiré podobě a rozhodně máme Důvod se bát.

Komiksy jsou naivní. Příběhy odstrkovaných, kteří se díky shodě náhod stanou nositeli nadlidských sil (spolu s vizáží obletovaných krasavců) a kteří se automaticky vydávají na nebezpečnou a mnohdy nezáviděníhodnou cestu bojovníků proti bezpráví. Což v reálném světě nikdy nemůže fungovat. Plášť Joe Hilla vám to vysvětlí stručně. A drsně.

Utíká to jako voda a už téměř tři roky u nás vychází manga Gantz. Zezačátku jsme si říkali: „Co se vlastně děje? Hlavní hrdina zemřel a objevil se v místnosti s černou koulí, která jeho a další nebožtíky vysílá na mise proti ufonům. Do toho všichni nafasovali podivné kombinézy a ještě podivnější pistole. A dostávají body!“ Pár věcí se objasnilo, ale Gantz (což je ta černá koule), zůstává i nadále záhadou.